Neopětovaná láska [Snily] ✓

6. kapitola

Lektvary už máme za sebou a já už teď můžu říct, že to byla nejlepší hodina, jakou jsem kdy měla.
Teď se Severusem míříme na kouzelné formule. Na ty se taky moc těším.
„A formule prý učí nějaký profesor Kratiknot a ten si prý sedá na knížky, aby viděl na třídu." Říkal Severus a já se pousmívala. Představovala jsem si tu komedii. Najednou mezi mnou a Severusem prosvištěl Potter a drknul do nás tak, až nám vypadly knížky. Jak já ho nesnáším. S pomocí Severuse jsem sesbírala knížky ze země a podívala se na Pottera, který se na mě díval. Já se na něj zamračila a pokračovala v cestě na formule.

***

Severus měl pravdu, vážně byl ten profesor malý. Ale byl strašně hodný. Prý si v příští hodině vyzkoušíme Wingardium Leviosa. To si budu muset zkusit v knihovně. Tam ostatně teď mířím. Prý to budeme zkoušet na brku. Těch jsem si koupila hodně, tak proč to nezkusit, ne?

Před sebou mám brk a v ruce hůlku. Postup už jsem si přečetla, tak proč to nevyzkoušet, že?
„Wingardium Leviosa." Řekla jsem a mávla nad brkem, který se následně vznesl do vzduchu. Hned na poprvé? Pane jo, to mi to ale jde.

______________________________________

Od doby co jsem v Bradavicích mi dny strašně ubíhají. Nejvíc času trávím se Sevem, Ellie, Hazel, Emmou a Jennou nebo v knihovně. V učení jsem hodně pokročila a stala jsem se oblíbenkyní většiny učitelů. A Potter a ta jeho partička si začali říkat Pobertové. Vymýšlejí různé legrácky, které ze začátku byly strašně vtipné ,ale postupně se to nějak vystupňovalo, až k tomu, že začali porušovat školní řád a je to spíš pro jejich pobavení.
Jejich nejčastější obětí je Severus. Potter se kolem mě furt motá a strašně mě to štve. Je milé, že se o mě někdo zajímá, ale je strašné, že zrovna takový idiot.

„Lily, veselé Vánoce." Řekla Ellie a podala mi dárek.

„Díky, Ellie. Veselé Vánoce. " Řekla jsem a podala jí dárek ode mě. Ellie je jediná, která tu zůstala na Vánoce. Ona a Serverus. Proč jsem nejela domů? To je snadné. Hagrid mi řekl, že o Vánocích je v Bradavicích kouzelně a já jsem je chtěla vidět. A taky... nechci domů, protože vím, že Petunie by se mi zase smála.

No nic, zpět do přítomnosti. Otevřela jsem dárek od Ellie a nadšeně jsem ji objala. Jednou jsem si stěžovala, že tuhle knížku nemůžu nikde sehnat a najednou mi ji Ellie jednoduše dá.

„Díky, díky, díky, díky, díky, díky." Opakovala jsem pořád dokola a věznila Ellie v kostilámajícím objetí.

„Lily, nemáš vůbec zač." Řekla s úsměvem a prohlédla si dárek ode mě. „Díky, je krásná." Řekla s úsměvem a vzala si svou vytouženou gumičku. Ano, každý z nás je na něco ulítlej, ne? A Ellie je ulítlá na gumičky. Ale ne na ty obyčejné, na ty pěkné VSCO.

„Tak jo, mám návrh. Teď půjdeme na večeři a potom si půjdeme povídat. Až dlouuuuho do rána. Co myslíš?" Zeptala se Ellie a já přikývla. Ano, sice byl večer 24. prosince, ale Ellieina maminka je Češka, takže si dárky dávají takhle večer. Je to úžasné, protože nemusí na dárky čekat celou noc jako my.

Dorazily jsme na večeři, kde byl dneska pouze jeden stůl. Brumbál si totiž myslí, že je dobře, když jsou na Vánoce všichni pospolu.

„Fajn, ale jen proto, že jsou Vánoce." Řekla Ellie, když mě přistihla, jak přímo hypnotizuju místo vedle Severuse. Nikdo z mých kamarádek nechápe, proč se s ním bavím, ale respektují to.

„Díky, Ellie." Řekla jsem a společně jsme zamířily k Severusovi, který byl svátečně oblečení. Ostatně, to jsme byli všichni. I já jsem pro dnešek zvolila trochu formálnější šaty.