Neopětovaná láska [Snily] ✓

30. kapitola

„Seve, no řekni, ty se netěšíš na Sarah?" Zeptala jsem se nadšeně.

Prázdniny opět uběhly strašně rychle. Já jsem trávila skoro všechen čas se Severusem a byla jsem ráda. Všechno bylo jako dřív. My dva nejlepší kamarádi, Petunie na mě byla naštvaná, holky mi pořád psaly a já jsem si četla knížky na příští rok. Tenhle rok jsem si ale psala i s Poberty, takže malá změna. Už se strašně těším na Jamese. A na ostatní, samozřejmě.

Sirius psal, že když jeho rodiče zjistili, že jsem na jejich sovu sáhla já, prohlásili, že mu ji přenechávají, takže díky mně má Sirius vlastní sovu. Jsem to ale báječná kamarádka, že?

Jinak Severusovi pořád psala Sarah.  Zdá se, že se Sevem to myslí vážně.

A co je dneska za den, že jsem tak nadšená? Teď se Sevem jedeme v autobuse na nádraží Kings Cross. No vždyť říkám, že prázdniny utekly. No nicméně Severus se tváří jak boží umučení. A to se mi vůbec nelíbí, má být rád, že se po těch dvou měsících zase sejde se Sarou, no ne?

„Těším, jen bude zas otravný mít jí furt u sebe." Řekl a já se na něj překvapeně podívala.

„Tak a teď poslouchej. Měl bys být rád, že si tě takhle hlídá, je vidět, že jí na tobě záleží." Řekla jsem a Severus se na mě tázavě podíval.

„Teď to zní, jakoby žárlila." Řekl.

„Seve, každý zamilovaný žárlí." Řekla jsem.

„Super." Řekl znuděně a já si povzdechla.

„Jak se zas těšíš na lektvary?" Zeptala jsem se. A jako obvykle, když přišlo na lektvary, Severus se rozmluvil. Začal jmenovat různé lektvary, na které se těší a něco o nich a celou dobu zářil jak sluníčko.

„Vystupujeme." Řekla jsem.

„To už?" Divil se.

„To už." Řekla jsem, popadla ho za ruku a táhla ho ven z autobusu.

„Seve, není támhle Sarah?" Řekla jsem a ukázala na holku, která byla až moc podobná Severusově přítelkyni a běžela směrem k nám.

„Jo, je." Řekl.

„Tak se měj. Ahoj." Řekla jsem a vydala se na nástupiště 9 a ¾.

„Jenny!" Vypískla jsem nadšeně.

„Lily!" Vykřikla nadšeně Jenna a běžela mě obejmout a já jí.

No a naneštěstí jsme to nevychytaly a spadly jsme na zem, kde jsme se pořádně objaly. Je jedno, že jim tady na nádraží vytíráme podlahu, to děláme každý rok...

„Strašně se mi stýskalo." Řekla Jenna.

„I mně." Řekla jsem s úsměvem a znovu Jennu objala.

„Vy jste jak malý." Povzdechla si Emma a pomohla mně i Jenně vstát.

„Ahoj Emmi." Usmála jsem se a objala ji.

„Ahoj Lily. Stýskalo se mi po tobě." Řekla s úsměvem Emma.

„Mně se po tobě taky stýskalo." Řekla jsem.

„Díky Merlinovi, že jsme tady. Jenna málem zešílela, když jsi jí celých pět hodin neodepsala." Řekla Emma a já se rozesmála.

„Hele, to je Ellie! A jde s ní i Remus!" Řekla nadšeně Jenna a obě jsme se rozběhly za Rellie.

„Lupinovi!" Vykřikly jsme s Jennou jednohlasně a objaly Ellie a pak Remuse.

„Chyběly jste mi, holky." Řekla s úsměvem Ellie.