Naughty list (Liam Payne FF)

Who are you?

Pohled Melanie:

„Co s tím salátem? To už je hotové?" Křičela jsem na mamku z kuchyně. Jako každý rok tady byl totální zmatek. Taky jsme měli večeřet někdy v 7, ale už bylo něco kolem 8, a přišlo mi, že nic nebylo pořádně hotové. Děcka už se začínaly nudit, táta s dědou a ostatními „muži" naší rodiny už vypili téměř všechen alkohol, který byl určen na popíjení k večeři, a já jsem myslela, že se z toho všeho zcvoknu. Navíc se nám pod nohami pořád motala Peyton, která měla za 2 týdny termín, a pořád nám chtěla s něčím pomáhat, i když jsme jí vyloženě řekly, že nemá dělat nic.

„Já nevím, ochutnej ho, a kdyžtak ho dodělej a pak dones na stůl!" Volala na mě mamka zpátky z jídelny, kde chystala stůl. Taky měl dneska přijít Kevin, ale volal mi, že se zasekl v závěji a neví, jestli to dneska vůbec stihne. Bojovala jsem s dochucováním salátu, když v tom se rozezněl zvonek. Kevin! Zaradovala jsem se v duchu, všeho nechala a letěla mu otevřít. Byla jsem tak ráda, že mě v tom nenechá.

„Já tam jdu!" Řekla Peyton, když jsem kolem ní procházela, a snažila se zvednout.

„Nesmysl!" Řekla jsem a jedním dotykem ji usadila zpátky do křesla.

„Fajn, takže teď už podle vás nejsem schopná ani otvírat dveře!" Slyšela jsem jí, jak se za mnou rozčiluje. „Fakt super." Byla jsem od všeho upatlaná a měla jsem na sobě zástěru, ale bylo mi to jedno. Přiletěla jsem ke dveřím a s úsměvem od ucha k uchu otevřela. Když jsem ale uviděla, kdo to vlastně přešlapuje před našimi dveřmi, úsměv mi ztuhl.

„Liame..." Vydechla jsem. Zvedl hlavu a podíval se na mě těma oříškovýma očima. V ruce držel kytku a vypadal vyčerpaně. „Co tady..." Koktala jsem. „Co tady děláš? Nemáš být na svatbě?" Srdce jsem měla až v krku, absolutně jsem nechápala, jaký blud se to přede mnou zjevil. Liam vypadal, že na tom není o moc líp.

„To je pro tebe." Podíval se na kytku a podal mi ji. Opatrně jsem si ji od něj převzala, ale moje zmatení z obličeje nezmizelo. „No, víš, je trochu zvadlá, trhal jsem ji ještě v Miami a... No byla to náročná cesta." Poškrábal se na zátylku.

„Liame..." Nebyla jsem schopná jediné smysluplné věty. Jenom jsem tam stála a zírala na něj.

„Rose, víš, já..." Chytl mě za obě ruce a potom se jednou odpojil, aby mi mohl zastrčit pramínek vlasů za ucho, jak to rád dělává. Cítila jsem, jak můj obličej mění barvu. Sklopila jsem pohled do země, aby nepoznal, že jsem z něj celá nesvá, on mi však zvedl bradu a donutil mě se na něj hluboce zadívat.

„Miluju, když se červenáš, miluju..."

„Kdo je to?" Uslyšela jsem za sebou Peyton, jak se belhala chodbou. Ach ne. Neodpovídala jsem, chtěla jsem počkat, až uvidí sama a pochopí. „Oh." Zasekla se, když se mi podívala přes rameno a zahlédla Liama. „Ty budeš Liam, viď?" Usmála se a podala mu ruku. Najednou jsem cítila, že se stane něco špatného, a nebylo těžké uhodnout co. Liam její ruku přijal a s úsměvem přikývnul. „Já jsem sestřenice."

„Melanie." Přitakal Liam.

„Cože?" Nechápavě se na mě podívala a já jsem jí nenápadně zmáčkla ruku.

„Jmenuješ se Melanie, ne? Nebo to je ještě jiná sestřenice?" Podíval se na mě Liam tázavě. Peyton to naštěstí pochopila.

„Jasně, jo, Melanie. To jsem já, těší mě." Potřásla mu přehnaně rukou a následně ji hned pustila.

„Páni, nevěděl jsem, že čekáte miminko." Usmál se Liam. „Rose, proč jsi mi to neřekla?" Podíval se na mě, ale odpovědět mě nenechal, jelikož mluvil dál. „V kolikátém jste měsíci?" Zeptal se zaujatě.