Naughty list (Liam Payne FF)

Fall into midnight

„Bože, to byl zas večer." Povzdechla jsem si, když za mnou přišla Peyton.

„Zvládla jsi to dobře." Pohladila mě po ruce. „Naši ani vaši se po tom určitě nebudou dál pídit."

„Já vím, ale co Ryan? Myslíš, že ví, že je Liam zasnoubený? Co když to někomu řekne? Budu ještě za větší trapku, než jsem byla doteď."

„To děcko je ztělesnění zla." Přikývla Peyton. „Ale je to jen puberťák, nebála bych se, že mu někdo uvěří. Navíc, přece jsi řekla, že s ním nechodíš." Pokrčila Peyton rameny.

„A myslíš, že mi to uvěřili?" Podívala jsem se na ní ztrápeně.

„A věříš tomu ty?"

________________________________________________________________________________

V noci mě probudily divné zvuky. Jakoby ťukání na sklo, ale v dost nepravidelných intervalech. Promnula jsem si oči a podívala se do tmy. Přemýšlela jsem, co to může být. Trochu mě to děsilo. Když to po nějaké chvíli přestalo, pomyslela jsem si, že mi spíš jen už začíná strašit ve věži. Znovu jsem položila hlavu na polštář, a ještě před dalším pokusem o spánek jsem zkontrolovala čas. Nebylo ani půl 12, to jsem mohla spát nejvýš tak půl hodiny. Když jsem ale zavřela oči, ozvalo se to znovu a tentokrát o dost hlasitěji. Ihned jsem poznala, že to jde zvenku. Něco naráží na moje okno. Rozsvítila jsem lampičku a spěchala k oknu, podívat se, co se děje. No to si snad dělá prdel. Venku stál Liam a mával na mě. Došlo mi, že ty zvuky asi vydávaly kamínky, které narážely na sklo. Co tady sakra dělá?! Zamával mi a rukou mi ukázal, abych šla za ním. Nemůžu. Gestikulovala jsem, ale nenechal se překecat. Protočila jsem očima, oblékla se, a potichu, abych nikoho nevzbudila, jsem se vydala ke dveřím. Slyšela jsem zvuky z pokoje Ryana, jinde bylo ticho. Naštěstí se mi povedlo kolem něj proklouznout a o pár sekund později jsem už byla venku.

„Co tady děláš?" Zašeptala jsem, ale dost nahlas.

„Nemohl jsem to bez tebe vydržet." Řekl Liam a vášnivě mě políbil. Potom mě vyzvedl do vzduchu, takže jsem kolem něj měla obmotané nohy.

„Nemůžeš tady jen tak přijít a házet mi kamínky do okna, co kdyby tě někdo uviděl?" Nadávala jsem mu, když jsme se od sebe konečně odlepili.

„Za ten risk mi to stojí." Mrkl na mě. „Romeo musel taky podstoupit riziko, že ho někdo uvidí, když chtěl jít za Julií."

„Jenže oni se neměli jak jinak vidět. Tobě stačilo počkat do rána." Zakroutila jsem hlavou.

„Jenže já jsem tě chtěl mít u sebe hned."

„Nemůžeš mít pokaždé všechno, co si zamaneš." Dala jsem ruce v bok, na to mi přiletěl další polibek místo odpovědi. Achjo, co se mnou ten kluk pořád dělá?

„Až uvidíš, kam tě vezmu, budeš mít jiný názor."

________________________________________________________________________________

„Kde to jsme?" Zeptala jsem se, když jsme vešli do nějaké velké budovy.

„Vydrž, za chvíli se to dozvíš, nedočkavče." Zasmál se Liam. Procházeli jsme chodbou kole několika místností, až se Liam u jedné z nich zastavil. „Připravená?" Zeptal se.

„Nevím, na co, takže jakou bys čekal odpověď?" Zeptala jsem se ironicky a zkřížila ruce na prsou. Liam se jen zasmál a otevřel dveře. Vydechla jsem úžasem. Bylo to nahrávací studio a všude kolem byly svíčky. Umělé, samozřejmě. „Páni." Vydechla jsem úžasem, když jsem se rozhlédla kolem.