Naughty list (Liam Payne FF)

Liar, liar, liar

Než jsem se stačila vzpamatovat, už jsem vcházela do obrovsky mohutných dveří. Jeden z těch těžce oděných mužů mi neustále držel ruku na zádech, až mi to bylo nepříjemné. Co teď?! Co teď budu dělat?! Panikařila jsem ve své hlavě. Dělalo se mi mdlo. Mohla jsem prostě říct pravdu, ale jak, když mě nenechal říct ani bů? Jo, je to jeho vina. Uklidňovala jsem se v duchu a uvažovala, co teď se svým životem.

„Všechno v pohodě?" Zeptal se mě, když jsme byli v bezpečí. Security už odešli, stáli jsme tam sami dva. Nejistě jsem přikývla. „Moc se za to tam venku omlouvám. Nevěděl jsem, že se ti lidé dozví, že přiletíme dříve, jinak bych Vám nechal poslat zprávu, ať přijdete v jiný čas."

„To je v pořádku." Vypadlo ze mě. Jo, tak teď už mu to rozhodně nemůžu říct. Nad mojí odpovědí se pousmál a natáhl ke mně ruku:

„Já jsem Liam." Řekl, jako by ho neznal celý svět. Kopírovala jsem jeho pohyb natažení ruky a naše dlaně se propletly. Bylo to méně romantické, než to zní. „A vy jste...? Tak a teď jsem solidně v háji. Určitě mě odtud vyvede ochranka a půjdu do vězení. No, aspoň nestrávím Vánoce s kecy našich. Nadechla jsem se, že něco řeknu. Upřímně jsem sama nevěděla, co ze mě vyleze, ale tenhle ukecaný hoch mě opět nevědomky zachránil: „Počkejte, já si vzpomenu..." Zamyslel se, stále mi držíc dlaň. Měla jsem tak vykulené oči, že jsem si myslela, že mi vypadnou z důlků, a srdce jsem měla až v krku. „Rose! Je to tak?" Vykřikl nadšeně po chvíli.

„Ano, ano, Rose." Řekla jsem s úlevou. Teď jen doufat, že se nespletl.

„Těší mě." Řekl, a konečně mou ruku pustil. „Abych se přiznal, Rose," zdůraznil mé jméno: „tak jsem podle toho jména čekal někoho staršího. Neberte si to nějak špatně..." Začal se hned ospravedlňovat, až mi to přišlo trochu legrační. „Jen když slyším jméno Rose, tak si představím slečnu, co v 20. století pluje na Titanicu." Řekl a poškrábal se na zátylku. Uteču, prostě uteču, až se nebude dívat. „A taky mi neřekli, že přijede tak mladá holka." Trochu se začervenal a já jsem se zahihňala. Opravdu?! „Moje snoubenka asi nebude zrovna nadšená." Dodal a tím jsem přistála na zemi. Jasně, snoubenka. Z královského rodu. Převrátila jsem v duchu oči.

„Chápu, asi nejsem zrovna její typ." Zavtipkovala jsem. „Svaly nemám, vysoká taky nejsem, nemám ani strniště, a to nemluvím o dalších věcech..." Řekla jsem až moc troufale a v hlavě jsem si za to nafackovala. Liam se ale začal smát. „To máte pravdu."

„Tak co kdybyste mě za ní zavedl, abych se s ní mohla na všem domluvit, pobavit se o stylu, který má ráda atd.?" Fakt jsem netušila, co to ze mě vypadávalo. V životě jsem nikomu nevybírala oblečení, a co když ji budu muset i nalíčit?! Horko těžko si udělám druhou linku... Panikařila jsem. Bylo to jako by za mě mluvila úplně jiná osoba. Osoba, která byla až moc zvědavá a chtěla z nich vyždímat alespoň nějakou pikantní informaci. Jestli má ta Denise třeba vši, nebo pod sukně nenosí kalhotky, nebo tak něco. Aspoň napíšu dobrý článek, než mě pošlou za mříže za stalking a skrývání totožnosti.

„Za Denise? Ale ne, to jste musela dostat nějakou špatnou informaci..." Zarazil se a já s ním. „Denise je příliš umíněná, nenechá nikoho, aby jí vybíral oblečení a sahal jí na vlasy nebo na obličej." Zasmál se.

„Asi jsem to jen špatně pochopila." Mávla jsem nad tím rukou. „A komu teda budu pomáhat?" Zeptala jsem se se strachem v hlase.

„Mě." Usmál se.

„Lásko, kde jsi tak dlouho? Za chvíli jsem objednaná na masáž a..." Přišla k nám třetí osoba, která se hned vlísala ke svému milému. Úplně jako na fotkách. „Ou." Zarazila se, když mě uviděla. Sjela mě pohledem od hlavy až k patě a hodila na mě pohrdavý pohled. „Kdo to je?" Zeptala se Liama, jako bych tam před ní právě nestála.

„Denise, to je moje nová stylistka, Rose." Usmál se. „Rose? Tohle je Denise." Podala jsem jí ruku, ale ona mi pohyb neopětovala, a tak jsem jí zase stáhla zpátky.

„Můžeš jít na chvíli vedle?" Drkla do něj. Asi si myslela, že to neslyším, protože na mě přitom hodila velmi falešný úsměv, který by poznal i úplný idiot.

„Omlouvám se, zatím si udělejte pohodlí." Řekl mi a pokynul směrem k místnosti, která se jevila jako obývací pokoj. Kývla jsem hlavou, a jen co odešli, vytáhla jsem telefon a vytočila Macy.

„Mel? Tak co? Jak to dopadlo? Slyšela jsem, že nebyl moc komunikativní... Zvládla jsi z něho něco dostat?" Vyvalila na mě spoustu otázek.

„Ne tak docela." Odpověděla jsem, a snažila se být co nejvíce potichu, aby mě náhodou nikdo neslyšel.

„Co, jak to myslíš? Proč šeptáš?" Zeptala se zmateně.

„Omylem jsem se dostala k němu domů."

„Cože? Jak omylem? Vloupala ses tam?!" Začala vyšilovat. Musela jsem si ztišit hlasitost hovoru, protože mi to nejenže drtilo uši, ale ještě k tomu to mohl přes ticho, které se domem rozléhalo, slyšet.

„Ne!"

„Tak co se stalo? Jak ses tam dostala?"

„Spletl si mě se stylistkou." Mluvila jsem ještě víc potichu, než doposud.

„Cože? Myslí si, že jsi jeho stylistka?!" Vyjekla.

„Jo." Odpověděla jsem nejistě. „Poslyš, musím se odsud nějak..."

„No to je úžasný!" Vyjekla Macy. „To bude Nancy čumět!"

„Ne počkej, neříkej to..."

„Nancyyyy! Nancy!" Slyšela jsem jen tlumeně z druhé strany. Ach bože. Slyšela jsem její hlas, a po chvíli si předaly telefon.

„Melanie! Je to pravda?" Zeptala se Nancy.

„Jo, omlouvám se, podělala jsem to. Do pátku nic nenapíšu..." Řekla jsem zklamaně.

„Co to plácáš? Kašli na nějakou blbou reportáž, tohle je mnohem lepší! Budeš mít pikantnosti přímo z první ruky, takový článek nebude mít nikdo. Musíš tam vydržet co nejdýl." Sdělila mi.

„Ale oni si myslí, že jsem jejich stylistka..." Odpověděla jsem nejistě.

„Noa? Co je na tom? Vybereš nějaké hadříky, párkrát napudruješ a je to! Takovou práci může dělat kdokoliv! Poslyš, chci vědět všechno, jasný? Chci, abys zjistila, co jí na snídani, jestli si Liam dává mlíko, když nemůže usnout kolik lžiček cukru si dává do kafe a jak často si mění kartáčky, prostě všechno! A až tohle všechno sepíšeš, tak ti udělám tvou vlastní rubriku a budeš mít svoji vlastní kancelář! Z toho bude virál!" Ječela Nancy nadšeně. Vlastní rubriku? Sakra, za tohle bych od Santy nedostala ni starou bačkoru. Prolétlo mi hlavou, protože jsem vážně začala uvažovat, že to zahraju.

„Ale co s tou pravou stylistkou? Určitě tady bude každou chvíli." Uvědomila jsem si.

„To nech na mě, jak se jmenuje?" Zeptala se, načež jsem jí řekla vše, co jsem o potenciální Rose věděla.

„Nanc, už musím běžet." Řekla jsem a rychle típla telefon, když jsem zpozorovala blížící se kroky.

„Jak jsem říkal, Denise se moc nelíbilo, že se o mě bude starat tak krásná slečna." Řekl Liam, který právě přišel a s okouzlujícím úsměvem se opřel o futra. Byl už jen v tričku a kalhotech a na paži, kterou měl opřenou, se mu rýsovaly svaly. Zatraceně. Zastavilo se mi srdce a nebyla jsem si jistá, jestli to bylo tím, že mi právě řekl, že jsem krásná, a nebo tím, jak vypadal. Cítila jsem, jak se červenám, jako by to už nebylo zvykem.

„Omlouvám se." Uculil se: „Nechtěl jsem Vás uvést do rozpaků. Udělala jste dobře, že jste si nechala bundu, zvu Vás před interview na čaj."

„Před interview?!"