Naughty list (Liam Payne FF)

U Ok?

„Mel, jsi v pohodě?" Přišla ze mnou Peyton. Seděla jsem venku na schodech už dobrou půl hodinu od doby, co Liam odešel. Už jsem neměla ani sílu brečet. Vlastně jsem už ani neměla co brečet. Cítila jsem, jak mám napuchlé oči, a taky mě z toho breku začínala bolet hlava. Ale bylo mi to jedno. Už mi bylo všechno jedno.

„Vypadám tak?" Podívala jsem se na ní.

„Vstaň." Poručila mi, a když jsem tak učinila, dala pod nás deku. „Sice můžeš mít zlomené srdce, ale to neznamená, že ti taky musí nachladnout vaječníky." Řekla. Trochu jsem se pousmála.

„Celé jsem to totálně podělala." Řekla jsem zlomeným hlasem. „Vrátil se kvůli mně... Chápeš to?" Utřela jsem si nos. „A k čemu? Jen aby zjistil, že jsem mu celou tu dobu lhala... Co teď budu dělat? Měl zůstat na Miami... Teď už ani nemůžu napsat ten článek! Bude vědět, že jsem to já, chápeš?" Peyton se zhrozila.

„Ty bys o něm po tom všem, co jste spolu prožili byla schopná napsat článek do bulváru?" Pokrčila obočí. „To si snad děláš srandu, ne? Jen proto, že by nevěděl, kdo to píše? A tebe by měl pořád za nevinnou chudinku?" Rozčílila se. „Tak to je snad ještě horší, než kdyby o tobě věděl." Vyprskla. Měla ale pravdu. Co jsem si myslela? Nechtěla jsem mu ublížit. Nikdy. Asi to byla jen silná slova, ale nedokázala bych to. Nedokázala bych o něm napsat jediné špatné slovo, nebo jakkoli narušit jeho soukromí. Ne po tom všem. Povzdychla jsem si.

„Co mám podle tebe dělat?"

„Nejdřív by sis měla sama uvědomit, na čem ti záleží víc. Jestli na Liamovi, nebo na tvojí práci."

„Jenže... Jenže s Liamem to už zachránit nemůžu, zato práci ano..." Řekla jsem smutně.

„Takže ho zničíš ještě víc?" Kroutila Pey hlavou. „Tak to sis odpověděla sama, co ti je bližší." Mrkla na mě ironicky. Znovu jsem se rozbrečela. Všechno bylo v háji. Hlavu jsem si schovala do dlaní.

„Vždyť víš, že to tak není." Řekla jsem mezi vzlyky. Peyton mě hladila po zádech.

„Miluješ ho, viď?" Zvedla jsem hlavu a podívala se na ni. Potom jsem zakývala na souhlas a pokračovala ve vzlykání.

„Strašně moc."

_________________________________________________________________________________

Dva dny jsem jen ležela v posteli, brečela a jedla. Absolutně jsem nevěděla, co bude dál. Asi pětkrát za tu dobu se mi ozval Kevin, ale ani jsem si ty zprávy nezobrazila. Bylo mi to jedno. Všechno mi bylo jedno. Jen on ne. Viděla jsem ho v televizi. Lidé už přišli na to, že odvolal svatbu, a chtěli vědět proč. Pronásledovali ho až k domu. Jak ho ale znám jako milého a laskavého člověka, který si nedělá nic ani z blbých paparazzi a normálně jim odpovídá, tentokrát se en zuby nehty prodíral davem se slunečními brýlemi a všechny kolem ignoroval. Rvalo mi to srdce. Tohle jsem z něj udělala já. Věděla jsem, že už to nikdy nebude jako dřív, ne mezi námi. Že mi to nikdy neodpustí. Ale přála jsem si alespoň, aby to byl opět ten veselý a milý kluk, jakého jsem poznala. A tak jsem se po dvou dnech konečně vysypala z postele a rozhodla se napsat ten stupidní článek, kvůli kterému se tohle všechno stalo. Sedla jsem si k počítači, a než jsem byla hotová, byl večer. Podívala jsem se na výsledek a pousmála se. Zítra to zanesu Nancy.

A jak jsem řekla, tak jsem taky udělala. Hned za úsvitu jsem asi po třech dnech použila sprchu a hezky se namalovala, oblékla se, nastartovala Peggy, a vydala se téměř po měsíci zpátky do práce. Všichni mě obdivně sledovali, když jsem vešla do budovy, a všichni mě vesele zdravili.

„Nazdar! Tak co?" Přispěchala ke mně Macy, když jsem docupitala ke svému stolu. „Ses neozvala jako... A přitom jsme slyšeli, že Lia, zrušil svatbu!" Mluvila nadšeně.

„Já vím." Řekla jsem s mírným úsměvem.

„A máš už ten článek?" Zeptala se zvědavě.

„Mám." Zakývala jsem hlavou. „Ale nevím, jestli se Nancy bude líbit." Přiznala jsem.

„Ale jdi ty! Ta poslední měsíc nemluví o ničem jiném! Bude nadšená." Zazubila se.

„No, ono je to asi trochu jiné, než si to představovala." Přiznala jsem.

„Cože?" Nechápala Macy. „Ukaž!" Povzdechla jsem si a vytáhla z kabelky štos papíru, který jsem Nancy chtěla předat. Macy se okamžitě začetla, a když skončila, měla otevřenou pusu dokořán. „Páni." Vydechla a utřela si slzu. „Je to nádherné, nevěděla jsem, že..."

„Jo."

„Ale jak znám Nancy..."

„Já vím. Už jsem se smířila s kartotékou." Povzdychla jsem si. Macy mi přejela rukou po rameni.

„Aspoň má čisté svědomí."

„Teď už ano." Usmála jsem se na Macy a vydala se na popravu. Naposledy jsme se nadechla a jemně zaklepala na dveře.

„Dále!" Ozvalo se z druhé strany. Opatrně jsem vešla. „Melanie! No konečně" Zrovna jsem ti chtěla volat, jak na tom jsi?" Přivítala mě s otevřenou náručí. „Posaď se." Pokynula mi. „Tak co pro mě máš?" Usmála se. Položila jsem před ni stejný štos papíru, který jsem před chvílí dala přečíst Macy.

„Je to hotové." Usmála jsem se.

„Výborně." Zajiskřily jí oči. „Tak to hned dáme k tisku, co?" Řekla pyšně a vytočila číslo na pevné lince. „Steve? Prosím, mám tady něco do posledního čísla, děkuji." Promluvila, a potom telefon zavěsila. Celkem jsem na ní zírala.

„Vy si to nepřečtete?" Zeptala jsem se překvapeně.

„Není třeba." Usmála se. „Věřím, že to bude něco úžasného. Ostatně, co by se na tom dalo zkazit, že ano?" Zasmála se dosti přiškrceně. „Přece jen píšeš pravdu." Mrkla na mě.

„No, ano..." Řekla jsem zasekaně. V tu chvíli se ve dveřích objevil Steve, kterému Nancy předala moje dílo.

„Tak, vítám tě zpátky." Pokynula mi k odchodu. „A neboj, povýšení už na tebe čeká." Dodala. „Nemůžu se dočkat, až si ten tvůj perfektní článek přečtu." Řekla nakonec a zabouchal za sebou dveře. Chvíli jsem tam stála jako tvrdé y. Čekala jsem všechno, ale tohle rozhodně ne.

„Co se stalo? Neslyšela jsem žádný křik." Zeptala se mě Macy, když už jsem byla zpět u svého stolu. „Co ti na to řekla?"

„Nic." Odpověděla jsem, pořád ještě dost zmateně.

„Nic?" Zopakovala po mě Macy a pokrčila obočí. „Jak jako, nic?"

„Nepřečetla si to."

„Cože? Rovnou tě poslala do kartotéky?" Zkřížila ruce na prsou.

„To ne. Ona to poslala rovnou do tisku." Párkrát jsem zamrkala.

„Páni. Tak z toho bude buď obrovské povýšení, nebo obrovský průser." Řekla Macy a já jsem s ní musela souhlasit.

________________________________________________________________________________

Já jsem na vás včera zapomněla! :( Já se omlouvám, ale mám toho teď hodně, tak snad vám to teď vynahradím alespoň trošku <3