Naughty list (Liam Payne FF)

Hangover

Pohled Melanie:

Uslyšela jsem klepání na dveře, ale nevěnovala jsem tomu žádnou pozornost. Ať je to kdokoli, má smůlu. Převalila jsem se na druhý bok a snažila se znovu usnout, ale potom mi začal startovat mozek a já jsem si začala vybavovat včerejší večer. Klepání po chvíli ustalo, a místo toho začal v místnosti vyzvánět telefon. Vyděšeně jsem otevřela oči, když mi došlo, že to není moje vyzvánění. Potom jsem ucítila, jak se vedle mě něco pohnulo. Panebože, to ne, to ne, to ne! Celá jsem se schovala pod peřinu a doufala, že se mi to jen zdá.

„Prosím?" Ozvalo se z druhého konce postele. To snad ne! Takže je to pravda! Z nějakého důvodu, který jsem si ani za boha nepamatovala, jsem se probudila v posteli vedle Liama. „Jo, spal jsem. Potom se ti ozvu, čau." Položil Liam telefon. Já jsem mezitím pod peřinou zkoumala, co mám na sobě. Kalhotky a tričko. Ach bože, prosím, ať se nestalo, to, co si myslím... „Dobré ráno, Šípková Růženko." Promluvil na mě Liam. Zděšeně jsem vytřeštila oči a přemýšlela, jestli mám vylézt ze své ulity nebo dělat mrtvého brouka. „Schováváš se přede mnou?" Zeptal se, když jsem nereagovala. Tak jo, je na čase čelit realitě. Pomalu jsem vykoukla z pod peřiny a uviděla vedle sebe vyčerpaného, ale vysmátého Liama bez trička. Opakuji, BEZ TRIČKA.

„Au." Chytla jsem se za hlavu. Bože, už nikdy nepiju. Liam se zasmál. Nechápala jsem, jak může být tak v pohodě. Jak psychicky, tak fyzicky. „Co se včera stalo, já... Proč nespím u sebe v pokoji?" Zeptala jsem se opatrně, a přitom hleděla na jeho vypracovanou hruď. Jestli jsme spolu opravdu něco měli, tak budu naštvaná dvakrát tak už jenom kvůli tomu, že si to nepamatuju. Srdce mi bušilo jako o závod. Z alkoholu, deprese a taky trochu ze vzrušení. Chvílemi jsem myslela, že mě odvezou.

„Abych byl upřímný," začal: „moc si toho od té doby, co jsme měli ten skvělý nápad pít na pokoji nepamatuju, ale na konec si naštěstí vzpomínám." Zasmál se. Musela jsem vypadat fakt vyděšeně. „Hrozně jsme si spolu chtěli povídat, a tak jsme si lehli na postel a asi jsme usnuli."

„Takže jsme...?" Zeptala jsem se pro jistotu.

„Ne." Smál se Liam mému vyděšení. Nahlas jsem si oddechla a opřela se o zeď. „Bylo by tak hrozné, kdyby jo?" Zvedl jedno obočí. Cože?!

„Pro tebe rozhodně."

„A pro tebe?" Zeptal se laškovně. Co se to tady děje?

„Vzpamatuj se!" Hodila jsem po něm polštář.

„Klid, dělám si srandu." Zasmál se a úder mi oplatil. Radši jsem nevyvolávala žádnou válku.

„Měla bych odsud vypadnout." Řekla jsem a Liam přikývl, načež jsem se zvedla z postele, a až potom mi došlo, že před ním vlastně stojím jen v kalhotkách a tričku bez podprsenky. „Zatraceně!" Zaklela jsem, když mi to došlo a rychle se sklonila dolů pro zbytek oblečení.

„Děláš mi to naschvál?" Prohlížel si mě Liam vyzývavě. Bože, přísahám, že kdyby byl single, tak po něm hned skočím. Zavřela jsem oči, hlasitě jsem vydechla a s náručí plnou oblečení jsem opatrně otevřela dveře, abych zjistila, jestli je vzduch čistý a můžu rychle přeběhnout do svého pokoje. K mému štěstí to vypadalo v pořádku. „Uvidíme se na snídaní." Zavolal na mě ještě Liam. Do háje! Zaklela jsem, když jsem se namáčkla na dveře svého pokoje. Co to mělo znamenat?

________________________________________________________________________________

Na snídani jsem přišla chvíli před koncem, takže na mě zbylo jen pár tvrdých rohlíků a studené kafe. Ale nevadilo mi to, na jídlo jsem stejně neměla ani pomyšlení. Vzala jsem si teda něco, co vypadalo ještě celkem poživatelně a sedla si ke stolu, kde už seděl Liam. Věnoval mi úšklebek.

„Co?" Zeptala jsem se otráveně. Měla jsem šílenou migrénu a cítila jsem, že i přesto, že jsem se opravdu snažila ze sebe udělat člověka, se mi to moc nepovedlo.

„Vůbec nic." Odpověděl Liam a napil se ze své kávy. Já jsem si dala hlavu do dlaní a snažila se trochu vzpamatovat.

„Tobě není vůbec blbě?" Zeptala jsem se po chvíli.

„Ale je." Odpověděl Liam. „Ale když se podívám na tebe, je mi líp." Dobíral si mě. Místo pohledu jsem mu věnovala akorát zdvižený prostředníček.

„Proboha, vy vypadáte." Uslyšela jsem hlas Joea.

„Kdo ráno netrpí, ten se večer nebavil." Zasmál se Liam.

„Takhle se to neříká." Podotkl Joe. „Ale jsem rád, že jste se bavili." Řekl veselým tónem, což mě překvapilo vzhledem k tomu, že nám včera nastavoval večerku. „Zvlášť Rose vypadá, že si to užila." Dodal. S hlavou stále ve dlaních jsem mu ukázala zdvižený palec, čemuž se uchechtl. „No, letadlo odjíždí ve 4, takže až tady skončíte, vezměte si všechny věci a sejdeme se v hale." Oznámil ještě a podle zvuku kroků jsem usoudila, že odešel. Celý zbytek dne byl příšerný. Celý den mi bylo na umření a modlila jsem se, ať už jsem doma. V letadle jsem se snažila usnout, ale měla jsem pocit, že každou chvíli budu zvracet, takže se mi to moc nevedlo. Celý den mi přicházely zprávy. Od Peyton, Macy, Nancy... Ale neměla jsem ani sílu si je přečíst, natož na ně odpovídat. Vlastně jsem po zbytek dne nekomunikovala už vůbec s nikým, ani s Liamem. Když jsem dorazila domů, jediné, co mě zajímalo, byl ibalgin a postel.

Na druhý den jsem měla volno, a tak jsem vyřídila veškerou „korespondenci" a zavolala Peyton.

„No co je s tebou? Proč proboha nezvedáš telefony?" Vynadala mi místo pozdravu.

„Promiň, byla jsem trochu zaneprázdněná." Odpověděla jsem jí.

„No to jsem si všimla." Uchechtla se.

„Cože? Co tím jako myslíš?" Nechápala jsem.

„Se podívej na titulní stránku snad každého bulvárního časopisu! Neříkej, že jsi to neviděla."

„Neviděla co?" Začínala jsem být nervózní.

„No jen se podívej." Dala jsem Peyton na reproduktor a zabruslila na stránky nejznámějšího bulváru. „Liam Payne na kluzišti se stylistkou! Je jejich vztah čistě profesionální nebo má Denise Queen konkurenci?" Fotka Liama, jak mi zavazuje brusle.

„No to snad ne!" Chytla jsem se za hlavu.

„Tak co mi k tomu řeknete, slečno Payneová?" Hihňala se Peyton.

„Musím končit, volá mi Nancy!" Vyděsila jsem se, když mi přišel druhý hovor.

„Ale-..." Rychle jsem to tipla.

„Nancy?" Zeptala jsem se opatrně.

„Melanie, stav se za mnou, až budeš čas." A kruci...