Naughty list (Liam Payne FF)

Forget

„Ahoj, zrovna dodělávám oběd." Zakřičel na mě Liam z kuchyně, když jsem k němu dojela. Sundala jsem si bundu a odložila bokem jídlo, které mi máma zabalila s sebou. Nebyla jsem v dobré náladě. Kdo by taky byl, kdyby musel ukončit něco, co ho, byť jen na pár dní, dělalo tak šťastným. „Doufám, že jsi nic nejedla." Vykoukl na mě zpoza rohu a usmál se na mě, s pánvičkou v ruce.

„Nejedla." Odpověděla jsem neutrálním tónem.

„Co je s tebou?" Zamračil se na mě a vypnul plamen, na kterém smažil nudle s masem a zeleninou. „Nějaký průšvih doma?" Rozvázal si zástěru a přistoupil ke mně blíž.

„Ne, doma je to v pohodě." Řekla jsem, aniž bych se na něj podívala. Nedokázala jsem to, byla jsem na to až moc slabá.

„Tak co je s tebou?" Zvedl mi bradu a donutil mě, ať se na něj konečně podívám. Ten pohled mě bolel, ale neucukla jsem. Jen jsem se dívala na ty jeho krásné oříškové oči, protože jsem si byla jistá, že takhle zblízka už je nikdy neuvidím. Chvíli jsme se na sebe jen tak beze slova dívali, a potom mě něžně políbil. „No tak, začínám se bát... Víš, že mi můžeš říct cokoliv." Řekl tiše. Na to se mi začaly valit slzy z očí.

„Liame..."

„Neplakej, ať se děje cokoliv, spolu to zvládneme, ano?" Vzal si mě do objetí a hladil mě po vlasech.

„To se nestane, Liame." Konečně jsem se odhodlala říct smysluplnou větu. Odtrhl se ode mě a podíval se na mě vystrašeným pohledem.

„Jak to myslíš?"

„Já... Lidi si začínají všímat." Povzdechla jsem si a nechala ho utřít mi slzy. „Není to takhle správné, prostě není..."

„O čem to mluvíš?"

„Liame, vždyť jsi zasnoubený! Ani ne za dva týdny se ženíš... Nechci být ta, která ničí vztahy. Nevím, co tohle mezi námi je, ale vím jistě, že Denise miluješ, jinak by sis ji nechtěl vzít. A já nechci stát v cestě vaší lásce."

„Rose..." Vykulil na mě oči a sklonil se k dalšímu polibku, ale já jsem ho nenechala.

„Ne, Liame. Bude lepší, když tohle skončíme a na všechno zapomeneme. Budu s tebou dál jezdit po rozhovorech a oblékat tě, ale to je všechno. Nesmíme dovolit, aby se mezi námi znovu něco stalo." Řekla jsem a začala se od něj vzdalovat. „Věci si odnesu někdy jindy. Dodala jsem a rychlým krokem se rozešla ke vchodu, protože jsem cítila, že se za chvíli rozbrečím na plné pecky, což se taky stalo. Okamžitě po zabouchnutí dveří. Utíkala jsem do auta, kde jsem se totálně zhroutila.

________________________________________________________________________________

Celý zbytek dne jsem seděla doma na gauči a byla jako tělo bez duše. Můžu si za to sama. Opakovala jsem si pořád. Věděla jsem, že Liam se s tím vypořádá rychle, jelikož až se mu vrátí Denise, na všechno zapomene a bude s ní šťastný až navěky a blablabla. Kéž bych byla ona. Další den jsem strávila celý s Liamem. Objížděl všechny možná studia, kde si musel zařídit nějaké věci, a dle jeho slov potřeboval nejen stylistku, ale také asistentku, abych mu zapisovala nějaké důležité informace. A stejně jsem nedělala skoro nic, jen v duchu brečela nad tím, že ho nemůžu ani chytnout za ruku. Občas jsem to málem porušila, měli jsme mezi sebou takové chvilky, ale okamžitě jsem uhnula pohledem a začala myslet na něco jiného. Bylo to zvláštní, mezi námi. Bavili jsme se normálně, dokonce jsme se občas i zasmáli, ale panovala mezi námi taková napjatá atmosféra, která sváděla jen k jednomu... Věděla jsem ale, že se tomu prostě nesmím poddat. Tentokrát ne. I když jsem u Liama „bydlela" jen chvíli, bylo zvláštní, spát zase sama ve své posteli, bez toho pocitu bezpečí, který mi dodával. V noci jsem se často budila a měla jsem noční můry. Co to se mnou ten člověk proboha udělal? Těšila jsem se, a zároveň se bála našeho setkávání. Věděla jsem, že potřebuju nějaké rozptýlení, že potřebuju nějak zapomenout na to, jak chutnají jeho rty a jak teplé a pohodlné je jeho objetí. Když jsem svoje pocity vykládala Peyton, měla na to jasné řešení:

„Sex."

„Cože?" Vykulila jsem na ní oči a málem se zadusila kávou, kterou mi připravila. „Pro tebe je sex odpověď na všechno." Otřela jsem si pusu a hodila oči v sloup.

„Moje gynekoložka to tak říká." Pokrčila rameny.

„Hele Pey, já to myslím vážně. Prostě na něj potřebuju přestat myslet. Je to ještě těžší, když ho vídám každý den." Povzdechla jsem si.

„Víš co ty potřebuješ?" Nadchla se najednou.

„Sex?" Zeptala jsem se znuděně. Tahle konverzace mě přestávala bavit.

„Ne. No, taky, možná časem. ALE..." Zastavila se uprostřed věty.

„Ale?" Pobídla jsem jí, aby to dopověděla.

„Ale ty, moje milá, potřebuješ chlapa." Vážně už jsem si chvíli myslela, že přišla na něco překotného, a ona přijde s tímhle.

„Vážně? Haló, teď jsem jednoho pustila k vodě! Jestli se to tak dá říct." Poslední větu jsem řekla tišeji. „Haraší ti ve věži nebo co?" Kroutila jsem hlavou.

„Uvažuj, Mel. Jak nejlépe zapomenout na chlapa? No přece s pomocí jiného chlapa! Ty potřebuješ převozníka." Mrkla na mě. Na chvíli jsem se zamyslela. Možná měla Peyton pravdu. Možná by mi opravdu pomohlo, kdybych strávila čas s někým jiným, a třeba bych Liama díky němu vyhnala z hlavy a všechno by bylo zase ok." Mírně jsem se usmála.

„Fajn. Řekněme, že bych si s někým vyšla... Ale kde mám zrovna teď někoho najít?" Zeptala jsem se.

„Já bych o jednom věděla." 

________________________________________________________________________________

Omggg, Louis bude mít koncert v Praze! <3 Asi napíšu pozdní dopis Ježíškovi... :D :D