Naughty list (Liam Payne FF)

Our first moment

Pohled Liama:

Sekl jsem to sebou do mokrého sněhu. Bože, jsem fakt kretén. A nejen, že si to o sobě myslím já, ale myslí si to i Rose. Nedivil bych se, kdyby po tomhle incidentu dala výpověď. Zvedl jsem hlavu a podíval jsem se na její boty. Měla je úplně promočené. Kvůli mně ještě prochladne. Jsem fakt vůl, vůbec jsem neměl lozit někam, kde to neznám.

„Co takhle na někoho zazvonit?" Zeptala se zničehonic.

„Umíš francouzsky?" Zeptal jsem se.

„Ne." Řekla ublíženě.

„Víš, kde bydlíme?" Začal jsem se vyptávat dál, až dokud mi došly všechny možnosti, které by nás mohly zachránit. Podíval jsem se na svůj mobil. Mrtvý. Sdělil jsem jí to ještě předtím, než zkusila navrhnout, že si zavoláme. Vážně bych se měl naučit některá čísla nazpaměť. Nadával jsem si.

„Takže jsme v háji." Konstatovala. „No, tak když ti to nebude vadit, já si vezmu místo u toho stromu." Řekla ironicky. V duchu jsem se tomu zasmál, ale moje pusa nespolupracovala. Asi byla moc zmrzlá, nebo co. Líbilo se mi, jak ji v takových situacích neopouštěl smysl pro humor, ale měl jsem dost práce vyrovnat se sám se sebou a se svým selháním, než abych se k ní přidal. Nesnáším, když selžu nebo něco pokazím. Potom si to vyčítám déle, než bych vůbec měl. Ještě nějakou dobu jsme tam vedle sebe prostě existovali a nikdo se už neodvážil říct ani slovo. Najednou mě něco zasáhlo do břicha. Nevěnoval jsem tomu pozornost, protože jsem myslel, že na mě spadl sníh z nedaleké větve. Potom se to stalo ale podruhé, potřetí. Zvedl jsem hlavu a uviděl, že kousek ode mě stojí Rose a hází na mě sněhové koule. Když jsem se na ní podíval, zatvářila se nevinně a dělala jakoby nic. A když jsem se zvedal a nedával jsem pozor, přistála mi jedna přímo do obličeje. To už to Rose nevydržela a začala se smát.

„Tak tohle si vypiješ. Teď jsi započala válku." Řekl jsem vyzývavě a začal jí oplácet údery. Začala přede mnou utíkat, a jelikož byla malinká, bylo to pro ni obtížnější než pro mě. Smál jsem se, jak skákala sněhem jako nějaký králík a snažila se mi utéct. Nemáš šanci, zlato. Usmál jsem se pro sebe. Když už jsem byl skoro u ní, začala křičet a otočila se, aby mi jednu hodila opět přímo do obličeje. „Stůj!" Křičel jsem za ní a smál jsem se.

„Nikdy!" Smála se se mnou. Ještě nějakou chvíli jsem jí naháněl, až jsem ji konečně dohonil. Chytl jsem ji za pas a ze vzduchu ji hodil přímo do ledového sněhu. Začal jsem se vítězoslavně smát, potom jsem ale zakopl o její nohu (nebo mi ji nastavila??), a spadl jsem přímo na ní. Oba dva jsme se děsně smáli, až mě z toho bolelo břicho. Když náš smích ubral na intenzitě, prohlédl jsem si její obličej. Měla úplně červené tvářičky a nos a ve světle měsíce se jí leskly oceánově modré oči. Páni, je tak krásná. Proběhlo mi hlavou. Položil jsem svou ruku na její tvář, abych ji odrhnul pramínek vlasů z obličeje, který ji musel zavazet a snažil jsem se něco udělat, cokoliv. Ale pravdou bylo, že jsem se nemohl ani hnout.

„Liame?"

________________________________________________________________________________

Pohled Melanie:

Odhrnul mi pramínek vlasů z obličeje a usmál se na mě. Nevěděla jsem, co mám dělat. Naštěstí nás vyrušil nedaleký hlas:

„Liame?" Jako by do něj udeřil blesk, Liam trhl hlavou směrem, kterým dotyčný promluvil, a na to ze mě vstal a začal ze sebe oklepávat sníh.

„Joe?" Ukázalo se, že to byl jeden z bodyguardů, kterému Liam volal, než mu to kleklo. „Jak jsi nás našel?" Zeptal se.

„Podle polohy na telefonu." Odpověděl, a zamával se svým mobilem ve vzduchu. Konečně si Liam všiml, že pořád ještě sedím na zemi a snažím se vstát a podal mi ruku, aby mi pomohl. „Pojďte, musíte být úplně zmrzlí, Peter čeká za rohem s autem." Liam přikývl a vydali jsme se směrem, kterým nás Joe zavedl. Co to sakra bylo?

_______________________________________________________________________________

Po příjezdu zpátky na hotel jsme dostali teplou deku a čaj. Tak se o nás báli, že dokonce zavolali doktory, jestli nejsme podchlazení. Teda – báli se o Liama, pochybuju, že by jim záleželo na mě. Na pokoji jsem ze sebe konečně strhla promočené oblečení a vlezla pod horkou sprchu. Bylo už docela pozdě, ale nechtělo se mi ještě spát, tak jsem si dole v hale půjčila nějakou knihu, nasadila si brýle na čtení a začala si číst. Když jsem byla asi u třetí kapitoly a začalo mě to dost zajímat, ozvalo se zaklepání na dveře. Podívala jsem se na hodinky. Nevěděla jsem, že pokojová služba obchází pokoje tak pozdě. Asi jdou zkontrolovat, jestli jsem živá. Pokojová služba to ale nebyla.

„Ahoj." Pozdravil mě Liam.

„Ahoj."

„Můžu dál?" Zeptal se. Váhavě jsem zakývala na souhlas. Moc jsem se s ním vybavovat nechtěla. „Sluší ti to." Zalichotil mi, když vešel dovnitř. Pokrčila jsem obočí. „Myslím, ty brýle. Nevěděl jsem, že je nosíš." Dodal.

„No, jo, na čtení." Odpověděla jsem a sedla si na sedačku. „Co potřebuješ?" Zeptala jsem se netrpělivě. Liam chvíli nejistě přešlapoval, než si konečně sedl vedle mě. Znervózňovalo mě to.

„No, víš..." Řekl, když si sedal. „Chtěl jsem se ti omluvit za to, co se stalo. Od toho bloudění až po, no... ty víš." Poškrábal se na zátylku. Evidentně chtěl pokračovat dál, ale zastavila jsem ho.

„V pohodě, Liame." Řekla jsem. Chtěla jsem mít tenhle trapný rozhovor co nejdříve za sebou. „Nemusíš se omlouvat."

„Nechci, abys kvůli mně byla nemocná."

„Nebudu, Liame, neboj. Jsem naprosto v pořádku. Vážně se neomlouvej."

„Dobře." Usmál se a ztichl. Zvedala jsem se, že ho doprovodím ke dveřím. „Jo, a ještě něco. Rose... Víš, to v tom sněhu, asi by to neměl... No, Denise..." Koktal.

„Nikomu to neřeknu." Usmála jsem se na něj a otevřela dveře. Věděla jsem, že se bojí, abych někomu nerozkecala, že jsme měli svoji chvilku a jeho úžasná snoubenka se to dozvěděla nebo hůř, někdo by z toho udělal něco víc. Bylo mi to jasné.

„Děkuju." Oplatil mi úsměv. „Kdybys něco potřebovala..."

„Jasně." Mrkla jsem na něj a hnala ho ven. Chtěla jsem, aby už odešel.

„Tak dobrou noc." Zamával mi.

„Dobrou." Zavřela jsem a opřela se o dveře. Jak jsem říkala, bylo mi jasné, že se bojí o svoji reputaci, a už tak musí spoustu lidem vysvětlovat, proč cestuje s nějakou cizí ženskou, když si jeho snoubenka spokojeně válí šunky v Dubaji. Bylo to pochopitelné, na jeho místě bych se zachovala stejně. Tak proč mě to tak mrzí?