Naughty list (Liam Payne FF)

New stylist

„Páni!" Vyšlo z mých úst, když jsem uviděla tu nádheru před sebou. Bydlí tady zpěvák nebo britská Královna? Zakroutila jsem hlavou. Takovou vilu jsem ještě neviděla. Teda myslím, na živo. Samým úžasem jsem zastavila auto, abych mohla krásu toho domu obdivovat trochu dýl. Po chvíli mě ale vyrušilo hlasité troubení.

„Tak co děláš? Jeď proboha!" Křičela na mě nějaká paní, která dnes očividně nebyla v dobré náladě. Zařadila jsem jedničku a bez jediného slova či gesta šlápla na plyn. Svého malého Peugeota, což je jediné auto, které si momentálně můžu dovolit, jsem nechala o pár ulic dál. Třeba mě Nancy povýší a konečně si budu moct koupit lepšího. Peggy (tak tomu autu říkám) jako by mě slyšela a při couvání nepěkně cukla.

„No jo, promiň holka, ty jsi přece moje jediná." Poplácala jsem ji po kapotě, když jsem vystoupila a zamkla a až potom mi došlo, že asi není úplně normální povídat si se svým autem a rozhlédla jsem se okolo, jestli mě někdo náhodou neviděl. Naštěstí jsem v okolí nikoho neviděla. Asi bych si fakt měla založit tu seznamku. Bliklo mi hlavou, ale ta myšlenka se hned vytratila, když mi zazvonil telefon. Byla to Nancy.

„Haló?" Začala jsem mluvit do telefonu.

„Melanie! Už jsi na místě? Řekni že jo, prosím..." Zněla dost zoufale.

„No, jsem na parkovišti, pár bloků dál... Proč?" Zeptala jsem se rozpačitě.

„Jeden můj stážista mi psal, že Liama s Denise viděli vycházet z letiště, asi stihli dřívější let a budou doma dříve!" Sdělila mi se zoufalstvím v hlase.

„Sakra..." Zaklela jsem potichu. „V kolik ti to psal?"

„Hned jak mi to napsal, tak jsem ti zavolala, ale prý to bylo tak kolem půl třetí." Odpověděla.

„Jak dlouho trvá cesta z letiště?"

„Normálně kolem půl hodiny. Když je provoz, tak klidně i hodinu." Podívala jsem se na hodinky. 15:05. Začalo mi bušit srdce. Nechtěla jsem tuhle šanci ztratit. „Melanie?" Oslovila mě Nancy, když jsem dlouho nic neříkala.

„J-jo?" Zakoktala jsem.

„Poslyš, jestli se na to necítíš..."

„Ani nápad." Přerušila jsem ji. „Do pátku máš reportáž na stole." Řekla jsem a tipla telefon. Následně jsem se rozběhla k té obrovské načančané vile, kterou jsem ještě před chvílí obdivovala. Nebyla jsem na to vůbec psychicky připravená, ale věděla jsem, že prostě tentokrát mi to už konečně musí vyjít. Jednou by se na mě to štěstí snad usmát mohlo. Asi jsem se nezmínila, že běhání není zrovna moje hobby a taky nejsem úplně zdatný běžec, ale přísahám, že takhle rychle jsem v životě ještě neběžela. Taky to tak vypadalo. Když jsem konečně dorazila na místo, měla jsem pocit, že vyzvracím plíce. Chvíli jsem si tam jen tak umírala, a až potom mě napadlo podívat se kolem sebe. Byla tam jen jedna paní, která se na mě dost zvláštně dívala. Po chvíli mi došlo, že je to ta, která na mě troubila. Vypadalo to, že přijela za stejným účelem jako já, jelikož měla v ruce nějaké papíry a malý diktafon. Když se mi konečně přestaly dělat skvrny před očima, začala jsem si všímat dalších dost podezřelých lidí, kteří šmejdili okolo. Fajn, tak to vypadá, že jsme všichni dostali stejnou informaci. Než jsem se stihla vzpamatovat, slyšela jsem příjezd auta a kolem se začal vytvářet ruch. Stála jsem jako opařená a nevěděla, co mám dělat, jelikož než mi to celé došlo, všichni ti lidé kolem se shlukli do davu kolem nově příchozích. Ačkoli bylo ještě celkem světlo, začaly mě oslepovat blesky fotoaparátů a téměř nic jsem neviděla. Rychle jsem si zapla diktafon a vydala se k ohnisku toho povyku, abych stihla alespoň něco nahrát.

„Pane Payne, jak to vypadá se svatbou?"

„Oženili jste se tajně na dovolené?"

„Čekáte spolu miminko? Odpovězte!" Rozléhalo se všude kolem. Asi třikrát jsem vykřikla svou otázku, ale přes křik ostatních se ztratila v zapomnění.

„Nechte projít moji snoubenku!" Uslyšela jsem ho jen a viděla, jak ji nějací těžce odění chlapi, zřejmě securiťáci, odvádějí do bezpečí domova a Liam se snaží zuby nehty prorvat za nimi. Moc se mu to ale nevedlo, jelikož ti lidé byli jako šelmy a pořád ho vytlačovali a valili na něj jednu otázku za druhou. Na ty slušnější i odpověděl, a když viděl, že jeho milá už je v nedohlednu, začal být klidnější a vstřícnější. Někteří jedinci se na něj ale pořád mačkali a nenechali mu ani špetku osobního prostoru. Smířila jsem se s tím, že na mou otázku pravděpodobně nedojde, a tak jsem zkontrolovala, jestli mi aspoň funguje diktafon. Nefungoval. Zběsile jsem pořád dokola mačkala zapínací tlačítko, ale nic.

„Zatraceně!" Zaklela jsem, a v tu chvíli mě nějaký velmi ohleduplný spoluobčan podkopl, aby na Liama lépe viděl, a já jsem skončila na zemi. Diktafon se rozmlátil kousek vedle mě. V tu chvíli jsem nesnášela svůj život, jak ještě nikdy.

„Ustupte!" Slyšela jsem přibližující se hlas, když jsem se snažila vstát, ať alespoň důstojně odejdu. Najednou se nade mnou ale objevil sám Liam Payne se starostlivým výrazem v obličeji a s bodyguardy, kteří se vrátili od slečny, aby usměrnili zběsilé reportéry a paparazzi. Veškeré mé snahy o zvednutí se se staly zbytečné, jelikož jsem se tím šokem nemohla ani hnout. Dívala jsem se do jeho oříškově hnědých očí a pěkně se v nich ztrácela. Věděla jsem, že je sexy, ale až tak?!

„Jste v pořádku?" Zeptal se Liam a podal mi ruku, aby mi pomohl vstát. Opatrně jsem ji přijala a vyhoupla se téměř až k jeho hrudníku, což se neobešlo bez začervenání. Liam se ale nenechal rozhodit a pořád se usmíval. Konečně jsem se chtěla nadechnout, že něco řeknu, ale Liam mi to překazil: „Vy budete ta nová stylistka, že?" Vykouzlil na rtech ještě větší úsměv, než před chvílí. A to jsem si opravdu nemyslela, že to ještě jde. Následně si mě oskenoval od hlavy až k patě. „No jasně že jo." Nenechal mě opět se vyjádřit. Hm, outfit se očividně povedl. Napadla mě zrovna ta nejnevhodnější myšlenka pro tuhle chvíli. „Pojďte, zavedu Vás dovnitř."