Naughty list (Liam Payne FF)

Let it snow

„Já nevím, Li. To se asi nehodí, co by na to řekla Denise, vždyť mě už tak musí nesnášet." Odpověděla jsem nejistě.

„Denise má dost starostí s flákáním se na pláži. Rose, vždyť jsi tady víc než doma. A jelikož tě nečeká žádný nabušený přítel..." Zasmála jsem se: „Nevidím důvod, proč bys tady nemohla zůstat. V pokoji pro hosty budeš mít dostatek soukromí, a alespoň zbytečně neprojedeš tolik. Peggy si taky musí někdy odpočinout." Mrkl na mě. Tak fajn, ví jak na mě. To není dobrý. Aspoň už má na sobě to triko.

„No dobře." Souhlasila jsem nakonec. „Ale stejně si musím pro věci."

________________________________________________________________________________

Převalovala jsem se v obrovské posteli pro hosty a snažila se usnout. Ani za boha se mi to ale nevedlo. Už tak po desáté jsem zkontrolovala čas a doufala, že už je ráno. 01:23. Bože, budu úplně nepoužitelná. Rozhodla jsem se, že půjdu dolů, udělám si horké mléko a pustím si něco v televizi. U televize totiž většinou usnu, i když nechci. Zabalila jsem se do deky, kterou jsem našla vedle gauče, a zmáčkla tlačítko Netflixu. Začala jsem projíždět názvy filmů a hledat nějaký, který by bylo vhodné sledovat o půl 2 ráno.

„Pusť lásku nebeskou." Ozvalo se vedle mě, až jsem leknutím málem vylila obsah svého hrnečku.

„Tebe asi hodně baví strašit lidi, viď?" Chytla jsem se za bušící srdce, když jsem se podívala na Liama.

„Vlastně, kdyby mi nevyšla hudba, chtěl jsem se živit jako duch." Zavtipkoval a sedl si vedle mě. „Nemůžeš spát?" Zeptal se.

„Ne. Asi nejsem zvyklá na tak velkou postel." Zasmála jsem se.

„Chápu." Přikývl Liam. „Taky mi přijde zvláštní, rozvalovat se sám v posteli, která je pro dva." Mrkl na mě, načež jsem se začervenala a klasicky se podívala dolů. Liam se začal smát.

„Proč se směješ?" Nechápala jsem.

„Proč se pořád červenáš?" Zeptal se pobaveně.

„Protože mě přivádíš do rozpaků." Řekla jsem a při pohledu na něj zrudla ještě víc. Najednou jsem na své bradě ucítila jeho prsty, které mě nutily k němu vzhlédnout. Zmateně jsem tikala očima po jeho obličeji.

„Nemusíš to přede mnou schovávat." Usmál se Liam. „Vždyť je to roztomilé." Ruku z mé brady přesunul na mou tvář a pohladil mě po ní. Byla jsem tak mimo, že jsem ani nemrkla. Nedokázala jsem udělat jediný pohyb, říct jediné slovo, písmeno... Naštěstí tuhle chvíli přerušily zvuky, které začala vydávat televize. „Asi jsem zasedl ovladač." Zasmál se Liam a já jsem se zasmála s ním. Teda, snažila jsem se, aby to znělo jako smích, ale byly to spíš takové nervózní skřeky. Liam to naštěstí nějak nekomentoval a své pohledy jsme stočili k televizi, kde začaly hrát první minuty lásky nebeské. „Můžu?" Ukázal Liam na deku, do které jsem doteď byla zababuškaná. Kývla jsem hlavou na souhlas a o kus deky jsem se s ním podělila. Akorát jsem si chvíli musela zvykat na to, jak nebezpečně blízko mě Liam byl...

__________________________________________________________________________________

Rozlepila jsem oči a párkrát zamrkala. Zjistila jsem, že ležím na gauči vedle Liama. Nad jeho spícím obličejem jsem se trochu pousmála a natáhla se pro telefon. Venku byla ještě tma a telefon ukazoval 4:39. Usli jsme. Vypla jsem televizi, na které právě dojížděly titulky nějakého filmu, který se začal automaticky přehrávat, a nastavila jsem budíka na 8. Chvíli jsem přemýšlela, jestli mám vstát a jít si lehnout do „svého", ale než jsem se stihla rozhodnout, byla jsem znovu tuhá. Ten Liam má asi nějaké uspávací superschopnosti.

Nebyl to ale budík, kdo mě probudil po druhé, nýbrž polštářky prstů, které mi odkrývaly vlasy z tváře a jemně mě po ní hladily. Otevřela jsem oči a první, co jsem si uvědomila bylo, že jsem ležela Liamovi na hrudi.

„Dobré ráno, Šípková Růženko." Pozdravil mě, když si všiml, že jsem vzhůru.

„Dobré ráno." Protáhla jsem se. „Promiň." Omluvila jsem se a opustila jeho pevnou hruď. Mávl nad tím rukou a usmál se. „Kolik je hodin?" Zeptala jsem se.

„Půl jedenácté." Řekl Liam klidně.

„Cože?" Vystřelila jsem z gauče. „Jak to, že mi nezvonil budík?! Zaspali jsme!" Vyšilovala jsem a nechápala jeho ledový klid.

„Klid." Zasmál se Liam. Hodila jsem po něm podezíravý pohled. „Psal jsem do studia, a posunul to na zítra, Stejně bych jim byl k ničemu, kdybych tam přišel s kruhy pod očima." Posadil se a prohrábl si neposedné vlasy.

„Aha, takže co dneska budeme dělat?" Zeptala jsem se zvědavě.

„Víš, jak jsem říkal, že se nechci vzdávat toho vzrušujícího dětinského života?" Položil otázku.

„Jo?"

„Podívej se z okna." Poslechla jsem a uviděla ulice zasypané sněhem, a stále ho přibývalo.

„Páni." Vydechla jsem úžasem.

„Napadá tě, co bychom mohli dělat?" Zazubil se Liam.

________________________________________________________________________________

„Tak jo, hele já si sednu dopředu, a ty mě musíš roztlačit a pak rychle nasednout jo?" Vysvětlovala jsem Liamovi, co má dělat, když jsme doběhli na kopec.

„Myslíš, že jsem nikdy nesáňkoval?" Položil mi sarkastickou otázku.

„Mám to komentovat?" Posmívala jsem se mu. Jen nevěřícně zakroutil hlavou a udělal, jak jsem mu poručila. Kromě nás dvou na kopci nikdo nebyl, jelikož všechny děti ze sousedství byly ve škole, a žádný jiný normální dospělý by asi jen tak nešel sám od sebe sáňkovat. Než jsme dojeli úplně dolů, vybulili jsme se v mokrém sněhu a smáli jsme se tomu jako puberťáci. Takhle jsme to zopakovali ještě asi desetkrát, než se Liam podíval na promočené hodinky a přikázal, že je čas jít domů.

„Ale proč?" Vztekala jsem se jako malé dítě. Zrovna jsem se do toho začínala vžívat.

„Máme ještě něco domluveného." Odpověděl Liam.

„Cože? Vždyť jsi říkal, že jsi to posunul až na zítra a dneska už nic na programu nebylo!" Nechápala jsem.

„Taky, že jo." Usmál se Liam.

„Tak kam chceš jako jít?" Zeptala jsem se uraženě.

„Na party." Usmál se tajemně.