Naughty list (Liam Payne FF)

Stay, if you want

„Nechceš pomoct?" Zeptala jsem se Liama, když začal vytahovat z lednice suroviny. Cítila jsem se hloupě, že jsem tam jen tak seděla a sledovala ho.

„Seď." Poručil mi přísně. Zvedla jsem ruce na obranu a posadila se zpět na místo, které mi Liam přidělil. Hned na to si sundal triko a pustil se do vaření. Vykulila jsem oči. Co to zas dělá proboha?

„Ehm." Odkašlala jsem si. Liam se na mě s úsměvem otočil. „Tohle je nutné?" Ukázala jsem na jeho vypracované břicho a sklonila hlavu k zemi.

„Nemám zástěru." Pokrčil rameny. „Nechci si ušpinit triko. Je v tom nějaký problém?"

„Ne, jen... Nevěděla jsem, že se tak rád odhaluješ." Uchichtla jsem se. „Jako by ti to dnes nestačilo..." Řekla jsem o něco tišeji a doufala, že to neslyšel.

„To mi vlastně připomnělo... Proč jsi odešla?" Sakra, nahrávka přímo na smeč.

„Jak, odešla, kdy? O čem to mluvíš?" Snažila jsem se hrát, že nic nevím, aby to prostě nechal být.

„Nehraj to na mě." Ušklíbl se. „Při tom focení." Řekl pro jistotu. „V jednu chvíli jsi tam seděla a rozdávala úsměvy, a najednou jsem mrkl, a už jsi tam nebyla."

„No jo, víš. Nepřišlo mi zrovna vhodné tam zůstávat, když jsi byl... Však víš." Začervenala jsem se. Liam se na mě dlouze zadíval, až jsem z toho pohledu měla trochu strach.

„Chápu." Přikývl konečně. „Přítelovi by to asi nelichotilo. Už tak s ním kvůli mně trávíš dost málo času. Musíš být skvělá přítelkyně." Mrkl na mě a zamíchal hrnec se špagetami.

„Cože? Ne, já nemám přítele." Řekla jsem zaraženě.

„Nemáš?" Podivil se. „Jak je to možné?" Pokrčila jsem rameny.

„Prostě nemám čas. Snažím se věnovat práci, aby mě povýšili, a..."

„Povýšili?" Zasmál se Liam. „Takže být stylistka Liama Paynea ti není dost dobré jo?" Dobíral si mě. Sakra, málem jsem se propálila.

„Takhle jsem to nemyslela..." Snažila jsem se to zakecat. Liam se v tom naštěstí dál nerýpal.

„A nechybí ti to?" Vyzvídal.

„Já ani nevím." Povzdychla jsem si. „Asi by mi to nechybělo, kdyby mi to všichni pořád nepřipomínali."

„Promiň, Rose, já jsem nechtěl..." Začal se Liam omlouvat.

„Ne, nemyslím tebe." Usmála jsem se na něj. Úsměv mi opětoval. „Myslím svoji rodinu."

„Prudí tě?"

„Prudí? To je slabé slovo." Odfrkla jsem si. „Pokaždé, když se všichni sejdeme, mi vyčítají, že nikoho nemám a dělají ze mě chudinku. Myslím, že většina z nich si dokonce myslí, že jsem se ještě nevzpamatovala z bývalého." Vysvětlovala jsem.

„A vzpamatovala?" Pokrčil Liam zvědavě obočí.

„Jasně, že vzpamatovala!" Vykřikla jsem. Liam se lekl. „Promiň." Řekla jsem už tichým tónem. „O Vánocích je to ještě horší. Scházíme se každou adventní neděli u večeře. Dokonce už se sama se sebou sázím, jak dlouho s nimi vydržím u stolu, dokud prostě nevybuchnu. Naposled to bylo 20 minut."

„To je zlý." Přikývl.

„Jediný, kdo mě trochu chápe, je moje sestřenice." Povzdychla jsem si.

„Melanie?" Zeptal se, načež jsem leknutím nadskočila. Naštěstí se zrovna věnoval omáčce.

„Jo, Melanie." Řekla jsem a sáhla jsem si při tom na srdce. „Je jí mě tak líto, že mi dokonce založila seznamku, a jelikož jsem si sama od sebe nezačala psát s nadrženými týpky z Tinderu, zařídila mi nějakého týpka sama. Prý ho našla na nějaké spešl seznamce, která je pro lidi, „jako jsem já"." Ukázala jsem uvozovky ve vzduchu. „Jako, že potřebují někoho, kdo by jim přes svátky dělal společnost před rodinou, aby jim dala pokoj." Vysvětlila jsem.

„To je docela síla." Zakroutil Liam hlavou.

„Už mi s ním dokonce zařídila něco jako rande. Čeká jen, až jí to odkývu."

„A co budeš dělat? Půjdeš s ním?" Zeptal se Liam.

„Nevím." Pokrčila jsem rameny. „Myslím... Nemám zájem jít jednou na kafe s cizím člověkem, a pak před celou rodinou hrát, jak moc se nemilujem. Ale asi mi nic jiného nakonec nezbyde. Prostě už to nehodlám dál poslouchat."

„Chceš slyšet můj názor?" Zeptal se Liam. Kývla jsem na souhlas, ale bála jsem se, co mi řekne.

„Podle mě bys to dělat neměla." Řekl upřímně.

„Cože?" Podivila jsem se. „Asi jsem ti neřekla dostatečně detailů, třeba jak si můj mladší bratr dělal srandu, že mi vyhovuje žít sama na hromádce s dvaceti kočkami. Nesnáším kočky." Rozvášnila jsem se.

„Chápu, že je to nepříjemné." Začal. „Ale měla by sis stát za svým a nedělat něco jen pro to, aby byli ostatní spokojení. Měla bys někdy myslet taky na sebe. Prostě se po posledním vztahu nechceš spálit, a tak čekáš na někoho, kdo bude stát za to. Na někoho pravého. Vím, že to zní dost ironicky od někoho, jako jsem já, ale... Není dobré věci uspěchat. Tvoje rodina by to měla pochopit a nehnat tě do něčeho, do čeho nechceš jít, potom to může dopadnout špatně..." Poslední větu řekl Liam tišeji a podíval se do země. Kdyby to nebylo neslušné, měla bych otevřenou pusu dokořán.

„Liame..." Zvedla jsem se, přišla k němu a dotkla se jeho ramene. Tak nějak jsem tušila, proč to všechno říkal a nechtěla jsem, aby se trápil. Za ty dny, co ho znám, mi na něm začalo až moc záležet. Začala jsem ho hladit, nicméně ke mně stál pořád zády a nehýbal se, jako by se snažil nabrat síly.

„Večeře je hotová!" Řekl najednou úplně jiným, nadšeným tónem.

________________________________________________________________________________

„Musím uznat, že jsem tě podceňovala." Přiznala jsem, když jsem dojedla poslední sousto.

„Cože?"

„Myslela jsem, že to jídlo bude katastrofa." Ušklíbla jsem se. „Ale předčil jsi mé očekávání." Uznale jsem pokývala hlavou.

„Tak tys proti mně měla takové předsudky, jo?" Zeptal se uraženě Liam. „Tss, tak za to budeš muset umýt nádobí."

„Nemáte náhodou myčku?" Ukázala jsem pod umyvadlo.

„No a? Ty to určitě zvládneš líp." Vyplázl na mě jazyk, načež se zvedl a odnesl špinavé talíře do dřezu.

„Já budu ráda, když se dokutálím domů, natož, abych ještě zvládla nějaké nádobí." Sklouzla jsem níž po židli a chytla se za břicho, které bylo narvané jako nikdy předtím. „Vlastně, už bych asi měla jít." Podívala jsem se na hodinky. Bylo skoro půl 10 a další den ráno jsem se měla opět hlásit u Liama. Odsunula jsem židli a natáhla jsem se pro kabelku.

„Tak zase zítra ráno." Mířila jsem pomalu ke vchodu.

„Počkej!" Zastavil mě Liam, když už jsem brala za kliku. Nechápavě jsem se otočila.

„Tak mě napadlo," poškrábal se na zátylku: „jestli bys tady nechtěla pár dní zůstat... No, víš, ať nemusíš pořád jezdit tam a zpátky jak jojo..."