Naughty list (Liam Payne FF)

He's not my boyfriend

„Zlato, nevěděla jsem, že přijdeš už dneska." Řekla máma, když nás uviděla zaraženě stát uprostřed schodů. Teda – já jsem byla zaražená – Liam se usmíval na celé kolo. Proboha, tak tohle je můj konec. Prolétlo mi hlavou. „A že přivedeš návštěvu." Usmála se a přejela Liama pohledem. Úsměv jí oplatil a pozdravil.

„Jsem Liam." Začal scházet dolů, aby jí podal ruku.

„Jo, a to je moje máma." Přiběhla jsem k nim vyděšeně, jelikož jsem se bála, že by mamka prozradila moje jméno.

„Rebecca." Usmála se na něj a potřásli si rukou. Ufffff... Cítila jsem, jak se mi z čela valí pot. „Ale vážně, proč jsi mi nedala vědět? Něco bych pro vás nachystala." Podívala se na mě mamka pohledem jakože „co je to za fešáka?"

„Neplánovali jsme to, jenom jsme projížděli kolem." Zalhala jsem. „Kde je táta?" Začala jsem se zběsile rozhlížet kolem sebe, když mi došlo, že měli být spolu a obávala jsem se dalšího průšvihu.

„A dostali jste chuť na moje perníčky." Stočila mamka pohled na Liama.

„Já se omlouvám, když ony jsou tak výborné." Řekl a strčil si do pusy poslední kousek. Mamka se zasmála a potom se znovu otočila na mě:

„Táta se zdrží, přijede později. Liame, zůstaneš na večeři?" Zeptala se ho máma. Liam už otevíral pusu, aby mohl odpovědět, ale s obavami, že by mohl souhlasit, jsem mu skočila do řeči:

„Nezůstane. Vlastně docela spěcháme." Řekla jsem a hnala ho ke dveřím. „Uvidíme se zítra." Kývla jsem na mamku, zatímco jsem Liamovi podávala kabát z věšáku.

„Ta Melanie je teda číslo." Povzdechla si mamka s úsměvem.

„Jo, to Melanie teda je." Zareagovala jsem pohotově a modlila se, ať už jsme pryč. „Tak čau." Dodala jsem rychle a zabouchla za sebou dveře.

„Těšilo mě!" Stihl na ní ještě Liam zakřičet. „Co to bylo?" Zeptal se, když se konečně zabouchly dveře a já jsem si oddechla.

„Co myslíš?" Dělala jsem blbou.

„Proč jsme najednou museli tak spěchat?" Zkřížil Liam ruce na prsou.

„Věř mi, na večeři s mojí rodinou ještě nejsi připravený." Řekla jsem a rozešla se k autu.

„Náhodou, tvoje mamka byla moc milá." Oponoval mi Liam. Nic jsem mu na to neřekla. „Co tvoje sestřenka provedla?" Zeptal se, když jsme nasedli do auta.

„Cože?" Pokrčila jsem nechápavě obočí.

„No, jak jste říkaly, že je číslo." Řekl Liam na vysvětlenou.

„Aha, jo..." Začala jsem rychle přemýšlet, co si vymyslím. „Zapomněla v troubě cukroví, a tak se jí všechno spálilo." Liam se zasmál.

„Tak aspoň se dostala dál než my. Beztak měla taky nějaké rozptýlení." Dál se tomu tématu nevěnoval a nastartoval auto.

„Beztak."

_________________________________________________________________________________

„Co jsem to slyšela od tvojí mámy?" Zeptala se Peyton lišácky, když zavírala dveře do pokoje, aby nás nikdo nerušil. „Liam?! Děláš si srandu?" Začala šílet.

„Ššš!" Okřikla jsem jí. „Nemusí to vědět celý barák." Protočila jsem panenky.

„To máš jedno, znáš svou mámu, stejně na to bude u večeře narážet a dozví se to všichni." S tím jsem se musela smířit, protože to vlastně bylo víc než pravděpodobné. Místo odpovědi jsem si ale povzdychla. „Tak?" Posadila se opatrně na postel vedle mě a zazubila se. Pod podmínkou, že si to všechno musí nechat pro sebe, a že to nesmí říct ani Henrymu, jsem jí to začala všechno do detailu vyprávět. „To si děláš srandu!" Vyjekla a chytla se za pusu. „Moje sestřenka a Liam Payne?"