Naughty list (Liam Payne FF)

Can I have this dance?

Pohled Melanie:

Stála jsem u baru s kluky z One Direction a připadala si jak v jiném světě. Snažila jsem se nedát na sobě najevo svou nervozitu, ale myslím, že mi to moc nešlo. Už při příchodu jsem do sebe nalila dvě skleničky se šampaňským, a teď mě tihle krasavci zvali na bar... A co mě znervózňovalo ještě víc, byly Liamovy pohledy, které ke mně směřoval nějak až moc často. Pořád jsem přemýšlela, jestli snad nemám pastu na obličeji, nebo shrnutou sukni, ale ačkoliv jsem si nenápadně zkontrolovala obličej v telefonu a na sukni jsem si sahala co pět minut, žádnou vadu jsem na sobě nenašla. Jedině, že by mě prokoukl... Bože, měla jsem zůstat doma. Proklínala jsem se.

„Tak na to tykání." Podal nám všem Louis panáka. Opatrně jsem si ho od něj převzala, ale ruku jsem měla tak rozklepanou, že jsem trochu čiré tekutiny vylila. Naštěstí si toho nikdo nevšiml. Nenápadně jsem si přidržela loket a se všemi si přiťukla. Když jsem si ťukala s Liamem, hodili jsme na sebe rozpačité pohledy. On se k tomu ještě poškrábal na zátylku. Přece jen, my dva si netykáme. Rychle jsem to do sebe kopla a Louis už objednával další.

„Já už si nedám, díky." Zakuňkala jsem stydlivě. Začínala jsem cítit to šampaňské, co jsem lupla na ex a poslední, co mi chybělo, bylo si tady ještě udělat ostudu.

„Tak aspoň jednoho, posledního." Žadonil Niall. Nejsem moc typ, který by dovedl říkat ne, a tak jsem se nechala přemluvit pod podmínkou, že už bude ale opravdu poslední.

________________________________________________________________________________

Pohled Liama:

„Takže Rose, jaké máš plány do budoucna?" Zeptal se Harry. Rose, Louis a Niall seděli na židlích a já s Harrym jsme stáli naproti nim, abychom mohli vést konverzaci. Opřel jsem se o stěnu a zaujatě poslouchal. Opravdu mě ta slečna zajímala a chtěl jsem se o ní dozvědět i něco víc, než že vlastní Peugeota a má úžasný vkus.

„No, já..." Začala větu, ale zbytek už jsem neslyšel, jelikož mi zapípala sms a okolní svět se mi úplně vypnul. Vytáhl jsem ho ze saka a rozsvítil displej.

Miláček: Lásko, přijď nahoru, mám pro tebe překvapení.

„Omluvte mě." Řekl jsem hned po přečtení. Asi jsem někomu zrovna skočil do řeči, protože mi všichni věnovali zvláštní pohledy. Ten od Rose mi přišel obzvlášť zmatený. Harry mi potom pokynul na souhlas a všichni se sborově opět otočili a pokračovali v konverzaci. Z dálky jsem ještě slyšel, jak se Rose směje. To asi Louis zase vypráví ty svoje vtipy. Pousmál jsem se a vyběhl schody do prvního patra, kde se nacházela ložnice a pár dalších pokojů, včetně koupelny. „Denise?" Zavolal jsem do ticha, které se zde rozléhalo. Jen tlumeně šla slyšet hudba zezdola.

„Lásko, tady jsem." Ozvalo se z jednoho z pokojů pro hosty. Než jsem do něj ale stihl vejít, Denise mě zastavila.

„Počkej, stůj!" Okamžitě jsem se zastavil a nahodil udivený pohled. „Zavři oči." Dodala, a já jsem ji poslechl.

„Co se děje?" Smál jsem se, když jsem na sobě ucítil její dlaň, která mě někam popostrkovala.

„Ještě je měj zavřené." Cítil jsem jak mě obešla.

„Už můžu?" Zeptal jsem se nedočkavě.

„Můžeš." Řekla nadšeně, načež jsem oči otevřel. Stála přede mnou s úsměvem od ucha k uchu a v ruce držela jakési dva papíry.

„Co je to?" Zeptal jsem se a jeden z těch papírů si od ní převzal.

„Letenky do Dubaje!" Zapištěla nadšeně. „Dostala jsem je od Wendy!"