Naughty list (Liam Payne FF)

You work for me

„Ano, dneska mám interview v jedné show, nějaký problém? Jaké informace Vám poslali?" Zamračil se.

„Aha, ne... Jo, jasně, interview... Promiňte, já jsem jen hrozně unavená z toho povyku tam venku." Zahrála jsem to a asi až moc dramaticky si sáhla na čelo. Liamův zamračený výraz se opět proměnil v lehký úsměv.

„To chápu." Kývnul hlavou: „Ale na to si za chvíli zvyknete. Pro jistotu Vám nechám udělat kopie plánů." Jeho úsměv byl tak nakažlivý, že jsem mu ho oplácela, ani jsem o tom nevěděla. Stála jsem naproti němu, asi s dvou metrovým rozestupem a připadala jsem si jako totální ťululum. Navíc se můj pohled až moc často střetával s jeho silnými potetovanými pažemi a vypracovanou hrudí, která se mu rýsovala přes tričko. Prostě jsem si nemohla pomoct. „Jdu se jen rychle převléct. Chcete jít se mnou?" Zeptal se mě a tím mě úplně vytrhl z přemýšlení o jeho božském těle.

„Cože?!" Vykulila jsem na něj oči a zarazila jsem se. Slyšela jsem dobře?

„Abyste se podívala na můj šatník." Řekl klidně, ale v jeho obličeji jsem postřehla známky pobavení. Super, děláš ze sebe ještě větší blbku, než jsi byla doteď. „Zajímá mě Váš názor. Denise se můj styl oblékání nelíbí, taky proto jsme Vás najali."

„Aha, tak. Jistě." Přikývla jsem a vydala se za ním ke schodům, které evidentně vedly k jeho šatně. Nejistě jsem se začala prohrabávat jeho oblečením, a přitom jsem myslela na to, jak moc jsem v prdeli. Cítila jsem na sobě jeho pohled, a to mě znervózňovalo ještě více. Najednou jsem ucítila jeho teplý dech na svém krku, až jsem leknutím nadskočila. Liam se začal smát.

„Nemusíte se mě bát." Řekl pobaveně. „Já nekoušu." Zazubil se.

„Já se nebojím." Řekla jsem odhodlaně.

„Tak co se děje? Sice Vás neznám, ale nepřijdete mi zrovna ve své kůži." Založil ruce na prsou a dramaticky se na mě podíval.

„Tady, vezměte si tohle." Podala jsem mu místo odpovědi černé kalhoty s řetězem a čistě bílé triko. „Klasikou se nikdy nic nezkazí." Řekla jsem spíš pro sebe než pro něj. Vděčně se na mě podíval a oblečení si ode mě ochotně převzal.

„Neodpověděla jste mi na otázku." Naléhal na mě, zatímco jsem se dál prohrabovala v jeho rozsáhlém šatníku.

„Na muže máte dost oblečení." Snažila jsem se změnit téma a doufala, že mě neprokoukne.

„To Denise, pořád mě nutí si kupovat něco nového." Odpověděl mi. „A neodbíhejte od tématu." Zasmál se. Sakra.

„Prostě jsem jen trochu nervózní." Řekla jsem potichu.

„Nervózní, z čeho?" Zeptal se zvědavě. Pořád jsem k němu byla otočená zády a snažila jsem se nabrat dech. Potom jsem se konečně otočila. Liam byl jen v trenýrkách a natahoval na sebe kalhoty. Ačkoliv jsem čekala, že každou chvíli dostanu zástavu, konečně jsem se snažila zachovat klid a chladnou hlavu. Liam si z toho očividně nic nedělal, jen se na mě usmál.

„Víte, nestává se mi každý den, že by se přede mnou převlékala mezinárodní celebrita." Zvedla jsem levé obočí a opřela se o zeď. Tentokrát se mi i dokonce povedlo se nečervenat.

„Já jsem myslel, že se stylizováním už máte nějaké zkušenosti." Pověděl, ale jeho tón hlasu nebyl podezíravý, spíš naopak.

„To jistě," odpověděla jsem diplomaticky, ale přitom jsem se snažila rychle vymyslet nějakou odpověď: „ale s předešlými klienty jsem měla trochu víc společného, jestli mi rozumíte." Podívala jsem se rychle k jeho rozkroku a zpátky, a zahihňala jsem se. Liamovi chvíli trvalo, než mu došlo, co tím myslím, ale potom se uchechtl.

„Tak to potom chápu to Vaše zmatení na začátku ohledně Denise." Natáhl si tričko. Načež jsem mu podala béžový teplý kabát.

„Můžeme?" Zeptal se. Kývla jsem hlavou na souhlas. Tak tohle jsi zvládla.

_______________________________________________________________________________

Celou cestu autem Liam telefonoval přes handsfree se svou „milou" snoubenkou. Cesta trvala sice asi 20 minut, ale už po tom, co třikrát během jedné minuty zopakovala, že vypadám jako šmudla a že se jí ani trochu nezdám, a po pár dalších podobných urážkách na můj účet jsem si dala do uší sluchátka. Už mě nebavilo pořád převracet oči v sloup, nebo dělat, že to neslyším. Oddechla jsem si, když Liam konečně zatáhl za ruční brzdu. Vytáhla jsem si sluchátka a natáhla ruku ke klice, jenže Liam byl rychlejší a dveře od auta mi jako správný gentleman otevřel.

„Sice jsem „šmudla", ale otevřít dveře si umím sama." Řekla jsem pohrdavě. Jasně, byla jsem naštvaná. Kdyby se aspoň obtěžoval si ji pustit přes sluchátka, když už s ní musel telefonovat za jízdy. Liam na mě hodil polekaný pohled, asi takovou poznámku nečekal. Zabouchl za mnou dveře a jedním tlačítkem zamknul svoje auto. Přede mnou se rozléhala malinkatá kavárnička, která neměla moc oken, ale z venku vypadala moc hezky. Byla jsem pár kroků před Liamem, ale on mě stejně doběhl, aby mi otevřel i tyhle dveře. Tentokrát jsem to však už nekomentovala. Vevnitř nikdo nebyl. Asi věděl, kam má jít. Jen servírka se na nás usmívala za pultem.

„Dobrý den." Pozdravili jsme jednohlasně. Slyšela jsem, jak se tomu Liam trochu zasmál, já jsem ale byla jako kámen. Sedli jsme si k jednomu ze stolů, na kterém už ležely dva listy s nabídkou. Objednali jsme si a nastalo trapné ticho.

„Omlouvám se za to s Denise." Prolomil ho po chvíli Liam. Já jsem dělala, že si zaujatě prohlížím zbytek nápojů, co kavárna nabízí. Po těchto slovech jsem k němu ale vzhlédla a naše oči se střetly. Nebyla jsem připravená čelit takovému pohledu, tak jsem uhnula. „Ona není špatný člověk, jen nemá ráda změny a nové věci." Dodal.

„Tak proč Vám pak chtěla najmout stylistku?" Nechápala jsem.

„Nemá ráda změny, které by ji mohly nějak ohrozit." Osvětlil to. Neubránila jsem se malému úšklebku. Věděla jsem, co tím myslí, ale nechtěla jsem to dávat najevo.

„Nevidím důvod, proč by si měla myslet, že by jí nějaká šmudla mohla v něčem ohrozit."

„Nechte toho." Řekl naštvaným tónem. „Takhle o sobě nemůžete mluvit."

„Já o sobě takhle nemluvím, to Vaše přítelkyně, mě tak nazvala." Řekla jsem a usmála se na servírku, která nám právě donesla objednávku. Liam si povzdychl.

„Není důležité, co si Denise myslí. Pracujete pro mě." Usmál se a krátce se dotkl mé dlaně...