Naughty list (Liam Payne FF)

Welcome, baby boy

Pohled Melanie:

Když mi teta Camille zavolala, zrovna jsem si dávala Silvestrovského šlofíka. Měla jsem v plánu se večer stavit k našim a potom jít na jednu z oslav, na kterou mě pozvali kamarádi. A tak jsem potřebovala spoustu sil, abych vydržela co nejdéle. Od toho incidentu s Liamem to mělo být první pořádné odreagování a já jsem byla přesvědčená, že si to musím užít co nejvíc to půjde. Na nic jsem neváhala a během dvou sekund jsem byla probraná jako nikdy. Rychle jsem si oblékla alespoň rifle, svetr, a bundu. Na žádné další úpravy nebyl čas, chtěla jsem být u toho, až se malé narodí. K mému neštěstí jsem usnula s vlhkými vlasy, a tak jsem musela vypadat opravdu komicky. Nastartovala jsem Peggynu a vyjela. Když jsem přijela, nebylo snad ani jedno volné parkovací místo.

„No to si snad děláš srandu, který kretén zaparkoval přes 3 parkovací místa?!" Vykřikla jsem nahlas. Naštěstí jsem byla ještě v autě, a tak mě nikdo neslyšel. Nakonec jsem byla nucena zaparkovat vedle na ulici. Zamkla jsem auto a utíkala do nemocnice. Rozhlédla jsem se kolem, než jsem došla k recepci, a uviděla tetu Camille se strejdou, Nickem a malým Danny – syn Peyton. Okamžitě jsem k nim zamířila a zeptala se, jak na tom Peyton je. Když mi teta řekla, že přijeli s Henrym teprve před chvílí, byla jsem zmatená.

„Cože? A jak se sem proboha dostala? Myslela jsem, že Henry je s ní celou dobu!" Vyšilovala jsem nad myšlenkou, že by jela sama nějakým laciným taxíkem. Anebo metrem, toho je taky schopná. Všichni se najednou usmáli a podívali se za mě. Pokrčila jsem zmateně obočí, nějak jsem nechápala, co to má znamenat. Když to vypadalo, že mi k tomu nikdo nic neřekne, pomalu jsem se otočila kolem své osy. Málem mi vyskočilo srdce z hrudníku. „Liame..." Vydechla jsem po chvíli, co jsme si jen beze slov zírali do očí.

„Danny, co kdybychom se šli podívat do bufetu a my bychom ti s babičkou koupili nějaký zákusek?" Zeptal se strejda. Danny nadšeně přikývl a chytl za ruku i Nicka. Otočila jsem se na ně s nevyřčeným „děkuju", a vysloužila jsem si ještě mrknutí od bratránka Nicka. Potom jsem svůj pohled znovu směřovala k Liamovi.

„Co tady děláš?" Zeptala jsem se nesměle.

„Přivezl jsem Peyton." Řekl stejným tónem.

„Cože? A jak...? Jak jsi k ní přišel?" Nedokázala jsem najít ta správná slova.

„No..." Poškrábal se na zátylku. „Řekněme, že se za tebe tak trochu přišla přimluvit." Řekl, a já jsem se začala červenat jak rajče.

„To snad ne! Říkala jsem jí, ať nic nedělá! Bože, ta je tvrdohlavá!" Styděla jsem se, ale zároveň jsem se i trochu smála.

„Tak jako ty." Usmál se Liam a přistoupil ke mně blíž. Jestli mi předtím srdce málem vyskočilo, tak tentokrát už muselo ležet na zemi.

„Liame, já... Promiň, že jsem ti ublížila." Sklopila jsem hlavu. Už byl tak blízko, že jsem cítila jeho dech. Třásla jsem se. Nevěděla jsem, jestli je to tou zimou, která proudila dveřmi, které se neustále otevíraly a zavíraly s příchozími a odchozími návštěvníky, anebo tím, že jsem z jeho přítomnosti tolik nervózní.

„Melanie..." Vzhlédla jsem k němu. Poprvé vyslovil moje jméno, a bylo to zvláštní. Zvláštní, ale krásné. „Dneska jsem si prožil totální emociální horskou dráhu." Špitl a trochu se usmál. „Ale jsem rád, že na jejím konci jsem potkal tebe."

„Panebože, jak moc do tebe Peyton hustila?" Zasmála jsem se a Liam se mnou.

„Vlastně byla dost přesvědčivá."

„A nebylo to taky tím, že byla tak trochu těhotná?" Smála jsem se dál. Liam jenom pobaveně zakroutil hlavou a věnoval mi lehký polibek.

„Pomohla mi uvědomit si něco, co už jsem dávno věděl, ale bál jsem se si to přiznat." Zašeptal mi do rtů.

„Vážně? A co?" Roztřásla jsem se ještě víc s obavami, co přijde.

„Že tě miluju." Do očí se mi hrnuly slzy. Držel mě za tvář a hleděl mi do nich. „A je mi jedno, jestli jsi Rose, Melanie, nebo nějaká holka odvedle." Po téhle větě jsem mu vyloženě skočila do náruče a líbala ho, jako by to bylo naposled. Konečně jsem zase cítila ty jeho jemné rty. Naše jazyky se proplétaly a já jsem mohla cítit, jak se do polibků usmívá. „Teda, pokud nemáš ještě nějaké tajemství." Odpojil naše rty po chvíli.

„Mám." Usmála jsem se šibalsky. Liam mě se strachem pustil. „Že šíleně miluju Liama Paynea." Zašeptala jsem. Liam pobaveně zakroutil hlavou a znovu chtěl spojit naše rty, ale v tom jsme uslyšeli křičet Henryho:

„Je to kluk!" Zakřičel nadšeně a zpoza rohu se vynořil zbytek rodinky. Bylo mi jasné, že nás celou dobu tajně šmírovali. Teda, aspoň Nick. Nadšeně jsem se podívala na Liama, chytli jsme se za ruku a pospíchali za ostatními, podívat se na miminko. Tak tak jsme se vešli do místnosti, ale sestřička nám dovolila, ať se přivítáme s miminkem všichni naráz.

„Ahoj." Pozdravila jsem Peyton a podívala se na prcka, kterého už měla v náručí teta Camille. Vypadal spokojeně. Henry je sledoval jako pyšný tatínek.

„Děkuju, žes jí sem dopravil." Potřásl rukou Liamovi a poplácal ho po zádech. „Můžeme si tykat, že jo?" Ujistil se a Liam s úsměvem přikývl.

„To byla maličkost."

„Melanie má štěstí, viď Mel?" Mrkla na nás Peyton, která už z našeho postoje asi vytušila, jak to mezi námi dopadlo.

„To já mám štěstí." Odpověděl Liam a přitáhl si mě blíž k sobě. Rázem jsem byla v sedmém nebi. Když si miminko všichni nejbližší členové rodiny pochovali, přišla konečně řada na mě. „Ahoj prcku." Usmála jsem se na něj a pomalu ho pohupovala na své ruce. „Už máte jméno?" Zeptala jsem se a vztyčila jsem hlavu k Henrymu s Peyton. Ti se na sebe s úsměvem podívali a Henry kývl hlavou.

„Bude se jmenovat Liam, po strýčkovi."

________________________________________________________________________________

Tak a je to tady! Bože, mě je normálně fakt líto, že tohle byl úplně poslední díl. :( :D Ježiš, jenom doufám, že jste s koncem spokojení, protože jak jsem už psala, fakt jsem to nechtěla nějak překombinovávat (existuje to slovo vůbec?:D). Já se musím přiznat, že když jsem to psala, tak jsem normálně brečela... :D Ale je fakt,  že mě rozbrečí i reklama na psí granule, takže se to asi moc nepočítá. :D Jinak, informace. Teď během zkouškového ve volném čase (stejně jsem se pořád ještě neučila, hh) se kouknu na Nice To Meet Ya, a až budu mít všechno hotové, tak bych začala psát druhý díl. Pokud si to teda ještě nerozmyslím, a nezačnu psát úplně novou věc. :D Každopádně vás budu včas informovat. :) Než se s vámi teda na nějakou dobu rozloučím, ještě bych vám chtěla poděkovat za vaše hlasy a krásné komentáře, jste úžasní, všichni do jednoho. <3 Moc si toho vážím a dodává mi to větší motivaci k psaní dalších dílu, když vím, že se někomu líbí. :) Ještě jednou děkuji a snad si vaši přízeň udržím i v Novém roce a i přesto, že teď chvíli nebudu aktivní. :/ :) Mějte se hezky! <3