Naughty list (Liam Payne FF)

Dating app

„Mel?" Ozvalo se za dveřmi pokoje, ve kterém jsem trucovala a ze kterého jsem už minimálně hodinu nevylezla.

„Hm..." Zabručela jsem a nadhodila svůj oblíbený otrávený pohled.

„Otevřeš mi?" Zeptala se.

„Nikdy jsi tady nebyla? Přece víš, že tu není zámek. A i kdyby, stejně by mi to nepomohlo k útěku." Protočila jsem očima.

„To já vím, ale jaksi nemám volné ruce." Ozvalo se tlumeným hlasem. Zamračila jsem se a nato se neochotně zvedla z postele a šla Pey otevřít.

„Ježiš, hráblo ti?" Vynadala jsem jí okamžitě, když jsem uviděla, že v obou rukách něco drží a sama nemůže pomalu stát.

„Máma ti posílá moučník." Řekla přiškrceně. Okamžitě jsem ji sebrala z jedné ruky talíř s jablečným závinem, a z druhé dva horké hrníčky. Jeden s kávou a jeden s kakaem. „Jau." Sykla a chytla se za záda.

„Jsi v pohodě?" Položila jsem věci rychle na stůl.

„Jo, jen si musím sednout." Řekla a skulila se na postel.

„Proč ti s tím někdo nepomohl? Třeba Henry?" Zeptala jsem se, zavřela dveře, podala ji hrnek s kakaem a sama jsem si vzala kávu, a následně si sedla vedle ní.

„No, víš, oni tam mají trochu jiné starosti, zas debatují."

„Předpokládám, že o mém milostném životě." Řekla jsem ironicky.

„Ne, to ne, to už je přešlo." Odpověděla a protáhla se. „Táta si už trochu vypil , tak se s tvým tátou hádají, kdo z nich je silnější a ostatní je v tom podporují. Dokonce udělali nějaké hlasovací lístky nebo co. A do toho děda začal hrát na to staré banjo." Zakroutila hlavou a já jsem si povzdychla a usrkla z horké tekutiny.

„Poslyš, já tě chápu, Mel. Je ti pětadvacet a v dnešní době není zas tak lehké si najít někoho normálního. Oni jsou staromódní. Myslí si, že když já jsem o rok starší než ty a čekám další malé, tak musíš i ty. Ale to není pravda. Já jsem si Henryho ani nechtěla vzít, každý ví, že jsem s ním jen proto, že mě zbouchl na střední, a abychom nevypadali jako blbci, tak mě požádal o ruku dřív, než na to naši přišli." Smála se a já s ní.

„No jo, jenže Henry je super, třeba bys s ním skončila i kdybyste neměli Dannyho." Řekla jsem.

„Vážně? Viděla jsi, co dělá ve sprše?" Vtipkovala. „Hele, já vím, že se snažíš soustředit na kariéru a nemáš na chlapy náladu a totálně to chápu, ale..." Zasekla se uprostřed věty.

„Ale co?" Znejistila jsem.

„Ale neexistuje, abys pokaždé, když máme takové rodinné setkání poslouchala ty jejich kecy a zkazila si celý den. Navíc, když teď budou svátky..." Dopověděla, ale pořád jsem nechápala, kam tím míří.

„No já vím, ale co mám dělat? Mám se spakovat a odjet?" Povzdychla jsem si.

„Vlastně jsem našla lepší řešení. A nemusíš jezdit vůbec nikam." Mrkla na mě Pey. Cítila jsem, jak mi obočí vystřelilo snad až úplně do vlasů a sledovala jsem ji, jak vytahuje noťas. Odemkla ho a hned na mě vyskočila stránka, která se jmenovala: „Vánoční seznamka".

„Co to má jako být?" Podívala jsem se na ní. Byla vysmátá od ucha k uchu.

„Vánoční seznamka! Najdeš tam lidi, kteří jsou v podobné situaci jako ty." Její nadšení neopadávalo.

„Nechápu." Zakroutila jsem hlavou. Peyton ale neztrácela trpělivost.

„Můžeš se tam s někým domluvit, že si navzájem pomůžete, chápeš? On půjde s tebou k našim a bude dělat, že je tvůj přítel, a ty na oplátku akorát uděláš to samé pro něj. A pokud si nenajdeš nikoho do příštího roku, můžete se domluvit znova! Naši budou spokojení, že konečně někoho máš a ty budeš spokojená, protože nebudeš muset poslouchat, jak hrozně jsi pozadu!" Zazubila se na mě.

„Ani náhodou." Odsekla jsem a notebook zaklapla. Peyton se na mě podívala dost překvapeně. „No co tak koukáš?" Zeptala jsem se. „Nebudu randit s někým, koho ani neznám. A ještě k tomu se přetvařovat před našima. To si radši ponechám svou soudnost a vytrpím to." Vysvětlila jsem.

„Peyton, zlato!" Ozval se Henry z dolního patra.

„Už jdu!" Zakřičela na něj Pey zpátky. Pomohla jsem jí se zvednout a šla jsem s ní dolů po schodech, abych jí pomohla.

„Jak chceš," pokračovala ještě, dokud nás nikdo neslyšel: „ale rozmysli si to, podle mě je to skvělý nápad, než se takhle užírat. I kdyby to mělo být jen na Vánoce, aspoň uvidí, že máš snahu a určitě ti dají na nějakou dobu pokoj. Víš jak to přece bylo s Reggiem, začali do tebe drbat až po roce, můžeš říct, že tě ten rozchod prostě vzal a nepřeješ si o tom mluvit."

„Vzal mě po pár týdnech chození?" Zašklebila jsem se. Peyton si povzdychla.

„Hele, vážně, dělej jak chceš, ale zkus si to aspoň ještě promyslet. Klidně ti s tím pomůžu." Mrkla na mě, a to už jsme byly téměř dole.

„Ale, kdopak se nám to odurazil? Už jsi skončila s trucováním?" Dobírala si mě babi. V tu chvíli se mi naježily všechny chlupy na těle a přísahám, že nebýt to moje babina, tak jí jednu vlepím. Místo toho jsem se vřele usmála a odpochodovala najít útěchu u mamky. Možná bych to s tou seznamkou měla zkusit... Přece nemám co ztratit...