Naughty list (Liam Payne FF)

I like her

Pohled Liama:

„Já ti nevím, Liame. Je to opravdu dobrý nápad?" Zeptala se Rose zpoza dveří. Dohodli jsme se, že si dnes vyměníme role a vyberu outfit já jí. Čekal jsem za přivřenýma dveřmi pokoje pro hosty, až si je obleče a budeme moct vyrazit.

„Co myslíš, party nebo ty šaty, co jsem vybral?"

„Oboje." Odpověděla nejistě. „Proboha, vždyť v tom vypadám jako brambora! A do když, tam bude zase nějaký fotograf?" Stresovala.

„U Louiho doma?" Zasmál jsem se té nepravděpodobnosti a opatrně vkročil dovnitř. Stála před zrcadlem v nádherných starorůžových šatech s nařasenou sukní nad kolena, a ne moc nápadným výstřihem, které jsem pár týdnů zpátky věnoval Denise, jenže jí nebyly přes prsa. Od té doby mi ležely ve skříni. Nějak jsem se nedokopal k tomu, je vrátit. Stočila ke mně stydlivý pohled a začala si nervózně hrát s prsty. „Co kecáš?" Vykulil jsem na ní oči. Vypadala jako princezna. Byla o dost menší než Denise, a proto na její drobné postavě vynikaly o něco víc. „Sluší ti to, ty bramboro." Protočil jsem očima nad jejím přirovnáním a opřel se o futra.

„Proč se vůbec musíme oblíkat tak formálně? Myslela jsem, že Louis na takové načančané věcičky není." Ještě jednou se zkontrolovala v zrcadle, a potom sjela pohledem mě. Měl jsem na sobě smoking a růžovou kravatu, ať ladíme.

„Co já vím." Pokrčil jsem rameny. „Louis si vždycky vymyslí nějakou kravinu. Naposled, když jsem šel k němu na party, museli na sobě mít všichni fotbalové dresy."

„Tak to jsme na tom vlastně ještě dobře." Poznamenala a já jsem přikývl. Neměla s sebou žádné boty na podpatku, a tak si obula své růžové conversky. Musel jsem se pousmát. Měla tak malou nožku, že vypadaly jak z kinder vajíčka. Měl jsem v plánu si dát skleničku, takže jsem zavolal Travisovi, který nás odvezl. Zazvonil jsem na zvonek a počkal, až mi Louis otevře.

„Liame! Rose!" Rozzářily se mu oči. Měl na sobě tmavě modrý oblek, na hlavě klobouk a v ruce doutník. „Vítejte v Casinu Royale!" Tak už chápu ten dress code. Podíval jsem se na Rose. Jemně se na mě usmála. „Račte dál, tady máte vstupní žetony, bavte se." Mrkl na nás a nasypal mi do rukou pár plastových koleček.

„Kam on na ty nápady chodí?" Položil jsem řečnickou otázku. Rose se jen uchichtla. Vešli jsme dovnitř a uviděli několik různých „stanovišť", kde se hrály hry jako blackjack nebo poker. Vypadalo to zajímavě. Bylo tam už dost lidí, a tak jsem chytl Rose za ruku a táhl ji za sebou někam do klidu. Měla jí úplně studenou, a když jsem se jí dotkl, cítil jsem, jak se lekla. Potom se ale uvolnila. Zdravil jsem lidi, které jsem znal a zdálo se mi, že někteří až moc bedlivě pozorují Rose. Nevím, jestli připoutaly pozornost naše propletené ruce, nebo její krása, každopádně jsem to neřešil a dál rozdával úsměvy na všechny strany. Konečně jsem našel kout, kde se zatím moc lidí nepohybovalo – stůl s alkoholem – a nalil jsem nám do skleničky whiskey, kterou jsme pomalu popíjeli a povídali si. Musel jsem se zaculit, když jsem si všiml, jak se pokaždé šklebí, když se napije. „Nechceš do toho nalít colu?" Zeptal jsem se, když se začala dusit.

„Ne, to je dobrý." Řekla přiškrceně. Přesto jsem ji neposlechl a colu jí dolil. „Díky." Podívala se na mě vděčně.

„Co tady tak stojíte jak tvrdý y, pojďte hrát, ne?" Ozvalo se za námi. Synchronizovaně jsme se otočili.

„Nialle!" Objal jsem se se svým kamarádem. Potom se s ním objala Rose, a zdálo se mi, že to objetí trvá nějak moc dlouho a byla najednou nějaká rozzářená. Uklidni se, Liame, není to tvoje holka.

„Pojďte, kdo bude mít nejvíc žetonů, tak prý něco vyhraje, říkal Loui." Oznámil nám, když byl s Rose konečně hotový. „Blackjack je zrovna volný."

„Ale, já to neumím..." Řekla Rose stydlivě.

„To nevadí, naučím tě to." Mrkl na ni Niall a vedl nás zase zpátky přes všechny ty lidi.

„Harryho jsi neviděl?" Zeptal jsem se. Kdyby tady byl Harry, Niall by se Rose tolik nevěnoval, protože by měli dost práce s děláním blbostí.

„Dneska mu to prý nevyjde." Odpověděl. Sakra! Klel jsem v duchu, ale na venek jsem se zmohl jen na přikývnutí.

________________________________________________________________________________

„Já jsem vyhrála!" Vykřikla Rose nadšeně a vyskočila na nohy.

„Cože? No fakt, vyhrála!" Radoval se Niall s ní a zvedl ji do náruče.

„To není možné!" Smála se. Svoje karty jsem pomalu položil na stůl a sledoval je.

„Vidíš? Říkal jsem ti, že tě to naučím. Teď je z tebe profík." Mrkl na ni, a já jsem viděl, jak se začervenala. Zatl jsem pěst. To byla fakt férová výhra. Celou dobu mu seděla na klíně a nechala si od něj. Pořád si něco šuškali a smáli se jak puberťáci. „Neber si to tak, Liame." Konečně si všimli, že tam jsem taky. „Občas to prostě nevyjde." Pokrčil rameny a potom se opět usmál na Rose. Nemohl jsem mu mít nic z toho, co se dělo za zlé, protože nevěděl, že se mi Rose líbí, a taky jsem se ten pocit žárlivosti snažil ze všech sil potlačovat, ale prostě to nešlo. Niall je jeden z mých nejlepších kamarádů a já jsem se rozhodl mu říct pravdu.

„Co že se tak radujete?" Přicupital k nám zazubený Louis s Eleanor. „Rose, to je moje přítelkyně Eleanor." Představil hned holky.

„Rose právě vyhrála spoustu žetonů." Řekl Niall nadšeně. „To chce pití na oslavu, co myslíte?" Navrhl. Všichni přikývli a chtěli se rozejít k alkoholu.

„Skvělý nápad, Nialle. Půjdu s tebou." Řekl jsem a pohledem mu naznačoval, že s ním chci mluvit. Ostatní po sobě házeli nechápavé pohledy. Niall to ale naštěstí hned pochopil.

„Jo, jasně. Hned jsme zpátky." Sdělil jim a vydali jsme se do soukromí. „Rose je úžasná." Smál se Niall, mezitím, co naléval alkohol do skleniček. „Je s ní fakt zábava." Dodal ještě. Přikývl jsem a převzal si od něj sklenici, kterou mi podával. „Tak, co se děje?" Zeptal se potom.

„Nevím, jak bych měl začít." Poškrábal jsem se na zátylku. „Jde o Rose."

„O Rose?" Vykulil Niall oči. „Je s ní něco?" Hlasitě jsem se povzdechl a napil se tekutiny. Než jsem ale našel ty správná slova, detektiv Niall už pracoval na plné obrátky. „No to snad ne!" Zasmál se, ale pořád byl vykulený. „Ty ji miluješ!" Poskočil si jak malé děcko.

„Psst!" Okřikl jsem ho, aby byl trochu tišeji. „Nemiluju!" Vzdoroval jsem.

„Ale líbí se ti." Usmíval se jako měsíček na hnoji.

„No..." Zašklebil jsem se.

„Všiml jsem si, žes nás při té hře nějak pozoroval, ale myslel jsem si, že je to jen tvoje blafovací taktika." Zamyslel se. „Takže ty jí balíš!" Opět jsem se zmohl jen na povzdechnutí. „Ale co Denise?" Chytil se dramaticky za pusu. „Pustíš ji k vodě?" Přišlo mi, že při téhle větě se mu rozzářily oči. 

______________________________________________________________________________

Nazdárek, tak dneska opět překvápko v podobě dvou dílů. :D Druhý vyjde kolem 6, ať máte čas to trochu vstřebat. :DD <3