Naughty list (Liam Payne FF)

No change

Pohled Liama:

Seděl jsem v prázdném domě, a ještě jednou se nad tím vším zamyslel. Pořád jsem tomu nemohl uvěřit. Jak to mohla udělat? Jak mi mohla lhát? Kvůli ní jsem se všeho vzdal. Bylo mi fuk, jak dopadnu já, ale bál jsem se o kluky. Co když to všechno bylo zbytečné a jen jim to uškodí, a já je stáhnu s sebou na dno? Zaťal jsem ruce v pět a párkrát silně bouchnul do zdi. Cítil jsem palčivou bolest, ale bylo mi to jedno. Bolest mi pomáhala. Přestal jsem, až když jsem si rozrazil klouby do krve. Podíval jsem se na poraněné místo a znovu jsem padl na gauč. Hlavu jsem si schoval do dlaní. Nemůžu uvěřit, že to takhle dopadlo. Dokonce jsem cítil, jak se mi z očí draly slzy, ale úspěšně jsem je zahnal. Ženským se prostě nedá věřit. A fakt, že mě obě dvě zklamaly ve stejný den... Mi na psychice moc nepřidával. Nebyl jsem si jistý, jestli ještě nějaké někdy uvěřím. Chvíli jsem tam ještě tak bezmocně seděl a přemítal, a potom jsem se zvedl, abych si poraněnou ruku ošetřil. Dneska jsem měl sraz s kluky. Chtěli jsme zajít do hospody. Docela jsem se těšil. Potřeboval jsem na chvíli na tohle všechno zapomenout. Čtyři dny jsem byl zavřený doma a s nikým nechtěl mluvit. Dokonce jsem ani nenavštívil rodiče. Ne, že bych je nechtěl vidět, ale věděl jsem, že by jim moje přítomnost – v takovém stavu – na radosti úplně nepřidala. A nechtěl jsem jim kazit svátky, i když mi moc chyběli. Taky jsem si nedokázal představit, že bych jim musel všechno vyprávět od začátku. Na to nejsem ještě připravený. Podíval jsem se na hodiny, které teď tikaly hlasitěji než kdy jindy. Zbývaly ještě asi 2 hodiny do setkání s mými kamarády. Šel jsem do koupelny, abych si hodil rychlou sprchu, a do očí mi pinklo něco, čemu jsem doteď nevěnoval žádnou pozornost. Byly to Denisiny věci. Zničehonic mi začaly prostě vadit. No dobře, asi to nebylo úplně tak zničehonic, ale několik dní, co jsem téměř nevytáhl paty z baráku, jsem si jich vůbec nevšímal. Rozčílil jsem se s výkřikem shodil všechna ta její mýdelka, šminky, a Bůh ví co ještě, na zem. Když jsem začal rozzuřeně oddychovat, rozhodl jsem se, že už okolo jejich věcí nechci chodit po špičkách. Šel jsem do kuchyně pro pytel na koš, a začal do nich všechny ty serepetičky, které jsem před chvíli bezcitně shodil na zem, házet. Když jsem byl hotový, odebral jsem se do ložnice. Vytáhl jsem kufry, a všechny ty její hadříky do nich začal házet. Prošel jsem kompletně celý barák, jen abych si byl jistý, že tady nezbyla ani blbá gumička. Když jsem byl hotový, všechny tašky, pytle a kufry jsem postavil do chodby a úlevně si oddechl. Tohle jsem potřeboval. Najednou jsem se cítil alespoň trochu líp. Bohužel to ale nezakrylo tu bolest, kterou mi způsobila ta druhá lhářka. Tuhle myšlenku jsem ale rychle vypustil z hlavy a konečně se vydal do vytoužené sprchy, přichystal se, a vyrazil ven za kluky.

Když jsem dorazil do „našeho baru", jak mu s oblibou říkáme, všichni tři už tam byli, a i z dálky jsem mohl vidět, že se dobře baví.

„Liame, no to je dost!" Poplácal mě Niall po zádech, když jsem si k nim přisedl.

„Už jsme si mysleli, že ses na nás vykašlal." Odfrkl si Harry.

„Jo, když se o tobě teď tolik píše, už jsme se lekli, že ti narostl nos." Rýpnul si Louis. Poprvé mi jeho vtípek ale nepřišel ani trochu k smíchu. Vysloužil si vražedný pohled od Harryho. Niall se jen nepřítomně díval do své sklenice s pivem.

„A taky se o mě ještě psát bude." Řekl jsem s předstíraným úsměvem. „Ten největší článek ještě nevyšel." Kluci si jen povzdechli. Nikdo z nich se neodhodlal nic povědět, a tak jsem se slova znova ujal já.

„To je jedno." Řekl jsem, jako kdyby to měla být pravda. Nebyla. „Aspoň jsem někomu pomohl s kariérou, no ne?" Zazubil jsem se, ale myslím, že všem došlo, že to nemyslím úplně upřímně.

„Myslím, že bychom měli změnit téma." Poškrábal se Harry na zátylku.

„Co kdybych došel pro panáky?" Zeptal se Louis. Tiše jsem přikývl. Asi hodinu jsme jen tak popíjeli a bavili se konečně o něčem, co mi nezpůsobovalo bolest na hrudníku. Potom zazvonil Niallovi telefon.

„Omlouvám se, to je Greg. Musím to vzít." Řekl a vyšel ven z baru, aby měl soukromí a nerušila ho hlasitá hudba. Přikývli jsme, a dál se věnovali konverzaci.

„Co mu trvá tak dlouho?" Zeptal jsem se, když už byl Niall pryč dobrých 15 minut. Harry pokrčil rameny.

„Jeho chyba, nebudem na něho čekat s další rundou." Zasmál se Louis, a už se zvedal, když v tom se Niall přiřítil jak neřízená střela.

„Já ti říkal, že si máš objednat jiné pivo a zbytečně neexperimentovat." Zasmál se Louis, když ho uviděl a čekal, že bude pokračovat až k záchodům. Niall se u nás však zastavil.

„Kluci, tohle musíte vidět!" Řekl zadýchaně a hodil na malinký stůl nějaký časopis. Nechápavě jsem pokrčil obočí.

„Co to je?" Zeptal jsem se. Niall je občas k nepochopení, ale tohle mi nedávalo absolutně žádný smysl.

„Otevři to na straně 5." Řekl, a ještě stále vydýchával. „Volal mi Greg. Mimo jiné se mě ptal, jak na tom jsi, když se o tobě teď tolik mluví a upozornil mě na jeden konkrétní článek jednoho konkrétního časopisu, který se liší od všech ostatních, a vyšel teprve dneska." Dodal na vysvětlenou a pořád nad námi stál. Pomalu jsem časopis začal otevírat. Ještě jsem si stihl vyměnit nechápavé pohledy s Harrym a Louisem, než jsem našel zmiňovaný článek a začal jsem číst. Nevypadal, jako typický článek pro bulvární časopis tohoto typu, možná proto jsem ho hned nezavrhl. A hned po druhé větě jsem poznal, že byl od ní. Skoro se mi zatajil dech. Tohle jsem opravdu nečekal. Když jsem konečně došel na konec, nezmohl jsem se na víc, než na nepřítomné zírání před sebe. „Liame, co na to říkáš?" Ptal se Niall s očekáváním v hlase. Nebyl jsem ale schopný mu odpovědět. Místo toho jsem dopil obsah své sklenice do dna.

„Dej to sem! Taky to chci vidět!" Vytrhl mi ho Louis z ruky. Harry se k němu naklonil a společně začali přejíždět očima po stránkách.

„No to mě poser." Vydechl Harry.

„Hezčí věc jsem nikdy nečetl... A to jsem četl spoustu romantických knih." Rozplýval se Louis.

„Nelži, nebyl jsi schopný přečíst ani scénář k Best Song Ever, museli jsme ti ho předčítat!" Drkl do něj Harry.

„Ty teda umíš zkazit chvilku." Odfrkl si Louis a zkřížil ruce na prsou.

„Co budeš dělat, promluvíš si s ní?" Zeptal se mě Harry.

„Jako proč?" Zvedl jsem obočí a napodobil Louisův předešlý pohyb.

„No přece ti napsala něco jako veřejnou omluvu... To by neudělala, kdyby jí na tobě nezáleželo." Opřel se Niall o zeď. Pořád nad námi stál jak nějaká sudička. Dost mě to znervózňovalo.

„Hele, tady je dokonce nějaká šifra nebo co." Zkoumal Harry dál článek. Vytrhl jsem mu štos z ruky, až se na mě škaredě podíval. „Hej!"

„To nic nemění na tom, co mi provedla. Skončil jsem s ní. Nadobro." Řekl jsem naštvaně a kopl do sebe panáka, kterého zrovna přinesl barman. 

________________________________________________________________________________

Já vím, já vím, zase jsem se opozdila, a to radši ani nepočítám o kolik dní. Chtěla jsem na Silvestra zveřejnit poslední část, ale bohužel mi to čas nedovolil. :( Tak se nezlobte. Slibuju, že teď už bude do konce příběhu část každý den. :) Taky Vám chci popřát šťastný Nový rok, a mám malou otázečku. Jak dlouho si necháváte světýlka a stromeček po Vánocích? Mě je hrozně líto je už sundat, ale zas nechci být za blbečka, že bych svítila do konce ledna.. :D :/