Naughty list (Liam Payne FF)

Unexpected vistor

„Ehm, přejete si?" Podíval jsem se na ženu, stojící před mým domem. Vypadala, že je snad v devátém měsíci. Byla mi dost povědomá, byl jsem si jistý, že ji odněkud znám, ale nevzpomněl jsem si, dokud se sama nepředstavila. Vážně jsem to měl v hlavě už dost pomotané. Nepamatoval jsem si ani co jsem měl předešlý den na večeři. To všechno ten stres kolem toho všeho, co se stalo.

„Zdravím." Pozdravila mě. „Snad si mě pamatujete, viděli jsme se tenkrát, když jste přijel k nám domů..." Začala vysvětlovat. No jasně.

„No jasně, Melanie, viďte?" Vzpomněl jsem si na jméno.

„No, vlastně se jmenuju Peyton." Podala mi ruku. Okamžitě jsem ji stiskl a v její tváři se snažil najít něco, co by mi napovědělo, co má na srdci, abych se na to mohl psychicky připravit. „A jsem tu právě kvůli Melanie, mé sestřenici, Vaší..."

„Jo, chápu." Zastavil jsem ji, než mohla povědět něco, co by mě ranilo. Okamžitě otevřela pusu, aby mohla mluvit dál, ale znova jsem ji zarazil. „Poslyšte, ať Vám Rose, nebo vlastně Melanie řekla cokoli, co mi máte očividně vyřídit, nemám zájem." Řekl jsem chladně a snažil se zavřít dveře. Ona je ale zadržela.

„Liame, prosím. Dejte mi jen chvíli. Cožpak necháte stát těhotnou ženskou na zimě?"

„Nemusíte tu stát. Můžete jít domů. Nerozmyslím si to." Řekl jsem, aniž bych jí věnoval pohled a znovu se snažil zabouchnout, i když jsem si připadal jako kretén.

„Prosím." Znovu se opakovala ta samá scéna. Nahlas jsem si povzdychl. Té se jen tak nezbavím. A aby mi 4 hodiny čučela před barákem těhotné ženská, na to jsem srdce opravdu neměl. Bože, proč jsem taková měkkota? Ne, lépe... Proč jsou všechny ženské tak tvrdohlavé?

„Tak pojďte dál." Pomohl jsem jí překročit práh a sundat kabát. „Udělejte si pohodlí v obýváku, udělá Vám čaj." Řekl jsem a pokynul jí směrem k obývacímu pokoji.

„Děkuju." Usmála se na mě. „Máte to tady hezké." Zavolala na mě, když už jsme byli každý v jiné místnosti. „Ale uklízet by se mi tady teda nechtělo." Mluvila dál, a já jsem se přistihl, jak jsem se lehce pousmál. Tak moc mi připomínala Rose. Melanie. Bože, mám v tom guláš. Popadl jsem dva horké šálky a položil je na stůl před Peyton.

„To jste tady přijela úplně sama?" Zajímal jsem se, když jsem se posadil naproti ní. „Můžete v takovém stavu vůbec řídit?" Ukázal jsem na její břicho a doufal jsem, že jsem ji tím nějak neurazil. Rozhovor s těhotnými není zrovna moje silná stránka.

„Vlastně nemůžu." Zasmála se Peyton. „Jela jsem metrem." Vykulil jsem na ní oči. V posledním měsíci těhotenství?

„A jste v pořádku? Proč Vás nepřivezl manžel nebo někdo známý? Víte, co všechno se Vám mohlo stát?" Chytal jsem se za hlavu. Peyton zakroutila hlavou.

„Kdyby o tom manžel věděl, tak mi to zatrhne. Ostatní to samé. Anebo by chtěli jít se mnou a věřte mi, že o to nestojíte. Vždyť jste to viděl sám." Zašklebila se. „A nebojte, jsem v pořádku. Žiju tady od narození, vím, jak to chodí." Ubezpečila se a napila se svého čaje.

„Není divu, že jste s Melanie příbuzné." Zasmál jsem se jemně, ale rázem jsem si za to chtěl nafackovat. Co to plácáš, Liame?! Úsměv mi hned ztuhl a na chvíli nastalo ticho, které prolomila až Peyton.

„Poslyšte, vím, že Melanie udělala hroznou blbost, že Vám neřekla, jak to doopravdy je. Že Vás hned na začátku neupozornila, že není žádná stylistka, ale novinářka. Ale kdyby se tohle všechno nestalo, přece byste se nikdy nepoznali..." Začala. Jenom jsem seděl a nepřítomně pozoroval obrazy na zdi. Peyton pokračovala: „Ani nevíte, jak moc je jí to líto, opravdu. Tak, jak byla s Vámi, jsem ji neviděla dlouho šťastnou. A tak, jak se to s vámi dvěma pokazilo, jsem jí hodně dlouho neviděla smutnou. Mrzí jí to."

„To mě taky." Řekl jsem chladně.

„Tak proč si s ní aspoň nepromluvíte?" Začala naléhat a mě se začínala vařit krev v žilách.

„K čemu by to bylo? Nezměnilo by to nic na tom, že mi celou tu dobu lhala a udělala ze mě kreténa. Věřil jsem jí. Byl jsem kvůli ní schopný se vzdát všeho, úplně všeho... A ona mi vrazila nůž pod pás. Víte proč s ní nemůžu ani mluvit? Už nikdy bych jí nedokázal věřit tak, jako předtím." Vyjel jsem, ale poslední větu jsem řekl už opět klidnějším hlasem. Chvíli bylo opět ticho.

„Četl jste ten článek?" Zeptala se najednou. Kývl jsem na souhlas.

„To pro Vás není dostatečný důkaz, že jí na Vás záleží, a že se trápí stejně jako Vy? Ne-li víc? Že toho lituje? Že to myslí upřímně?"

„Jeden blbý článek nic neznamená. To, že o mě napíše pár hezkých slov na tom všem pořád nic nemění." Odsekl jsem.

„Pár blbých slov?!" Teď už byla rozčilená i Peyton. Dost mě to znepokojovalo vzhledem k tomu, že v sobě nosí mimino. „A Víte, že se za to nechala vyhodit?!" Vstala z gauče. Na tváři se mi rozlil překvapený výraz. To jsem netušil. „Přesně tak. Dostala na výběr. A vybrala si Vás. Stejně jako jste si pár dní zpátky vybral Vy jí. A všechno to zahodíte jen kvůli nějakému pocitu křivdy?!" Už na mě téměř křičela. Nebyl jsem schopný slova. Poslední dobou se mi to stává víc než často. Když jí došlo, že se k tomu nevyjádřím, hodila na mě pohrdavý pohled a začala cupitat ke dveřím. Když jsem se konečně vzpamatoval, vystartoval jsem za ní. „Jděte do h... au!" Chytla se za břicho, když se natahovala pro svůj kabát. Obličej se jí zkřivil bolestí a opřela se o zeď.

„Co se děje?" Zeptal jsem se vystrašeně.

„Nic, dobrý." Řekla křečovitě a znovu se natáhla pro kabát. „Au!" Zasténala znova. „Panebože!"

„Peyton, vážně jste v pořádku?" Zeptal jsem se jak největší debil, když bylo zjevné, že není.

„A...asi mi praskla voda." 

________________________________________________________________________________

Aaaa, holky takže.. :D Mám teď zkouškové období, a musím se od zítřka už fakt konečně učit, takže jsem se dneska hecla a dopsala celý zbytek příběhu... Bez téhle části zbývají už jenom 2... Ale bohužel všechno jednou končí. I když mě tenhle příběh hrozně bavil, nevidím smysl v tom, to nějak bezvýznamně natahovat a myslím, že by se mělo končit v tom nejlepším, a to doufám, že bude. :D Protože jsem fakt přemýšlela, že tam ještě něco přidám. No nakonec jsem si řekla, že to nechám tak. Však uvidíte, nechte se překvapit. <3 Doufám, že vás nezklamu. :)