Naughty list (Liam Payne FF)

Long way home

„Dobré ráno." Usmál se na mě Liam, když jsem se začala převalovat.

„Dobré." Pomalu jsem otevřela oči. Takže... Dneska se vidíme naposled? Myslím, před svatbou..." Zeptala jsem se nejistě.

„No, vlastně zítra mám ještě rozlučku, a odjíždím ve středu v poledne" Poškrábal se na zátylku.

„Poletíš na svatbu s kocovinou?" Zasmála jsem se.

„No jo, asi bych kromě stylistky potřeboval někoho, kdo by mi plánoval život."

„Já myslím, že Denise to zvládá skvěle." Řekla jsem ironicky, ale asi to nebyl zrovna žádoucí vtip, jelikož Liam ztichl a nic neříkal. „Promiň."

„V pohodě. Jdu zjistit, jestli jsou kluci už vzhůru, je tam totiž nějaké podezřelé ticho." Řekl Liam a zamířil ke dveřím. Jakmile je ale otevřel, spadl na něj Harry. Liam ho naštěstí chytl, jinak by skončil obličejem přímo na podlaze. Když jsem trochu naklonila hlavu, všimla jsem si, že za ním stojí ještě Niall a Louis a oba se tlumeně smějou.

„Čauky, zrovna jsme udělali snídani, tak jsme to chtěli říct Rose." Zazubil se Harry. Liam dal ruce v bok. Všimla jsem si, že tohle dělá pokaždé, když ho něco naštve.

„Jo? A kde jí máte?" Nakoukl Liam do kuchyně, kde pravděpodobně nic nebylo. Na to už neměli co říct, a tak se se sklopenými hlavami odebrali pryč. Nemůžu uvěřit, že nás poslouchali za dveřmi. Co všechno jim Liam asi řekl?

________________________________________________________________________________

Dopoledne jsme šli ještě na sjezdovku, abychom si to naposledy užili, a něco málo po obědě jsme už odjížděli domů. Když jsem se loučila s Harrym a Niallem, říkali mi dost divné věci. Něco jako „drž se", a „všechno bude v pohodě". Úplně jsem to nechápala, ale rozhodla jsem se, že to radši nechám tak. Přece jen to není poprvé, co z nich padají podivné věci.

„Ehm, jestli ti to nevadí, odvezla bych si ty věci, co mi u tebe zůstaly." Usmála jsem se na Liama, když vystoupil Louis s Eleanor.

„Jasně." Usmál se Liam a znovu nastartoval. „Můžem si spolu ještě dát kafe, nebo tak něco." Řekl nervózně.

„To budu ráda." Podíval se na mě a v očích měl jiskřičky. Chtěla jsem s ním být co nejdýl, protože... Až se vrátí z Miami, bude to všechno už úplně jiné. Nevěděla jsem, jakým způsobem, ale věděla jsem, že bude. Začínala jsem z toho být trochu smutná, ale řekla jsem si, že o to víc si to s ním „užiju", jestli se to tak dá říct, a budu se snažit na to nemyslet. „Takže, zítra máš rozlučku?" Zeptala jsem se, když jsme vystoupili a Liam začal odemykat.

„Jo." Přikývl Liam. „Chceš přijít?" Drkl do mě provokativně a oba jsme se začali smát. To nás ale velmi rychle přešlo, když jsme zjistili, že v domě nejsme sami. „Denise?!"

„Já to věděla!" Vyskočila štíhlá postava ze sedačky. Kolem ní byly kufry, asi před chvílí přijela. Asi se mi v tu chvíli zastavilo srdce. Liam přece říkal, že se mají sejít až v Miami...

„Denise..." Přistoupil k ní Liam.

„Já to věděla!" Zopakovala svou předešlou větu a prstem ukázala na jeho obličej. „Věděla jsem, že tady něco smrdí, že spolu něco máte!" Začala být opravdu dramatická. Křičela hrozně hystericky. Na druhou stranu jsem se jí nedivila. Jenom jsem tam stála jak solný sloup a nezmohla se na slovo.

„Denise, uklidni se! Byli jsme s kluky na výletě, nic víc." Zachovával si Liam chladnou hlavu.

„Nic víc? Jo? Tak proč u nás má věci?!" Pokračovala v hysterickém výstupu. Achjo. Opravdu jsem cítila, že bych měla nějak zasáhnout a zachránit Liamovi vztah, ale moje pusa ani moje tělo mě absolutně neposlouchalo. Liam si jenom nahlas povzdechl.

„Tak jak to bylo, Liame?! A nelži mi!" Křičela mu do obličeje. „Co jsi měl s tou courou?!"

„Eh... Nerada se do toho pletu, ale já jsem pořád tady." Zvedla jsem ruku. Mluvila o mě, jako bych neexistovala nebo co.

„Sklapni!" Setřela mě hned. Ok. Potom se otočila opět na Liama. „Tak?!" Pídila se po odpovědi. Liam byl potichu. „Já jsem to věděla! Panebože!" Sedla si a chytla se za čelo, když ticho trvalo moc dlouho.

„Denise..." Přistoupil k ní a dotkl se její ruky.

„Nesahej na mě!" Ohnala se po něm. „Já jsem hned věděla, že na té ženské něco smrdí! Chtěla tě dostat do postele a přivydělat si na tvém jméně!"

„To není pravda, Denise. Takhle to nebylo. Můžu za to já." Odpověděl jí Liam. Nechápala jsem, jak může mít takovou trpělivost.

„Ty se jí ještě budeš zastávat?! Liame, copak nevidíš, že tě ta děvka úplně zblbla?!" Ukázala na mě, a popadla první věc, která jí přišla pod ruku a naštvaně s ní praštila o zem. Naneštěstí to bylo zrovna něco ze skla. „Přísahám, že tě zabiju ty..." Začala se ke mně přibližovat se zbytkem skleněného předmětu, který jí zůstal v ruce.

„Rose, myslím, že bys měla jít." Řekl mi Liam.

„Jo, radši vypadni, ty ludro jedna! A jestli ti to ještě nedošlo, tak máš padáka, náno pitomá! Ještě někdy se budeš ochomýtat kolem Liama, tak přísahám, že..." Začala jsem před ní couvat, než jsem narazila na dveře, které jsem rychle otevřela a vletěla do nich. Ta ženská je šílená. Slyšela jsem, jak se zevnitř ozývají ještě dozvuky jejich hádky, ale nehodlala jsem zjišťovat, co říkají. Rozběhla jsem se na ulici a začala nahlas vzlykat. Když jsem byla dostatečně daleko, tak jsem se zastavila a sedla si na blízkou lavičku. Takhle to dopadnout nemělo... Celé jsem to zvorala. Možná jsem v hloubi duši doufala, že to s Liamem bylo opravdové, a že pro něj něco znamenám, ale očividně mě bral jen jako kamarádku s výhodami... Nechtěla jsem si to přiznávat, ale začínalo mi docházet, že se mi po něm bude opravdu stýskat, a že život bez něj bude těžký... Po nějaké době jsem si utřela slzy, a vydala se na dlouhou cestu domů...

______________________________________________________________________________

Takže, pokud si někdo myslel, že doteď to byl samý zvrat a překvapení, tak to si počkejte, co přijde teď.. :D Jinak dnes opět 2 díly. :)