Black and White N.H.

Kapitola 20.

Z pohledu Sam:
Dny,co jsem ve vile ubýhali a já se jen divila, co se od té doby všechno stihlo stát. Včera po párty mě musel do školy vést Niall, protože nikdo jiný toho nebyl schopen. Mému dokonalému bratrovi totiž nedošlo, že normální lidé chodí do školy i ve čtvrtek. Teď jsem seděla nad zadaným referátem, který nebyl dokončený. Unaveně jsem si promnula oči. Minulou noc jsem skoro nespala. Ikdyž bych usnout chtěla, myšlenky mě nepustily.

Potřebuji knížku. To je ono! Došla jsem dolů do obýváku. Nacházeli se zde všichni. Harry vařil večeři a Niall se mu pletl pod nohy. Slabě jsem se usmála a nahmatala jsem knihu, kterou jsem potřebovala.

"Na co to máš?" Optal se mě Louis.

"Na referát. Literatura 19. století. Nevadí když si ji půjčím?"

"Jasně půjč si jí. Aspoň někdo tu knihovnu využívá." Řekl a zamračil se.

"Měla bys jít spát."

"Hmm?" Řekla jsem, protože jsem chvilku neposlouchala.

"Měla bys jít spát." Zopakoval.

Kéž bych mohla. Řekla jsem si a v duchu se ušklíbla. Přikývla jsem a šla nahoru. Z povzdechnutím jsem otevřela knihu a začetla se do děje. Za okny byla tma a do střechy bubnoval silný déšť. Trochu mě to rozptylovalo a tak mi trvalo dokončení referátu o něco déle, než bych chtěla. Byla jsem spokojená až  když jsem dopisovala poslední slova na popsány papír. Někdo zaťukal a já se ohlédla ke dveřím.

"Dále."

"Neříkal jsem ti náhodou ať jdeš spát?" Zeptal se Loui a nahlídnul mi přes rameno.

"Potřebovala jsem to dodělat."

"Měla bys na to ještě celý víkend."

"Nemám ráda odkládání věcí."

"Ty jseš asi ta nejvzornější osoba na světě." Řekl a já se zasmála.

"Pojď na večeři."

"Co jste uvařili? Nebo spíš Harry."

"Uvidíš a teď už pojď." Dala jsem si referát do desek, aby se nezničil, do kapsy jsem si dala telefon a zhasla jsem lampičku.

U večeře panovala uvolněná nálada. Kluci si povídali a smáli se příhodám,co zažili. Ačkoliv jídlo bylo výborné, skoro jsem se ho nedotkla, protože z nějakého důvodu jsem nemohla skoro polknout. Špatně se mi dýchalo a motala se mi hlavu. Kluci si mě naštěstí moc nevšímali takže, jsem nepozorovaně odnesla jídlo do kuchyně, kde jsem ho dala do zbytků. Byla to škoda, ale já bych ho prostě sníst nedokázala. Do skleničky jsem si napustila vodu, napila se a pak se to stalo. Blesk protnul tmu a hned zatím následoval ohlušující hrom. Upustila jsem skleničku, která se roztříštila o podlahu. Začala jsem tu spoušť rychle uklízet, aniž bych vnímala, jak mi pulzujou dlaně.

"Jsi v pořádku?" Přiřítili se do kuchyně kluci.

"Ježiš tobě teče krev. Sam!"

"Sam!" Pokřikovali na mě a já se zasekla v pohybu. Něčí ruce mě chytli za ty mé a táhly mě do obýváku.

"Přineste někdo lékárničku." Křiknul Harry a držel mi krvácející ruce.

Byla jsem v šoku. Vše se odehrálo tak strašně rychle. Někdo mi ošetřoval pořezané ruce, kterými jsem se snažila uklidit skleničku v kuchyni, nedokázala jsem ani vnímat, kdo to byl.

"T-to je dobrý. Nic to není. Omlouvám se za tu skleničku" Řekla jsem.

"Panebože Abbie sklenička je úplně jedno. Bolí tě to moc?" Řekl se starostlivě a ukázal na mé ruce. Při oslovení ve mě strnula, ale snažila jsem se na sobě nic nedát znát.

"Ne skoro vůbec. Dojdu to uklidit." Řekla jsem a šla jsem směrem do kuchyně. Louis mě chytil za ramena a otočil k sobě.

"Ty už nic uklízet nebudeš. Jdi se pořádně vyspat, než si zase něco uděláš." Rezignovaně jsem svěsila ramena a šla nahoru.

Točila se mi hlava, čím dál tím víc. Dostala jsem se do svého pokoje. Opřela jsem se o blízkou zeď a zrychleně dýchala. Při dalším blesku jsem se sjela po stěně. Strach ovládal celé mé tělo. Po tvářích mi tekly slzy. Panika bylo jediné, co jsem vnímala.