Black and White N.H.

kapitola 26.

Z pohledu Sam:
Po dlouhé době jsem měla pocit, že jsem zas opravdu šťastná. S bráchou jsem skvěle vycházela. Našla jsem si nové přátelé. Liam, Harry, Zayn byli prostě jako mí bráchové. A Niall? Niall byl prostě Niall. Byl mi nečím blíž než ostatní a to mě docela znervózňovalo. Někdy jsme se prostě jen tak sešli na střeše domu a povídali si dlouho do noci. Chodila jsem tam docela často. Koukala jsem tam na hvězdy a prostě jen tak přemýšlela. Ve škole se mi dařilo a v Beth jsem našla skvělou kamarádku stejně jako Lou. Dokázali jsme se hodiny bavit. S Kate jsme si mezitím byli snad ještě blíže než předtím. Sice nás dělili stovky kilometrů, ale to nás neodradilo. Volali jsme si každý den a psali si dlouho do noci. Nevadilo nám, že jsme druhý den byli nevyspalé. Obě jsme totiž tušili, že bychom stejně ani jedna nedokázala usnout. Myšlenky byli k nezadržení. Časem jsme si prostě zvykla na tmavé kruhy pod očima. Jediný kdo to nesouhlasně pozoroval byli kluci. Jenže to prostě nedokázali pochopit. Louis dokonce navrhl jestli nechci zajet k doktorovi. Odmítla jsem. Louis byl prostě vždycky starší starostlivý bratr. Vážně jsem na něho strašně hrdá. Mám prostě toho nejlepšího bráchu na světě. Kluci si užívali volno před turném, které je čekalo po Vánocích. Upřímně nemám tušení, co se bude dít. S Louisem jsem ještě o tom nemluvila a tak jsem se na to snažila tak nějak nemyslet. V domě panovala předvánoční pohoda a já se postupně chystala na první adventní neděli. Kluci si zpívali vánoční koledy a mě už z toho toho pomalu začínala bolet hlava, protože už je vyřvávali od rána. Radši jsem seděla zavřená nahoře ve svým pokoji a učila se. To právě dělám i teď, ikdyž probíranou látku jsem pochopila už na hodině. Lokty jsem si podpírala hlavu a snažila se soustředit. To však bylo docela těžké, jelikož kluci se něčemu hrozně smáli. Poraženě jsem zavřela sešit a došla za nimi dolů. Těch pět se rozvalovalo po gauči. Už jsem jim chtěla něco říct, ale místo toho se domem ozval zvonek. S kluky jsme si vyměnili nechápavé pohledy. Louis došel otevřít, jelikož byl dveřím nejblíže. Osobu, kterou jsem uviděla ve dveřích jsem si přála vidět, jako poslední.

"Ahoj Louisi zlatíčko tak ráda tě vidím." Řekla v slzách a dusila bráchu v náručí. Celá skoprnělá jsem se donutila k pohybu a zmizela v bezpečí mého pokoje, jde jsem se snažila uklidnit.

Z pohledu Louise:
Ve dveřích stála mamka. Vážně jsem ji tu nečekal. Měl jsem za ní v plánu jet i se Sam někde před Vánoci, kdy jsme měli naplánovaný s kluky volno aniž bychom měli nějaký interview. Když se se mnou mamka přivítala pustil jsem ji dovnitř. Kluci se mezitím rozmístili po pokoji, Sam jsem, ale nikde neviděl.

"Ahoj kluci " pozdravila mamka kluky a ty ji pozdrav oplatili. "Kde máte Sam?"

"Ehmm, teď tu byla?" Řekl překvapeně Harry a rozhlížel se po pokoji.

"Uhm, potřebuji s ní mluvit, kde má pokoj?" Řekla poněkud podrážděně. Neměl jsem tušení, co se tu děje, ale nebylo to nic dobrého. Až teď mi docházelo spoustu věcí, který mě předtím nenapadli.

Z pohledu Sam:

Když se chodbou rozhlehl hlasitý klapot podpatků, docela jsem spanikařila. Hádka, která se blížila mě děsila.

"Ahoj Sam." Řekla přehnaně starostlivým hlasem. Pravda, musela jsem vypadat příšerně. Kruhy pod očima se špatně maskovali a můj vzhled nemusel vypadat moc zdravě.

"Ahoj." Řekla jsem suše a modlila se za to, aby to bylo za mnou.