Black and White N.H.

Kapitola 83.

Sam POV:
Celý den jsem byla s Niallem. Vydali jsme se do centra města, kde jsem dělala Niallovi průvodce a jelikož fanoušci velmi dobře věděli, kde jsme tak jsme museli vyjít do ulic perfektně přestrojení, jinak by nás Simon ani nepustil. Takhle jsme si užili celý den a nikdo nás ani nepoznal. Když jsme se vydali na zpáteční cestu, nálada citelně sklesla. Oba jsme cítili to napětí, které z toho domu táhlo. Ani jednomu z nás zde nebylo příjemně. Měli jsme tady být už jen dva poslední dny a já už se dokonce těšila na návrat na turné. Ráda bych navrhla, abychom prostě odjeli, ale bylo mi jasné, že to nebylo možné. Louis by nesouhlasil a navíc by to bylo ode mě docela nevhodné.

Co se týče Louiho, myslím, že ho muselo hodně překvapit stav naší původní rodiny. Ještě jsem s ním neměla čas si s ním o tom promluvit, ale vím, že se kvůli tomu cítil mizerně a to nebyla ani jeho vina. Cítila jsem se i tak nějak provinile za to, že jsem za to nesla taky část odpovědnosti. V momentě, kdy nám matka oznámila datum svatby skončila navždy naše rodina. Matka si založila tu novou a v té už jsme nebyli vítáni. Loui měl El a já měla Nialla, byli jsme však kompletní jen se zbytkem naší malé rodinky...Liamem, Harrym a Zaynem. Mezi nimi jsem se cítila doma. Nevadilo, že Louis byl momentálně poslední krevní člen téhle mé rodiny. Někdy na krvi ani tak nezáleželo.

Pro mě rodina s mámou skončila ještě daleko před tím než pro Louiho a to až zpět k momentu, kdy jsem musela tento 'domov' opustit. Neměla jsem to srdce to Louimu říct. Mezitím, co byl pryč se stalo až příliš veci a i do teď nevěděl všechno. Teď se to ale zdálo tak nepodstatné, že už jsem to ani neměla v plánu. Já jsem se s tím pokud možno vyrovnala a cítila jsem se tak nějak jistější. Už jsem se dokázala matce postavit a v posledních dvou dnech se mi to dařilo prokazovat. Loui, El a Niall tyto rozepře sledovali zpovzdálí a nesnažili se nijak zasahovat, za což jsem jim byla vděčná. Věřili mi natolik, že se o to ani jednou nepokusili, jen se pak vždy ujistili, že je vše v pohodě. Všichni tři moc dobře věděli, že jde tady o něco víc, i když se neptali.

Když jsme se s Niallem ocitli v domě, museli jsme se rozdělit. Šel za Louim, který po něm něco potřeboval a já tak zůstala sama. Chtěla jsem vyhledat El, ale ještě než jsem mohla tak učinit jsem potkala velice nevítaného Anwira.

"Byla jsi venku se svým přítelem?" Zeptal se s hraným nezájmem, i když jeho neposedné jiskřičky v očích ho prozrazovali.

"Co přesně ti je do toho?" Odpověděla jsem mu s klidem a nenechala se vyprovokovat.

"Troška milosti by ti taky neuškodila." Nadhodil a to mě popudilo.

"Až mi dokážeš, že si to zasloužíš, tak s tím nebudu mít problém, ale zatím k tomu nemám jediný důvod." Odpověděla jsem drze a chtěla odejít. Nebyla bych na něho tak ostrá, ale moje celé tělo křičelo pokaždé, když jsem ho viděla a já se rozhodla poslechnout svůj instinkt.

"Škoda, že jste tenkrát neumřely obě." Odsekl a já se zasekla v pohybu, než jsem se znovu dostala do rozpohybovala. Prudce jsem do něho strčila až narazil o stěnu. Celým mým tělem proudil čistý vztek a já ho tentokrát nehodlala držet zpátky.

"Opovaž si ještě někdy vzít mě nebo mojí sestru do huby!" Řekla jsem varovně. Propalovala jsem ho pohledem, který mohl zabíjet. Zde jsem vzdala všechny snahy, snažit se s Anwirem a jeho otcem jakkoliv vyjít. Právě se zasloužil o pozici nepřítele číslo jedna a já to nehodlala jen tak měnit.

Nezapomeňte hlasovat a psát mi komentáře. Děkuji za podporu! Love you guys <3.