Black and White N.H.

Kapitola 9.

Z pohledu Sam:
Ráno jsem se probudila v objetí své přikrývky. Zmateně jsem se posadila a přemýšlela jak jsem se jsem dostala. Matně jsem si vybavovala konec filmu. Ježiš já musela usnout. A Niall mě jsem tedy musel donést. Rychle jsem vylezla z postele a podívala se na telefon. Mobil hlásil sedm hodin ráno. Podívala jsem se do zrcadla a překvapivě zjistila, že kruhy pod očima trochu ustoupili. Když jsem se upravila a oblékla, vydala jsem se z pokoje ven.

Když jsem došla dolů Niall tu ještě nebyl z čehož jsem usoudila, že ještě spí. Udělala jsem si čaj a tousta. Sedla jsem si je stolu a pomalu snídala a myšlenkami bloudila všude možně.

"Dobré ráno". Pozdravil Niall a já jsem se ho lekla.

"Dobré." Odpověděla jsem a Niall už zmizel v kuchyni. Já se s povzdechem zvedla a se zjištěním, že mi čaj vychladl jsem i s prázdným talířkem šla do kuchyně. Talířek jsem umyla a hrníček taky. Čaj jsem si mezitím udělala nový a udělala jsem rovnou i Niallovi, který mi za to i poděkoval. Pak jsme si sedli ke stolu a zatímco on jedl své cereálie s mlékem, já v tichosti upíjela svůj čaj.

"Vážně se omlouvám za včerejšek nechápu, jak jsem mohla usnout. Zvládla bych přespat na gauči nebo  jsi mě mohl probudit. Nemusel ses se mnou tahat nahoru do pokoje."

"To nic nebylo, neomlouvej se." Řekl a usmál se na mě.

"Však jsem hrozně těžká." Řekla jsem a radši jsem se na něj nepodívala. Cítila jsem se špatně, že jsem si dovolila někoho takhle zatěžovat jen kvůli tomu, že jsem nebyla schopná pár minut počkat a usnout až v posteli, aniž by mě tam musel, kdokoliv nést. Ucítila jsem jak se dotknul mého obličeje a donutil mě se na něj podívat.

"Tak zaprvé jsi lehká a až moc a nic se nestalo."
Řekl a já musela uhnout očima.

Z pohledu Nialla:

*Flashback*:

Na obrazovce televize naběhli titulky, což naznačovalo konec filmu. Podíval jsem se na brunetku, která se opírala o rameno. Oči měla zavřené a klidně oddechovala. Sám pro sebe jsem se musel usmát a přesunul ruku z jejích ramen na její pas. Vzal jsem ji do náruče a opatrně ji nesl nahoru. Vypadala nádherně. Zahnal jsem rychle myšlenky pryč a otevřel dveře do jejího pokoje. Položil jí na postel a sundal jí brýle. Přikryl jsem jí a naposledy jsem ji věnoval pohled.

*Konec flasback*

Nechápu proč to tak řeší. Vyzvánění mobilu mě donutilo odtrhnout zrak od brunetky a podíval jsem se na displej. Volal Louis.

"Čau Nialler je Sám v pohodě, všechno dobrý?"

"Dobré ráno, ehm jo všechno je v pohodě."

"Tak dobrý, do hodiny bychom měli být doma."

"Dobře."

"A Nialle?"

"Noo?"

"Dáš mi ještě Sam?"

"Jasný."

Podíval jsem se na brunetku a podal jí mobil.

"Louis tě chce slyšet." Jen kývla a přebrala si ode mě telefon.

Z pohledu Sam:

"Promiň Loui mám mobil nahoře." Omlouvala jsem se mu, protože se mi nemohl dovolat.

"Tak dobře, ale příště ho měj u sebe."

"D- dobře." Zakoktala jsem se. Bože jak já to nenávidím. Dělám to vždycky když jsem nervózní, když je na mě někdo naštvaný nebo když si na něco vzpomenu.

Po krátkém rouzloučením jsem típla hovor a vrátila Niallovi telefon.

"Skočím si pro mobil hned jsem zpátky." Niall jen kývl a já se vydala po schodech nahoru do svého pokoje. Na stolku jsem vzala do ruky telefon. Když jsem scházela že schodů, kontrolovala jsem, kdo všechno mě scháněl. Měla jsem tři zmeškané hovory od Louiho, dvě nepřečtené zprávy od Kate a jednu nepřečtenou zprávu od mamky. Zarazila jsem se v chůzi a zírala na zprávu.

"Ahoj zlatíčko, moc se za vše omlouvám. Prosím zavolej az budeš mít čas. Doufám, že se máš dobře. Máma"

" V pohodě? Vypadáš jako kdyby si právě potkala ducha." Promluvil Niall.

"Ehm asi v pohodě jen si teď zavolám jo?"

Niall nic nenamítal a ostražitě mě sledoval. Radši jsem se odebrala zpět do sveho pokoje a zavřela za sebou dveře. Nervózně jsem najela na telefonní seznam a našla mamku. Vytočila jsem číslo a rozklepanou rukou jsem si přitiskla telefon na ucho. Věděla jsem, že mě čeká nepříjemný rozhovor tak už jsem ho chtěla mít za sebou.

"A-ahoj m-mami?"