Black and White N.H.

Kapitola 17.

Z pohledu Sam:
Bylo to tu. Nervozitou jsem se probudila už v pět hodin. Věděla jsem, že bych už neusla a tak jsem si šla vyčistit zuby. Rozčesala si vlasy a zapletla je do francouzských copů. Opláchla jsem si obličej vodou a udělala si lehký make-up. Nasadila jsem si brýle. Oblékla jsem si klasické černé džíny a vzala si k tomu bílé tílko. Přetáhla jsem si přes hlavu modro-bílo-růžově proužkovaný svetr. Do batohu jsem si naskládala vše potřebné. Sešla jsem dolů a uvařila si čaj. Vzala jsem si své sluchátka a pustila jsem si do nich písničky. Nervozita každou uběhlou minutou vzrůstala. Nervózně jsem bubnovala prsty o hrneček s už studeným čajem. S povzdechem jsem ho vylila do dřezu. Chtěla jsem klukům udělat snídani, ale ruce se mi strašně klepaly.

"Dobré ráno, to si vstala nějak brzo ne?" Vyrušil mě z pochodovaní po kuchyni příchozí Louis.

"D-dobré." Hlas mi selhával a nervózně třásl. Zuby jsem drtila svůj ret. Těkala jsem pohledem po kuchyni.

"Hej. V pohodě?" Zeptal se mě Loui když viděl v jakém jsem rozpoložení.

Kývla jsem a radši si šla sednout ke stolu.

Přišlo mi, že Louimu trvalo celou věčnost než se najedl. Mezitím stačil přijít i Liam, který mi ještě předtím než jsem společně se svým bratrem opustila dům, popřál hezký den ve škole. Nasedli jsme do auta a Louis zapnul rádio, které potichu začalo hrát.

"L-Loui, nemáš tu třeba vyhřívané sedačky? Je mi docela zima."

"Zima?" Povytáhl obočí a než jsem stačila uhnout chytil mě za studenou ruku.

"Bože vždyť jseš úplně ledová! Je ti dobře?" A pustil topení.

"J-jo jen jsem nervózní. T-to jsem vždycky trochu zmrzlá." Řekla jsem a snažila jsem se usmát.

"Klid jo. Za chvíli to budeš mít za sebou jo?" Přikývla jsem a vzala si batoh.

"Odpoledne zavolej Liamovi. Vyzvedne tě ze školy."

"D-dobře."

Louis zaparkoval před školou a já vystoupila.

"Mám jít s tebou?"

"Ne-ne to je dobrý." Řekla jsem a snažila jsem se sebrat všechnu odvahu. Notak Samantho je to jen škola. Nadávala jsem si v duchu a vešla jsem do docela příjemně vyhlížející budovy.

"Ehm promiň ukážeš mi prosím, kde je tady ředitelna?" Zeptala jsem se blondýnky.

"Jasně. Jsi tu nová?" Řekla s úsměvem a já se vydala za ní. Vypadala sympaticky.

"Jo jsem."

"Do jakého jdeš ročníku a jak se jmenuješ? A promiň, že se tak vyptávám, jsem strašně ukecaná." Řekla a usmívala se.

"Jdu do posledního a jsem Sam. A ty?"

"Oh promiň, ani bych se ti nepředstavila. Jsem Beth a jsem taky v posledním. Uvidíš naše třída je v pohodě, nemáš se čeho bát. Nechceš se mnou třeba sedět? Kamarádka se mi odstěhovala tak nemám s kým sedět." Chrlila ze sebe. Byla vážně ukecaná.

"To bych byla moc ráda. Uvidíme se na hodině?" Řekla jsem, protože jsme došli k ředitelně.

"Jasně. Tak zatím!"

Zaťukala jsem na dveře a nemusela jsem dlouho čekat na odpověď.

"Dále." Ozvalo se a já vešla dovnitř.

"Dobrý den. Vy musíte být slečna Tomlinson, že? Vítáme vás na naší škole. Jsme rádi, že jsem můžeme přijmout tak chytré studenty jako vy."
Řekla postarší paní a já s rozpaky nevěděla, co říct.

"Děkuju." Dostala jsem ze sebe a paní pokračovala.

"Tady máte rozvrh, klíčky od skříňky a tady máte zatím takový provizorní plánek než se tu zorientujete. Teď tady podepíšeš pár papírů."

Když jsme vše měli tak zrovna zazvonilo na hodinu a paní mě dovedla před třídu, kde jsme se potkali s vyučující učitelkou.

"Dobrý den."

"Dobrý den ty musíš být Samantha Tomlinson, že ano?"

"Ano."

"Tak pojď představíme tě třídě." Nervózně jsem se usmála a spolu s ní jsme vkročili do třídy. Okamžitě jsem na sobě ucítila pohled všech lidí ve třídě, obzvlášť těch klučičích.

"Dobrý den třído. Dneska tu máme novou studentku. Sam Tomlinson tak doufám, že ji přijmete mezi sebe. No běž se posadit." Úlevně jsem si oddechla a sedla si vedle Beth, která se na mě celou dobu povzbudivě usmívala.

"Ježiš já jsem tak ráda, že jsem se nemusela představovat." Šeptla jsem směrem k ní.

"Věřím. Greenová je v pohodě. Tu budeš mít ráda. Jinak kdy si mi hodlala říct, že jsi Tomlinson? To je sakra hustý." Řekla s já se potichu zasmála.

"Jen pozor ať se támhle ty holky ve předu nebudou chtít skamarádit jen kvůli tomu."

"Neboj budu se tě držet jako klíště." Řekla jsem a myslela jsem to naprosto vážně.