Black and White N.H.

Kapitola 10.

Z pohledu Sam:
"Pojedeme ti ukázat Londýn!" Navrhl Zayn, když jsme se dohadovali, co budeme dělat. Do školy jsem měla jít až za tři dny tak jsem teď měla času dost.

"Joooo". zajásali kluci a já si nemohla odpustit úsměv nad jejich dětinským chováním.

"Tak oblékat a za hodinu tady." Zavelel Liam a každý se rozešel do svého pokoje.

V šatníku jsem si vzala obyčejné černé džíny a k tomu šedý svetr. Vlasy jsem si stáhla do drdolu, ze kterého se pár pramínků uvolňovalo. Poté jsem si udělala lehký make-up. Vzala jsem si kabelku, do které jsem si dala mobil, peněženku a sluchátka. Ještě jsem se zkontrolovala v zrcadle. Na očích jsem, jako vždy měla nasazené brýle a v uších jsem měla náušnice s malým kamínkem uprostřed. Do ruky jsem si vzala kabát. Nazula jsem si své bílé boty a již připravená jsem sešla dolů, kde jsem k mému překvapení nenašla všechny členy. A to to prý ženám vždycky trvá dlouho. Na gauči seděl Liam, Louis a Niall. Sedla jsem si k nim a nezaujatě jsem poslouchala jejich rozhovor. Co mě však zaujalo mnohem více byla menší knihovnička, které jsem si dřív nevšimla. Přešla jsem k ní a prstem přejížděla názvy knih. U jedné jsem se zastavila, byla to Jane Eyre od Charlotte Brontë. Divila jsem se jí, že ji tu mají. Nejenom, že je to holčičí román, ale taky zrovna není nejmladší. Knížka byla napsána v polovině devatenáctého století. Naposledy jsem ji četla minulý rok do školy a moc se mi líbila.

"Tak teď už jsme všichni." Zaslechla jsem za sebou a otočila. Otočila jsem se a opravdu ze schodů právě scházel Zayn a Harry už se spolu ostatními zvedal z gauče. Sešli jsme do garáží. Kluci se rozhodli, že pojedeme jedním autem, což znamenalo mačkání se vzadu. Dopadlo to tak, že Liam řídil, Louis seděl na místě spolujezdce, já seděla namáčknutá mezi Niallem a Harrym. Aby se mi sedělo aspoň trochu pohodlněji opřela jsem si hlavu Niallovo rameno.

Jako první jsme šli kolem Buckinghamského paláce. Zatímco já jsem obdivovala klasickou architekturu stavby, kluci blbli. Louis honil holuby a nechápu proč, ale volal na ně Kevine. Niall byl na zádech Harryho a něčemu se smáli. Zayn se snažil Nialla dostat dolů z Harryho zad, což byl dost vtipný pohled. Jediný Liam je stejně jako já sledoval z povzdálí.

"Nikdy nevyrostou" uchechtl se Liam.

"To ne no, ale aspoň je s vámi sranda." Zasmála jsem se při na Liamův pohled.

"S námi, což pak se taky chovám jako malé dítě?" Řekl nevěřícně.

"No já nevím, kdo se dneska přes půl hodiny hádal s Louisem o fotbale." Teď už se smál i Liam.

Dál jsme pokračovali přes Trafalgar square až na Tower bridge. Cestou jsme potkali hodně fanoušků, ale naštěstí to nebyli moc velké skupiny, ale i tak jsem se cítila dost nepříjemně. Potkali jsme i nemálo paparazzů. Poslední zastávka byla na London Eye. Harry koupil všem lístek a my pak nastoupili do kabiny. Venku už se stmívalo, ale i tak byl výhled nádherný. Moje akrofobie (strach z výšek) mi nedovolila se přiblížit k okraji. Špatně se mi dýchalo a já se snažila uklidnit.

"V pohodě?" Zeptal se mě Louis a vzal mě kolem pasu.

"Já - já mám maličko strach z výšek." Zašeptala jsem.

"Pojď jsem tu s tebou ano? Nepustím tě." Společně jsme se trochu přiblížili k okraji. Nemohla jsem skoro dýchat, ale po chvilce jsem se trochu uklidnila.

"Vidíš je to dobrý." Řekl mi Louis.

Radši jsem šla zpátky od okraje a byla jsem ráda, když jsme stáli na pevné zemi. Čekalo nás však nepříjemné překvapení. Na rohu stáli paparazzi a bylo ji fakt hodně.

"Skloň hlavu a snaž se jich nevšímát." Řekl mi Louis a já tak udělala. Objal mě rukou kolem ramen.

Nějak jsme se jí nakonec zbavili a já už byla ráda, že stojíme u auta.
Nohy mě bolely a Londýn se pomalu nořil do tmy.

Když jsme konečně dorazili do vily šla jsem rovnou do svého pokoje, kde jsem se převlékla a odlíčila. Bosa jsem se vydala dolů, kde se zdálo, že nikdo není. Po nějaké době hledání jsem našla lékárničku. Přesunula jsem se do obýváku. Nahmatala jsem dezinfekci, vatu a náplasti.

"Na co to máš?" Uslyšela jsem za sebou hlas a já se neskutečně lekla.