Black and White N.H.

kapitola 47:

Z pohledu Nialla:
Připadalo mi to nekonečné, než jsme došli do jeho pokoje. Zabouchl za mnou dveře a naznačil mi ať si sednu. Posadil jsem se teda na jeho postel a nervózně si promnul ruce. Nastalo ticho. Louis na mě upřel zrak a já bojoval sám se sebou, abych neuhnul pohledem. Přišlo mi, jako kdyby v pokoji bylo najednou strašné horko. Louis měl zatnuté pěsti a z jeho výrazu se nedalo nic přečíst.

"Takže." Začal a ve mě zatrnulo.

"Jak už jsem říkal. Beru to." Řekl a promnul si spánky.

"Vždycky jsem pro Sam chtěl to nejlepší a vím, že ty to jsi." Z srdce mi spadl obrovský kámen a v duchu jsem se zaradoval.

"Myslíš to opravdu vážně?" Zeptal se mě.

"Jo." Řekl jsem a přikývl.

"Miluju ji." Dodal jsem. Bylo sice trochu divné, že jsem to řekl dříve jejímu bratrovi než Sam, ale v tu chvíli mi to bylo jedno.

"Věřím ti, ale i tak tě musím upozornit. Pokuď jí ublížíš ať už omylem nebo naschvál, budeš mít co dělat se mnou. Nesmí jí znovu nikdo ublížit."

"Neublížím jí." Řekl jsem a Louis jen kývl hlavou.

"Ačkoliv si to nechci přiznat, tak z toho mám docela i radost." Uchechtl se a já se na něj nechápavě podíval.

"Přál jsem si vždycky pro vás dva to nejlepší a teď jste spolu." Řekl a usmíval se.

"Jsem rád, že ji zase vidím se usmívat. Děkuju ti za to Nialle." Vydechl a pokračoval.

"Neměla to nikdy jednoduché. Nedokážu si představit,co všechno musela po smrti Sarah zažít. Nikdo to neví. Vím, že mi spoustu věcí neřekla a že je tají. Ať už se tenkrát stalo cokoliv, vím jedno. Byla zlomená. Když přijela jen jsem sledoval, jak se jednotlivý kousky jejího srdce zase skládají dohromady. Nebylo to díky mě, El, Harrymu nebo kdokoliv z kluků. Bylo to díky tobě." Vstřebával jsem jednotlivé informace. Louis málokdy mluvil takhle vážně. Chápal jsem ho. Chápal jsem ten sourozenecký strach. Sedl si vedle mě a prolomil ticho.

"Víš jak jsem tenkrát žádal o volno?" Přikývl jsem.

"Měla pohřeb." Hlas mu selhal a rukou si promnul oči.

"Nemohl jsi za to. Nechtěli tě pustit." Promluvil jsem a položil mu ruku na rameno.

"Měl jsem tam být. Měl jsem tam být pro Sam a taky kvůli Sarah."

"Nevyčítej si to. Teď už bude lépe."

"Máš pravdu."

"Postarej se mi o Sam a dávej mi na ni pozor. Tebe si pohlídám, jak už jsem řekl, ublížíš jí a jseš mrtvej, doslova."

"To už jsem pochopil."

"No už tě nebudu trápit. Můžeš jít." Propustil mě a mé se ulevilo, mohlo to dopadnout hůř,ne?

"Jo a Nialle!" Křiknul na mě. Otočil jsem se a trochu se napjal.

"To že jsem vás schválil, ještě neznamená, že musím vidět, jak se někde líbate, jasný?"

"Jasný." Odsouhlasil jsem to. Tady byl ten Louis, kterýho znám. Rychlými kroky jsem došel zpátky do obýváku.

"Tak co jak to dopadlo?" Zeptala se mě Sam a odtáhla mě stranou.

"Vlastně dobře." Usmál jsem se. "Jen mi trošku vyhrožoval, ale to naprosto chápu." Řekl jsem a přitáhl si jí do objetí. Přišlo mi to neuvěřitelně. Vážně teď byla oficiálně má. Zabořil jsem hlavu do jejích vlasů a vdechl jejich vůni. Trošku jsem se od ní odtáhl, abych jí mohl vidět do obličeje. Ruce přemístila do mých vlasů a spojil jsem naše rty v jedny.

"Hej! Co jsem říkal?! Au moje oči." Křičel Louis, čím nás donutil naši chvíli přerušit. Sam k němu přišla a dala mu pusu na tvář.

"Na to si zvykneš." Řekla prostě a zmizela za dveřmi.

Louis mě vraždil pohledem a já jen nevině krčil rameny.

"Promiň?" Zeptal jsem se nejistě, když už se jeho pohled nedal vydržet.

"Hmm. Máš odpuštěno."

"Protentokrát." Syknul na mě. Radši jsem následoval Sam příkladu a zmizel jsem z jeho dosahu.