Black and White N.H.

kapitola 52.

Z pohledu Sam:
Pomalu jsem otevřela oči. Ruku jsem přesunula vedle sebe a překvapivě tam nikdo nebyl. Místo bylo ještě teplé a pokojem se ozýval zvuk tekoucí vody. Povzdechla jsem si a vyhrabala jsem se z přikrývek. Oblečení už bylo sebrané a poskládané na židličce. Oblékla jsem si spodní prádlo a Niallovo tričko, které jsem si včera chtěla vzít. Hodiny ukazovali něco kolem sedmé raní. Unaveně jsem si zívla a zavřela jsem oči. Ani jsem si nevšimla, že voda utichla. Vlasy jsem si pomocí gumičky na mém zápěstí svázala do rozpadlého drdolu. Ruce jsem volně spustila dolů podle svého těla a oči stále nechala zavřené. Kolem mého pasu se ovinuli dvě mokré paže a jeho hlavu si zabořil do mého krku. Jeho mokré vlasy mě šimrali na tváři. Rukou mi zajel pod tričko, které tak vyhrnul a hladil mě po holé kůži. Zády jsem se o něho opírala a on si mě tiskl k sobě. Usmála jsem se a pomalu otevřela oči.

"Jseš unavená."

"Pojď si ještě lehnout."

Neměla jsem sílu nic namítnout a tak jsem se nechala dovést k posteli. Unaveně jsem si sedla na postel a následně položila hlavu na polštář. Zůstala jsem tak ležet aniž bych se pohnula. Oči se mi zavírali únavou. Cítila jsem, jak se Niallovi měkké rty dotkly mého čela. Neměla jsem sílu na jakoukoliv reakci. Připadala jsem se najednou naprosto vyčerpaně. Lehl si vedle mě a já cítila,jak se jeho ruce přemístili na můj pas. Opatrně si mě přitáhnul k sobě. To bylo poslední, co jsem si pamatovala než jsem usla.

Z pohledu Nialla:

Usnula rychle. Oddychovala klidně já pozoroval, jak se její hrudník pohybuje nahoru a dolů. Na krku měla několik namodralých míst. Ušklíbl jsem se. Za tohle mě bude nenávidět. Přejel jsem přes ně palcem a pak ruka vrátil zpět na její pas.

Pohledem jsem vyhledal její tvář. Když spala vypadala tak uvolněně. Měla jemné rysy. Pleť měla něžnou a hebkou na dotek. Její rty byli růžové a měkké. Přesně jsem si dokázal vybavit její doteky. Všechna ta něžnost. Je to jako by byla okvětní lístek. Jemný, něžný, tak čistý a nevinný. Byla kombinací snad všech dobrých vlastností. Byla ublížená a zlomená, ale nebyla to její chyba.

Opatrně jsem se dotkl její dlaně. Byla tak drobná oproti té mojí. Nehty měla perfektně upravené. Měla je nalakované světlounce modrou. Zápěstí jí zdobila tenká téměř neviditelná jizva. Dokazovala jak moc silná uvnitř je. Prošla peklem, ikdyž vždycky patřila na oblohu. Nikdy jsem nechápal, jak může být osud tak nespravedlivý. Nikdy jsem nechápal, jak svět může být tak nespravedlivý. Většina lidí je jen součástí života někoho jiného. Jsou to lidé s prázdnými výrazy, kteří jen plní svou práci den co den. Děsilo mě to. Děsil jsem se toho, že se stanu jeden z nich. Jeden z těchto lidí s chladným srdcem a lhostejným výrazem.

A i přes všechny ty překážky od života jsem tu a já si přál, aby to tak bylo navždy. V náručí mi spala ta nejkrásnější a nejlaskavějších holka na světě a byla jen moje.

Jen moje.

S ní jako kdyby tyhle obavy neexistovali. Cítil jsem se najednou, jako kdyby mi celý život, chyběla druhá část aniž bych to věděl. Miloval jsem ji celým svým srdcem a věděl jsem, že to tak bude navždy. Ať už by se stalo cokoliv. Věděl jsem, že už bych nikdy nedokázal milovat někoho jiného.

Bál jsem se o ní. Pokaždý když jsem nebyl někde nablízku. Bál jsem se, že se jednoho dne probudím a budu sám. Děsilo mě to. Děsilo mě to víc než cokoliv jiného. Už nechci být sám. Byl jsem sám dost. Chci být navždy s Samanthou Abbie Tomlinson. S mojí Samanthou Abbie Tomlinson.