Black and White N.H.

kapitola 40.

Z pohledu Sam:

"No dobré ráno." Pozdravil mě Liam, když jsem se kolem jedenácté hodiny konečně odhodlala vylézt z pokoje. Vzala jsem si tepláky a větší tričko. Vlasy jsem měla v rozpadajícím se drdolu. Prostě jsem vypadala jako člověk s kocovinu.

"Hmm." Odpověděla jsem mu a zmizela jsem ve vedlejší místnosti, abych našla něco na bolest hlavy.

"Tady máš." Niall mi podával bílí prášek.

"Děkuju." Spolkla jsem ho a zapila ho vodou.

"Dáš si něco k jídlu?" Zakroutila jsem hlavou a hned na to jsem se chytla za hlavu. Jak já nenávidím kocovinu. Proč si teda tolik pila? Nadávala jsem si v duchu a snažila se uklidnit bolest v hlavě. Uvařila jsem si čaj a sedla si s ním do obýváku.

"Můžete mi někdo vysvětlit, proč se máme tendenci ožrat vždycky těsně před odjezdem domů?" Zasténal Harry když scházel že schodů.

"Já nevím, kdo z toho udělal vánoční tradici." Sykl na něj z křesla můj bratr, kterýho jsem si dosud nevšimla.

"Pojedete nás vyprovodit na letiště?" Zeptal se nás Liam.

"Klidně." Řekl Louis a El jen přikývla. Bolest hlavy ustupovala a já cítila jak prášek zabírá. Seděla jsem zabořená v křesle, přikrytá dekou, kterou mi přinesl Liam. Ruce jsem si hřála o hrneček a přemýšlela. Kluci mezitím odešli do svých pokojů, kde se balili. Louis též zmizel někde nahoře a tak jsem osaměla. Do školy už jsem nemusela, jelikož jsme měli vánoční prázdniny a tak jsem teď měla spoustu volného času, který jsem nevěděla jak využít. Pořád nedokážu uvěřit, že už jsem v posledním ročníku, už jen zvládnout necelých pět měsíců a budu se moct rozhodovat, na kterou půjdu univerzitu půjdu a jestli vůbec půjdu. Univerzitu bych zkusit chtěla, ale ještě nejsem úplně rozhodlá, který obor. Tohle byl však vždycky sen mé matky, takže teď úplně nejsem nijak rozhodnutá.

"Tak co jak ti je?" Vyrušila mě z mých myšlenek El.

"Už lépe." Usmála jsem se.

"Za chvíli pojedeme na to letiště. Pojedeš taky?"

"Jo. To mi připomíná, že bych se mohla převléct a ještě musím klukům dát dárky." Dořekla jsem a urychleně vyběhla do svého pokoje.

Upravila jsem se, abych aspoň trochu vypadala jako člověk a oblékla si obyčejné džíny a přehodila přes sebe vínovou mikinu. Pobrala všechny dárky a vzala je dolů, kde už všichni čekali. Klukům jsem rozdala dárky až na Louiho, kterýmu ho dám až pod stromeček, kam už kluci své dárky dali.

"Pojedeme?" Rád bych stihl svůj let. Odlétám z vás nejdříve." Uchechtl se Zayn.

"Jo jedem." Odpověděla mu El všichni se hrnuli k autům.

"Zvládneš to odřídit zpátky, aniž bys mi naboural autu Louisi?" Zeptal se dost nejistě Harry.

"Hmm nevím." Zamručel Louis.

"Fajn berem Zaynovo auto."

"Proč zrovna moje?!" Dohadovali se a já stěží zadržovala smích.

"A tak kluci trochu důvěry." Ušklíbl se Louis a sedl si k Harrymu do auta.

"Achjo. Proč zrovna moje auto. Měl jsem ho tak rád." Poznamenal smutně Harry a pohladil ho po volantu.

"Ježiš já zase nejsem tak špatný řidič." Ohradil se Louis a Harry povytáhl jedno obočí.

"Kluci nerad vás ruším, ale vážně už bychom měli jet El už dávno odjela." Upozornila jsem je a potom jsme konečně vyrazili.

Před letištní budovou se od nás jako první odpojil Zayn. Stáli jsme kousek stranou od hlavního vchodu, abychom nelákali tolik pozornosti.

"Budete mi chybět." Řekla jsem když se chystali k odchodu.

"Ty nám taky." Promluvil jako první Harry a hned na to udělali skupinové objetí.

"Musíme jít a dárky rozbalit až 25. jasný?" Zavelel Liam.

"Neboj já na Louiho dohlídnu." Mrkla jsem na něj a zbytek až na Louiho se rozesmál.

"Tak hezké Vánoce. Mějte se." Řekl Niall a ještě před tím než se nám ztratili z dohledu. Chvilku jsme tam ještě postávali a pak jsme si sedli do vyhřátých aut.