Black and White N.H.

kapitola 67.

Z pohledu Sam:
Ráno jsem se probudila v náruči Nialla. Hlavu jsem nechala opřenou o jeho hruď a prsty nahmatala telefon.  Bylo něco kolem sedmé a  venku už bylo sluníčko dávno nad obzorem. Hlad mě nenechal v klidu ležet. Opatrně jsem vstala, abych neprobudila Nialla a vydala se bosky do kuchyně. Co nejlehčeji jsem kladla nohy na podlahu a tlumeně jsem zavírala dveře, abych byla co nejvíce potichu.

Konečně jsem se objevila před mou vysněnou ledničkou a nahlédla do ní. Uloupila jsem tam obyčejný jogurt a jablko. Otevřela jsem si pomerančový džus a nalila si ho do skleničky. Všechno jsem nějak pobrala a mířila si to i jídelnímu stolu.

"Všechno nejlepší!" Vykřikl někdo kolem mě a já sebou cukla. Skleničku jsem naštěstí držela pevně, jinak by byla odsouzena se potkat s podlahou. Vše jsem rychle položila na stůl, abych se mohla chytnout za hrudník a snažila se uklidnit svoje divoce bijící srdce.

"Bože já se lekla. Tohle mi nedělejte." Smála jsem se a ulevně si oddechla.

"Všechno nejlepší moje sestřičko." Hrnul se ke mně Louis a stáhl si mě do objetí.

"Nemůžu uvěřit, že už jsi dospělá." Zašeptal mi do ucha a já si to teprve s jeho slovy uvědomila. Ani jsem si to nedokázala pořádně uvědomit a už mě objímali další ruce. Tentokrát však jejich majitel byl o mnoho vyšší než Loui.

" Už se těším až to společně zapijeme." Prohlásil a já se uvolněně zasmála.

"Mimochodem tady v Americe ještě plnoletá nejsi a pro mě stejně vždycky zůstaneš malá." Škadlil mě a já ho za to praštila do hrudi. Ne moc silně, ale výchovně.

"Všechno nejlepší Sam." Usmíval se na mě Liam a jemně mě objal.

"Pořád stejná a o rok starší." Smál se na mě Zayn a následoval příkladů ostatních.

"Nezapomeň, že když budeš někdy potřebovat pomoc, vždycky ti bude nabídnuta." Zašeptal tu jednu z jeho rad, jejiž význam jsem musela luštit ještě dlouho potom. Pokaždé když to udělal mi to ale dodalo jistotu a zahřálo u srdce.

"A konečně já." Probrala mě z myšlení El a roztáhla svoji náruč. Nemusela jsem přemýšlet dlouho a nechala jsem se od ní obejmout.

"Všechno nejlepší Sammie."  Věnovala mi úsměv a pohladila mě po tváři.

"Ať si hlavně vždy zdravá a šťastná." El mi za tu dobu, co jsem ji znala, přirostla tak moc k srdci. Vždy pro mě dělala to nejlepší, snažila se mě udělat šťastnou, starala se o mě. Mohla jsem ji říct cokoliv. Mohla jsem se na ni kdykoliv obrátit a já věděla že mě uvítá s otevřenou náručí, jako všichni tady. Cítila jsem se tak milovaná, jako nikdy v životě. Do očí mi vrhli neposedné slzy dojetí a neměla jsem daleko k tomu, abych se doopravdy rozbrečela.

"Přišel jsem o něco?" Zeptal se rozespale Niall. Vypadal tak strašně roztomile. Byl oblečený jen do půl těla a vlasy mu trčeli do všech světových stran. Musela jsem se začít potichu začít smát a otírala jsem si slzy, které se dostaly napovrch.

"Ještě jednou všechno nejlepší slečno Tomlinson." Usmál se tím jeho úsměvem, který věnoval jen mě. Nepřestávala jsem se usmívat a natiskla jsem se na jeho tělo. Obmotal kolem mě jeho ruce a přitáhnul si mě do polibku. Skoro bych zapomněla, že máme společnost, když si někdo za námi odkašlal. Otočila jsem se a zůstala opřená o Nialla. Kluci se na nás šklebili, El se na nás usmívala a  Louis se snažil najít na stěnách něco zajímavého.

Teprve teď jsem si všimla dárků, které byli celou tu dobu na stole. Někde se tu objevila kytice růží a kluci mi dokonce museli zazpívat. Ne, že bych je nutila. Oni na tom trvali. Celý den kolem mě furt někdo byl a všichni se snažili udělat tenhle den 29.6.2014, kdy jsem já a moje zesnulé dvojče měla dosáhnout plnoletosti, co možná nejlepší a opravdu se jim to dařilo.