Black and White N.H.

kapitola 68.

Z pohledu Sam:
Den po mých narozeninách jsme se s Niallem vydali do města. Důvod byl ten, že jsme potřebovali nakoupit a řada tentokrát vyšla na nás.

Cesta autem netrvala dlouho. Když jsme zastavili, Niall mi podržel dveře a já vystoupila. Naše ruce se spojili a My se rozešli směrem k obchodu. Můj pohled se nenápadně stočil na jeho tělo. V duchu jsem obdivovala jeho přirozený vkus na oblečení. Vypadal vždycky tak zatraceně dobře.

Dneska měl na sobě klasické černé skinny jeans a k tomu bílé tričko. Měl černé sluneční brýle, které měli aspoň trochu zabránit tomu, aby ho někdo poznal.

Já měla na sobě světle modré boty s nižší platformou. Ve stejné barvě i kratší top. Doplňovala jsem to bílou sukní. Kolem krku mi visel řetízek od Nialla a vlasy jsem měla rozpuštěné.

Každý jsme si vzali nákupní košík, protože jsme počítali s tím, že toho bude hodně. Vešli jsme do obchodu a začli se rozhlížet po potravinách. Nejdřív jsme jen tak chodili,ale když mezi uličkami nebyli vidět zadní lidé, rychle se nakupování trochu zvrhlo.

"Závod! Kdo dřív dorazí k jogurtům, jako první." Křikl na mě Niall a já se rozeběhla.

"Ha první." Smála jsem se Niallovi, ale ten se nedal.

"Tak schválně, kdo dřív dostane dolů támhle ty chipsy." Kouknul na mě s vyzývavým pohledem a já se podívala směrem, který ukazoval. Bylo to hodně vysoko a Niall by měl s ohledem na mojí výšku dost velkou výhodu, ale nechtěla jsem to jen tak vzdát.

"Výzva přijata." Ušklíbla jsem se. Můj plán byl následující. Vlézt do vozíku a z něho na ně dosáhnout. To jsem dokázala, ale Niall byl rychlejší. Naštvaně jsem si sedla do košíku. Niall se mi šklebil a máchal nad hlavou chipsy, jako kdyby to byla nějaká trofej.

"Jelikož jsem velkorysý tak ti je předám." Zazubil se na mě a podal mi je. Na tváři se mi objevil, který mi vzápětí zmizel, když se najednou vozík rozjel.

"Nialleee!" Křičela jsem. Smála jsem se jako blázen a slyšela jsem, že se směje taky.

Najednou zastavil a já se podívala na regál před námi. Hodila jsem k sobě troje čokolády a dvoje bonbóny a ještě nějaké sladké speciálně pro mě.

"Teď zmrzlinu." Navigovala jsem ho a on mě poslouchal. Projížděli jsme tak celý obchod, dokuď nás nezastavil jeden z prodavačů. Skoro nás vyhodil, ale když jsme se mu několikrát omluvili a Niall mu autogram pro jeho dceru, tak to nechal být. Stejně jsme se, ale nezbavili jeho přísného pohledu. Vrátili jsme se pro druhý vozík. U placení jsme nasadili s Niallem profesionální neutrální výraz a  když jsme vyšli z obchodu začali jsme se smát.

"Panebože to bylo skvělý." Smála jsem se a snažila jsem se u toho dýchat. Za chvíli jsme se uklidnili natolik, že jsme byli schopní všechen nákup naložit do auta. Odvezli jsme vozíky zpátky a nasedli do auta.

"Co byla ta nejšílenější věc, kterou si kdy udělala, ale udělala bys jí znova?" Zeptal se mě najednou a já se zarazila. To je dobrá otázka. Nepřemýšlela jsem nad ní dlouho.

"Zamilovat se do tebe. Dělám to pořád a pořád dokola,jen s tím rozdílem, že čím dál tím více." Nemohla jsem to říct bez toho, abych se usmívala a tak jsem cítila, jak mi hoří tváře. Podívala jsem se na Nialla, který se usmíval.

"Tuhle odpověď jsem nečekal, ale chtěl jsem ji slyšet víc než cokoliv na světě." Odpověděl a já se musela potichu zasmát.

"Aaaw tohle je až moc sladký." Škladlila jsem ho a pozorovala ho, jak se začal smát.

"Ale teď vážně mohla bych mít hezčího přítele? Vážně to to dneska sluší." Skládala jsem mu komplimenty a on se roztomile ošil.

"Nech toho to ty seš tu nejkrásnější." Vyprskla jsem smíchy a on nad tím nechápavě povytáhl obočí.

"Tak o to bych s tebou mohla vézt dlouhé hádky."