Black and White N.H.

Kapitola 11.

Z pohledu Sam:
Otočila jsem se na nové příchozího a zjistila jsem, že je to Harry.

"Ehmm jen mám puchýře. Na ně už odmalička trpím." Nervózně jsem se na něj usmála.

"Ukaž" vyzval mě a já mu ukázala paty. Starostlivě si je prohlížel a pak vzal vatu a namočil v dezinfekci.

"Pozor teď to štípne." Upozornil mě a přiložil dezinfekci na rozedřené puchýře. Sykla jsem a do očí se mi nahrnuli slzy. Harry vzal náplastě a opatrně mi je tam přilepil.

"Tak a je to, dobrý?" Zeptal se mě.

"Jo dobrý, děkuju." Řekla jsem a byla ráda, že nepříjemné štípání ustupuje.

Po schodech se ozvali kroky a Harryn i já jsme se otočili. Byl to zbytek celého domu a já se jen divila, že jdou všichni najednou.

"Co si dáme k veče-k čemu je tedy ta lékárnička?" Zarazil se Niall a vyděšeně si nás prohlížel.

"Sam měla tak trochu rozedřené paty od bot." Řekl a poukázal na vatu, která byla od krve. Já po něm šlehla pohledem. Lékárničku jsem začala urychleně sklízet a dala jsem je na místo kam patří.

"Počkej nebolí to nebo tak?" Zeptal se mě starostlivě Louis a ostatní po mě pokukovali.

"Louisi, je to v pohodě, jsem na to zvyklá, vždycky jsem na to trpěla, pamatuješ?"

Louis přitakal a já mu byla vděčná za to, že to nechal být.

Začali jsme koukat na nějaký film. Moc mě nebavil a tak jsem se vydala do svého pokoje. Svlékla jsem se a vlezla jsem do sprchy. Užívala jsem si tekoucí vody a tiše si zpívala. Do vlasů jsem si dala svůj oblíbený vanilkový šampón. Ten jsem si pak z vlasů smyla a sprchu vypla. Okolo těla jsem si obmotala ručník a dlouhé vlasy jsem si vyfoukala fénem. Oblékla jsem se do pyžama a s mobilem v ruce jsem se přesunula na pohovku. Odeslala jsem dneska pořízené fotky Londýna Kate a najela jsem na instagram, se zjištěním, že mě začalo sledovat celé one direction a asi dalších dvěstě tisíc lidí, jsem si vypla upozornění. Podívala jsem se na zprávy a podle očekávání jsem našla pár článků o dnešní výpravě do Londýna, ale taky o mě.

"Sestra Louise Tomlinsona byla spatřena spolu s členy one direction, na některých Londýnských památkách. Samantha Abbie Tomlinson přišla 27.2. o svoje sestru Sarah Ashley Tomlinson. Není divu, že se dlouho neukazovala na veřejnosti..." Dál už jsem to radši nečetla. Neposedné slzy si našli cestu po tvářích a já je nechala. Lehla jsem si do postele a zhasla lampičku.

Koukala jsem na hodiny. Nespala jsem ani půl hodiny a už jsem zase vzhůru. Vstala jsem z postele a nasadila si brýle. Po tmě jsem došla až dolů. Tam jsem si rozsvítila a začala jsem hledat prášky na spaní.

"Nemůžeš spát?" Zeptal se mě příchozí Niall. Když mě viděl zapíjet prášek vodou.

"Ehm tak trochu. A co tady ty děláš..ehm v půl druhé?"

"Mám hlad."

"Hlad?!" Jak někdo může mít v půl druhé hlad?! Nad tou absurditou jsem se musela tiše smát a Niall už si to rázoval k ledničce.

"Tak dobrou."

"Dobrou" odpověděl mi a já si nenápadně vzala celé platíčko prášků. Lehla jsem si do postele a snažila jsem se usnout. Po druhém prášku jsem vydržela spát aspoň do půl šesté. To už jsem pokusy o spánek vzdala a vydala se obrovské kruhy pod očima maskovat korektorem.

Když jsem byla hotová, vzala jsem si svůj telefon a svůj sešit s poznámky. Došla jsem dolů do obýváku. Podle očekávání tady nikdo nebyl. Vážně jsem se nudila a tak jsem se po krátkém rozhodování rozhodla upéct čokoládové muffiny. Recept jsem znala nazpaměť a tak jsem akorát hledala správné ingredience a míchala je dohromady. Těsto jsem rozlila do formiček a dala do trouby. Mezitím jsem si udělala polevu. Již upečené muffiny jsem ozdobila a nechala je trochu vychladnout na kuchyni.

"Spíš ty vůbec někdy?" Ozval se za mnou hlas blonďáka a já se leknutím chytila na místě, kde je srdce, které jsem se snažila uklidnit.