Black and White N.H.

kapitola 59.

Z pohledu Sam:
Bylo něco kolem sedmé když jsme se všichni sešli u tour busu. Další zastávka měla být Seattle. Čekala nás čtyřhodinová cesta. Kluci měli vystupovat ještě ten večer. Zde jsme se však neměli dlouho zdržet. Další zastávka měla být San francisco, kde jsme se měli zdržet na několik dní u moře. Na to,že byla polovina června, tak už zde začínalo být docela teplo. Takže to bylo ideální.

Rozespalí kluci ještě zalezli do postelí a já s Niallem jsme je následovali. Niall mě vysadil do horní postele, protože pod námi byl Zayn, který už klidně spal. Niall se s lehkostí dostal ke mně. Lehl si vedle mě tak, že mě zezadu objímal. Jeho ruce byli obmotané kolem mého břicha a obličej měl zabořenou do mého krku. Prsty mi odhrnul vlasy z čela. Naklonil se ke mě a políbil mě. Lehce jsem zaklonila hlavu a usmála se. Když se naše rty zase rozpojily, Niall zabořil hlavu do mých vlasů a já se opřela o jeho hruď.

"Zkusíš spát?" Zeptal se mě potichu Niall.

"Zkusím to." Odpověděla jsem se a usmála jsem se.

Zavřela jsem oči a snažila se na nic nemyslet, ale moc mi to nešlo. Pořád jsem nad něčím přemýšlela, ale ať jsem byla ve svých myšlenkách jakkoliv daleko, vždycky jsem se vrátila k jedné a té samé myšlence. Byl to vždycky jeden konkrétní člověk, se kterým jsem byla doma.

Jenom s ním.

Z touto myšlenkou jsem nakonec usla a spala jsem překvapivě dlouho. Jakoby jsem chtěla zaspat všechny probdělé noci.

Z pohledu Nialla:
Když jsem se probudil, překvapivě jsem zjistil, že Sam ještě v klidu spí. Musel jsem se usmát. Vypadala tak roztomile. Vytáhl jsem mobil z kapsy tepláků, co jsem měl na sobě a pořídil fotku. Potom si jí musím nechat vytisknout. Opatrně jsem slezl dolů, abych Sam nevzbudil. Celou dobu jsem se usmíval a myslím že kdyby mě někdo potkal, myslel by si, že jsem blázen. Nedokázal by pochopit, jak moc jsem zamilovaný do holky, která teď v klidu spala v mé posteli. Vešel jsem do malého obýváku, kde Liam s Louisem koukali na televizi.

"Kde máš Sam?" Louis odtrhl zrak od televize a tázavě se na mě podíval.

"Ještě spí." Neunikl mi jeho úsměv, ale už nic neřekl.

Přešel jsem do kuchyně a nahlídnul jsem do lednice. Byla skoro prázdná. Zklamaně jsem si povzdechl a nakonec jsem si pouze nalil pomerančový džus.

"Vážně jste museli všechno sníst?" Obvinil jsem kluky a ty se mi smáli.

Vydal jsem se zpátky za Sam, která už se mezitím stihla probudit. Četla si něco v telefonu a mračila se u toho.

"Děje se něco?" Zeptal jsem se a dostal se vedle ní.

"Jen koukám, co zase všechno o vás a o mě píšou." Povzdechla si. Nahlédl jsem ji přes rameno a přelétl jsem článek očima.

"Tohle je ještě v pohodě. Moc nad tím nepřemýšlej." Poradil jsem jí a políbil ji na spánek.

"Dobře." Řekla a následně vypnula telefon.

"Jak dlouho si vzhůru?"

"Moc dlouho ne. Pár minut."

"Kde si byl ty?"

"Pro jídlo, ale kluci už stihli vyžrat lednici." Sam se na mě soucitně dívala, ale koutky úst jí cukaly nahoru.

"To není vtipný! Jídlo je život." Postěžoval jsem si a uraženě jsem se zamračil.

"Tak pojď. Něco ti udělám, než mi tady umřeš hlady." Smála se a moje tvář se rozjasnila. S vyhlídkou snídaně jsem následoval Sam.

"Dobře. Uznávám, že jsem si myslela, že jen přeháníš, ale tady vážně skoro nic není." Řekla překvapeně a vrhla na mě omluvný pohled.

"Vážně jste to museli takhle vyžrat?!" Zněla další věta z jejích úst, ale už nebyla mířená na mě. Od vedle se ozval smích.

"Pro tebe jsme ukryli sušenky v horní poličce." Ozval se Louis.

Pomohl jsem je Sam dostat dolů a pak je rozdělila na talířky ještě pro kluky. Já mezitím stihl do hrnečků rozlét čaj a tak jsme tohle ráno snídali sušenky. Koukali jsme z okna na ubíhající krajinu za oknem a užívali si přítomnosti toho druhého. Nemohlo už to být lepší ráno.

Chybělo nám tu něco?