Black and White N.H.

kapitola 71.

Z pohledu Sam:
Seděla jsem uvězná mezi Niallem a Zaynem. Niall měl kolem mě obmotané ruce a byla jsem natisknutá těsně k němu, abych na natěsnaném gauči měla aspoň trochu pohodlí.

"Bože jste jedna z největších skupin všech dob a nemůžete si pořídit větší gauč?!" Nevydržela to El a neodpustila si tuhle poznámku, kterou jsem měla na jazyku celou dobu. Zayn se pořád nějak vrtěl a mě už to lezlo na nervy.

"Když já mám tenhle gauč rád." Zastal se ho Harry.

"Bože Harry o tomhle už jsme se bavili. Je to jenom gauč. El má pravdu." Přidal se k El Louis zatímco ostatní se v klidu snažili sledovat film. Povzdechla jsem si a snažila se jejich překřikování ignorovat.

"Nejdem nahoru?" Zeptala jsem se potichu Nialla.

"Jo, ale  pojď do kuchyně. Celou dobu mám chuť na kakao." Oznámil mi a vytáhl mě na nohy. Na rtech mi se mi usadil úsměv. Nestačila jsem obdivovat, kolik dítěte v sobě stále měl. Zayn se roztáhl po vyprázdněném místě a hádka utichla. Nikdo se nás na nic neptal a tak jsme mohli v klidu odejít.

Dala jsem ohřát mléko a mezitím nasypala kakao do hrnečků. Niall mě v tichosti pozoroval a opíral se o kuchyňskou linku. Napodobila jsem ho a opřela jsem se vedle něho.

"Nechtěla bys se mnou letět do Irska? Bylo by to jen na pár dní." Přerušil ticho.

Do Irska? On mě chce vzít k jeho rodině? Mělo mi dojít, že na tohle někdy dojde.

"Uhmm jo klidně." Panikařila jsem, ale snažila jsem se to nedat najevo.

"Moje rodině tě bude milovat uvidíš. Nemáš se čeho bát." Usmál se na mě a mu trošku nervózně úsměv opětovala. Vidět se s lidmi, se kterými byl skoro po celý svůj život, mě neskutečně znervózňovalo. Co když nejsem dost dobrá pro Nialla? Existuje vůbec někdo takový? Nikdy jsem nebyla dokonalá a ani jsem se k tomu nepřibližovala. I tak si mě, ale vybral. Vybral si mě, i přes to všechno. Bude to, ale stačit?

Můj mozek vymýšlel snad všechny různé scénáře toho, jak by tohle mohlo dopadnout. Ani jsem si nevšimla, že mezitím Niall rozlil mléko do hrnečků. Když viděl, že jsem mimo, přešel ke mě a jeho ruka se objevila na mém pasu. Vyhrnul mi tričko tak, aby se mohl dotknout mé kůže. Jeho dotek sklidnil moje myšlenky a na moment na vše úplně zapomněla. Cítila jsem známé pocity ve svém břiše a nemohla jsem je ovládnout.

"Vidíš co se mnou děláš?" Niall se zasekl v pohybu. Až teď mi došlo, že jsem to řekla nahlas.

"Uhm poslouchám." Odpověděl mi Niall a já věděla, že v sobě dusí smích. Následné okamžiky se staly hodně rychle, ale mě přišli nekonečné. Niall si mě přitáhl, tak že jsme byli v těsné blízkosti.

"Vím moc dobře, co dělám." Zašeptal a já skoro nevnímala, co říká, protože všechna moje pozornost byla odvrácená na jeho rty, které byly tak blízko mého ucha, že se skoro dotykaly. Naskočila mi husí kůže a můj dech se rapidně zrychlil.

Trošku se odtáhl a já toho využila. Rozhodla jsem se pro odplatu. Natiskla jsem se na něj, tak že mezi námi nebyl žádný prostor. Jemně jsem si skousla ret a přitáhla jsem si jeho obličej těsně k tomu mému. Lehce jsem ho políbila na rty, ale hned na to jsem se odvrátila a nenechala jsem ho polibek prohloubit.

"To já taky pane Horane." Řekla jsem, když to mělo přesně takový efekt jako jsem očekávala. Odstoupila jsem od něho a vítězně se usmála. Upila jsem ze svého hrnečku a  Niall mě překvapeně pozoroval, ale navíc se zatím nezmohl.

"Jděte radši nahoru než se to tady zvrhne." Promluvil někdo za mnou a já leknutím naskočila. Cítila jsem, jak mě polilo horko. Jeho hruď se otřásala smíchy. Harry mi sebral z rukou moje kakao a když jsem se s ním chtěla začít dohadovat, jednoduše mě utnul.

"To je za to trauma." Oznámil mi a už si to mířil zpět do obýváku.

"Bože." Vydechla jsem a dlaněmi jsem si schovala rudé tváře.

"Tak pojď." Niall se potichu smál a já se k němu přidala. Poslechli jsme Harryho radu a opravdu jsme opustili prostory kuchyně. Bylo to tak rozhodně lepší.