Black and White N.H.

kapitola 35.

Z pohledu Sam:
Ležela jsem na gauči u televize a znuděně přepínala kanály na televizi. Když jsem asi po sté na nic zajímavého nenarazila tak jsem vypnula televizi a prostě koukala do stropu. Kluci byli zalezlí ve svých pokojích a nebo byli v tělocvičně. Tak nějak jsem neměla chuť nic dělat a docela jsem se nudila. No spíš jsem umírala nudou. Překvapivě jsem neměla chuť ani číst. Převalovala jsem na gauči, tak jsem nakonec skončila s nohami přehozenými přes opěradlo a hlavou dolů.

"Ehmm Sam?"

"Hmmm." Zabručela jsem a otevřela oči. U gauče stál Niall a upíral na mě ty jeho nádherné oči.

"Ehm co děláš?" Ptal se mě se smíchem.

"Nudím se." Odpověděla jsem z úšklebkem a posadila se normálně.

"Mám nápad. Připrav se za deset minut tady, jo?"

"Tak jo." Řekla jsem odebrala jsem se do svého pokoje. Sice jsem neměla tušení, co chystá, ale upřímně všechno lepší než se nudit tady doma. Oblékla jsem si obyčejné džíny a přehodila přes sebe mikinu. Vlasy jsem nechala v culíku a ještě jsem se trochu upravila v zrcadle. Vzala jsem si jenom telefon a šla jsem dolů. Niall už tam na mě čekal. Na stole už byl napsaný vzkaz pro kluky a my vyrazily. Nasedla jsem do jeho auta a Niall nastartoval.

"Tak kam mě unášíš?" Zeptala jsem se ho a pohodlně se usadila.

"Uvidíš." Usmál se a přitom neupustil oči ze silnice.

"Nini, tak mi aspoň řekni, jak dlouho pojedeme." Zkoušela jsem dál.

"Asi hodin-jak žes mi to řekla?" Řekl a jeho obočí vylétlo vzhůru.

"Ni-ni?" Řekla jsem a oba jsme propukli v smích.

Potom nastalo v autě příjemné ticho. V rádiu hrála potichu písnička a Niall se plně soustředil na řízení.
Koukala jsem z okna a nechala se unášet krajinou. Když jsme dorazili na místo, Niall mi přikázal ať zavřu oči a neotvírám je. Rukou mě držel kolem pasu a navigoval mi kam mám jít.

"Teď se koukni." Otevřela jsem oči. Udiveně jsem se rozhlížela kolem sebe. Stáli jsme na menším kopečku a přímo před námi se rozhléhalo moře. Prosincový vítr silně foukal a Niall si mě ještě více přitáhl blíže k sobě.

"Tak co na říkáš?"

"Naprostá nádhera." Vydechla jsem ohromeně a otočila se čelem k němu, aniž bych si to uvědomila natáhla jsem se k němu a přerušila vzdálenost našich rtů. Usmívali jsme se na sebe a blbli jsme na pláži. Díky mrazivému počasí tu nikdo nebyl a tak jsme si užívali tu svobodu.

"Hele, co jsem našla." Zakřičela jsem na Nialla. Na dlani mi leželi dvě malé mušličky, které byli na pláž vyplaveny mořem.

"Vem si jednu." Řekla jsem Niallovi a sama si jednu schovala do kapsy.

Šli jsme dál po pobřeží. Pláž se rozšiřovala a my se ocitli v větší vesnici. Niall si už automaticky nasadil sluneční brýle.

"Nedáme si něco v támhle té pekárně?" Zeptal se mě a já s úsměvem kývla. Když jsme vešli dovnitř zacinkal zvonek a tak oznámil náš příchod. Okamžitě se u pultu objevila buclatá paní se sympatickým úsměvem.

"Dobrý den. Tak co si dáte a budete to chtít sebou nebo si to sníte tady?" Zeptala se mile.

"Dáme si ten jablečný koláč?" Zeptal se mě potichu.

"Jo ten vypadá dobře." Zašeptala jsem na zpátek.

S Niallem jsme se usadili u menšího stolku a čekali na objednávku. Niall dokoupil ještě spoustu dalších věcí, tvrdil, že je prý nutně potřebuje ochutnat. Paní nám nabídla i čaj, který jsme s děkováním přijali. Trošku jsme podcenili počasí a přeci jen už bude za chvilku zima. Zmrzlé ruce jsem si hřála o hrnek, zatímco Niall si vzal na starost jídlo. Bylo výborné, obzvlášť jablečný koláč. Niall vyprosil od té paní recept, abych mu ho pak mohla upéct. Jen jsem se usmívala při vzpomínce na to, jak to té pekařce vychvaloval. Byla z něj nadšená, dokonce mu nabízela ať si vezme koláč zdarma.

"Nad čím přemýšlíš." Zeptal se mě Niall.

Jen jsem se opřela hlavou o okénko auta a ještě předtím než jsem upadla do říše snů, jsem zamumlala.

"O tom jak úžasný jsi."

!Pozor!
Omylem se mi podařilo zaměnit kapitoly, tak snad to teď bude už správně.❤️