Black and White N.H.

Kapitola 87.

Z pohledu Sam:
Seděla jsem uprostřed svého pokoje a prohlížela si věci, které pro mě byli velmi osobní. S Niallem se to tu stalo tak trochu naše útočiště a tak jsme tu netrávili jenom noci, ale i dlouhé minuty přes den. Momentálně ležel na posteli vedle mé staré kytary, kterou se marně snažil spravit. Hlavu měl podepřenou lokty a na hlavě měl hotové vrabčí hnízdo. Pohledem zkoumal věci, které byli rozprostřeny po celé podlaze. Občas si něco vzal do ruky a pozorně si to prohlédl z blízka. Zabloudila jsem k němu po několikáté pohledem, abych ho zkontrolovala. Byl překvapivě tichý.

"Jseš potichu." Vypustila jsem myšlenku nahlas a můj hlas zněl slabe. Už teď jsem mohla cítit, jak  stres z posledních dnů na mě doléhá.

"Něco mi tajíš." Odpověděl mi stejně potichu a já měla pocit, že moje srdce vynechalo jeden úder. Sklonila jsem hlavu ke svým daním.

"Má s tím něco společného tohle?" Řekl a před mě spadla fotka Anwira a Sarah. Musela jsem ji nechat někde na stole, mohlo mi dojít, že ji Niall najde.

"To je na tom to nejhorší, já nevím Nialle." Oči mě zacali štípat, ale nedala jsem to na sobě znát. "Já nevím co se děje, nevím co mám dělat. " Zoufalost v mém hlase donutila Nialla pokleknout na kolena přede mě.

"Mám pocit, že z toho zešílím. Bojím se, vážně se bojím. Všechny ty malý události od pronásledování od výhrůžek..."

"Počkat, počkat o čem to mluvíš Sam? Jaký výhružky? Proč si mi nic neřekla?!" Niall teď už stál a rychle pochodovali po pokoji. Rukami si nervózně projížděl vlasy a několikrát za ne jemně zatáhl.

"Tohle mi musíš vysvětlit." Řekl už klidnějším hlasem a já věděla, že ho starost sžírá uvnitř. Vstala jsem a přešla k němu. Zabořila jsem hlavu do jeho ramena a on si me přitáhl k sobě. Objímal me a hladil me po zádech.

"Začalo to v Seattlu, když jsem za vámi přijela na tourné. Jak jsme se prodírali tím davem, úplně na konci jsem se ohlédla a viděla jsem v davu jednoho muže. Stalo se to strašně rychle, ale přišlo mi jako kdybych ho od někud znala a tak jsem si ho tak nějak zapamatovala. Ještě ten večer jsem objevila další věci. Byla jsem tam v nějaké kanceláři, kde jsem měla setřídit nějaké papíry pro One direction, jako jsem to dělala ještě několikrát potom. Jenže Seattle byl trošku v něčem jiným. Koukej, co jsem tam našla." Otočila jsem k němu plochu mobilu, kde jsem měla pořízené fotky. Niall si převzal telefon do svých rukou a já pozorovala jeho měnící se tvář. Nikdy jsem neviděla Nialla tak vážného a mě až teď docházelo, že jsem to s ním měla řešit daleko dříve. "Jeden muž mě pak z té místnosti přišel vyhodit." Odkašlala jsem si. "Přísahala bych, že za mnou šel. Pak jsem vrazila do Harryho a nějak jsem na to zapomněla."

"Sam tohle je vážné. Měli bychom to nahlásit na policii."

"Ne!" Skoro jsem vykřikla, ale včas jsem svůj hlas ztišila. "Ještě ne. A jsou tu ještě ty výhružky, neměla bych to ukazovat ani tobě." Projela jsem si prsty frustrovaně vlasy.

"Ukaž mi je." Niall se snažil zachovat klidný a já za to byla vděčná. Sama jsem totiž teď propadala stresu.

"Dej pozor, co děláš. Nemuselo by to skončit dobře. Nezapomeň, že vím všechno."

Tohle je moje poslední zpráva pro tebe, Samantho Tomlinson. Přestaň šmejdit kolem, nebo se ti to nevyplatí. Vím, že myslíš nad odplatou. Vím, že si viděla ty spisy. Vím, že si teď v Glasgow. Sleduju každý tvůj krok. Dávej si pozor, co děláš.
J.W.A.

"Měla jsme to říci dřív." Řekl spíše zklamaně. Povzdechla jsem si a já jsem mu ukázala další důkaz.

"Tohle nejsem já."

"Je to Sarah. Jaktože se s ním znala?"

"To je právě to, co nevím." Povzdechla jsem si. "Bojím se, že to má spolu něco společného."

"Měli bychom to ohlásit na policii a zařídit ti ochranku. Tohle není normální."

"Nic z toho není normální, Nialle."