Black and White N.H.

Kapitola 3.

"Kluci, tohle je moje ségra Sam Tomlinson."

Byla jsem šťastná, že vynechal moje prostřední jméno a otravné Samantha zkrátil prostě na Sam.

"Dáš si s námi snídani?" navrhoval Niall, ale já záporně zavrtěla hlavou.

"Ne děkuji, já už měla." Při vzpomínce na příjemné strávené chvíle v mekáči, jsem se musela usmát. Pozorovat lidi, jak si vedou tahle po ránu bylo často velice vtipné.

"Měla?" Zayn povytáhl obočí, jako by mi nevěřil a já mu to nemalá za zlé.

"Jo byla jsem ve McDonaldu."

"Byla?" zeptal se nechápavě tentokrát Harry.

"Tady Sam se totiž skoro tři hodiny procházela po Londýně." řekl Louis a do hrnku si nalil kafe.

"Ten bychom si taky někdy mohli dát." Navrhoval Liam, který to zaslechl z kuchyně a já se nad tím usmála. Žít s kluky bude ještě zábava, jen doufám, že to přežiju ve zdraví.

"Mohlo se ti něco stát." řekl Niall a upřel na mě své modré oči. Připadala jsem si jak uhranutá, byli blankytně modré a vpíjeli se do mě jako kdybych se v nich měla utopit. Stála jsem tam, jak tvrdé y a nevěděla, jak odpovědět.

"To jsem jí říkal taky a teď už to neřešme. Notak Sam nestůj tam. Pojď ukážu ti pokoj." V duchu jsem Louimu děkovala a vydala se za ním po schodech nahoru.

"Tady" ukázal na bílé dveře "Tady mám pokoj já tak kdykoliv přijđ" usmál se a přešel ke dveřím vedle.

"A tady máš pokoj ty." Řekl a otevřel mi dveře.

Vešli do pokoje a ocitli se v menším obýváku. Zastavila jsem se a začala si ho prohlížet. Stěny byli světlých barev a nábytek byl bílý. Obýváčku dominovala krásná pohovka se polštářky. Na zemi před pohovkou byl koberec. V rohu byl psací stůl s lampičkou. Hned za obývákem byla ložnice. Byla tam velká postel, u které byl toaletní stolek. Vedle postele byl příjemný koberec a celý pokoj byl laděn do světlých barev. Bylo zde hodně rostlin a celkově to tu vypadalo prostorně, ale zároveň útulně.

Pokoj měl balkón. Koupelna, která se v pokoji nacházela za bílými dveřmi, byla jedním slovem nádherná. Vedle koupelny byla šatna. Byla naplněná novým oblečením. Nemohla jsem se dočkat až ji prozkoumám. Jestli jsem něco zbožňovala, tak to byla móda. Fascinovalo mě, jak se vyvíjí. Co v jednu chvíli je v módě a druhý den už ne.

Vrátila jsem se zpátky do ložnice a přitom jsem si všimla krabic naskládaných v rohu, které obsahovali mé věci, čekající až je rozbalím.
"Ehmmm líbí?" Zeptal se nejistě.

"Děláš si ze mě srandu?! Je to skvělé! Kolik si za to proboha dal peněz?! Tohle prostě nemůžu přijmout, nebudeš za mě takhle utrácet." Řekla a zkřížila ruce na prsou. Nečekala jsem, že za mě bude chtít utrácet celé jmění, jen jsem někdy zapomínala, ž je docela dost bohatý. Stále tomu bylo občas těžké uvěřit. Odešel z domu když mu bylo sotva osmnáct a od té doby se dost změnilo.

"Tohle je to nejmenší, co pro tebe mužů udělat, zasloužíš si to nejlepší. Kdyby ti tady cokoliv chybělo tak stačí říct, ano?"

"Díky Loui."

"Jo a abych nezapomněl" řekl Loui a zmizel ve dveřích svého pokoje.

Když se vrátil držel v ruce uplně nový notebook.

"Loui..."

"Vím, že ho budeš potřebovat do školy, tak ať mas všechno, co potřebuješ. Koupil jsem ho pro tebe." řekl a už byl na odchodu. Ve dveřích se zastavil a otočil se na mě. "Klidně se vyspi musíš být unavená.Kdybys cokoliv potřebovala tak nás najdeš dole a kdyby né tam tak někde po domě." vychrlil ze sebe a zmizel ve dveřích.

Osaměla jsem a po chvilce bloumání jsem nakonec opravdu šla spát.