Black and White N.H.

kapitola 73.

Z pohledu Nialla:
Sam spala. Usnula skoro hned, co jsme vyjeli. Rádio jsem měl ztišené na minimum, tak aby Taylor Swift, která zrovna hrála, ji neprobudila a já abych udržel oči otevřené. I přesto, že jsem spal v letadle, cítil jsem se naprosto vyřízený.

Měl jsem takový divný pocit ze Sam. Nebylo jí špatně jen kvůli letadlu, bylo vtom něco víc. Chtěl jsem ji vzít k doktoru v Mullingaru, ale tušil jsem, že nebude chtít. Proto jsem se minimálně chtěl poradit s mamkou. Ta věděla vždycky všechno.

Nemohl jsem se dočkat, až mamka pozná Sam naživo. Sice jsem o ní vyprávěl úplně všechno, ale stále mi připadalo jako kdyby to nebylo dost.

Moje myšlenky přetrhl pronikavý zvuk troubícího auto a já skoro nadskočil leknutím. Sice to nebylo na mě, ale i tak to na mě působilo. Nemůžu řídit, když jsem takhle mimo. Promlouval jsem si do duše a radši sjel na nejbližší pumpu.

"Děje se něco?" Promluvila rozespale Sam a já se musel usmát. Vypadalo to, že ji bylo lépe než předtím. Její tváře nabrali zpět svoji přirozenou barvu a celkově vypadala uvolněněji.

"Jen jsme na pumpě. Chceš něco koupit?" Zeptal jsem se.

"Něco malýho k jídlu a obyčejnou vodu prosím." Pozoroval jsem, jak se na sedadle napřímila a začala se upravovat.

"Dobře." Přikývl jsem a vydal se dovnitř.

"Nialle můžeme se s tebou vyfotit prosím." Ozvalo se vedle mě a já se otočil na dvě holky asi ve věku Sam.

"Jasně." Usmál jsem se a nechal se s nimi vyfotit.

"Jak se má Sam?" Překvapila mě ta menší z nich.

"Má se dobře, ikdyž jí v letadle nebylo úplně nejlépe." Řekl jsem po pravdě a potom se s nimi rozloučil. Tyhle klidné setkání s fanoušky jsem miloval. Svůj nákup jsem pak kartou zaplatil u pokladny.

"Promiň, že mi to trvalo tak dlouho. Potkal jsem fanynky." Omluvil jsem se a podal Sam věci, které si přála.

"V pohodě. Myslím, že jsem je taky zahlédla." Usmála se a podívala se  směrem, kde dvě holky nasedaly do auta.

"Už je tu lépe?"

"Je mi líp. Děkuju Nialle." Usmála se a pustila rádio o něco vyšší hlasitost.

Zbytek cesty uběhl rychle. Většinu cesty jsme si povídali. Vjeli jsme do Mullingaru a Sam se všude kolem sebe rozhlížela, aby si to tu vše prohlédla.

"Mullingar je nejlepší město vůbec." Řekl jsem hrdě. Celou dobu jsem se usmíval, protože jsem byl vážně šťastný, že jsem zpět. Nemohl jsem se dočkat toho až tu vše Sam ukážu. Věděl jsem, že si to tu zamiluje.

"Vypadá to tu nádherně. Vážně tu muselo být krásné vyrůstat." Odpověděla mi aniž by se na mě podívala a prohlížela si dál vše za oknem.

"Tohle bude rozhodně jedno z mých nejoblíbenějších míst." Dodala. Můj úsměv se ještě zvětšil a nesnažil jsem se skrývat jak moc šťastný jsem byl. Svoji ruku jsem přesunul z řadící páky,abych mohl stisknout její ruku.

"Jaké jsou tvoje nejoblíbenější místa." Zeptal jsem se zaujetím, protože mi to nikdy předtím neřekla.

"Jedno z nich je určitě Doncaster." Odmlčela se a já věděl, že vzpomíná. Od Louiho jsem toho slyšel hodně, ale Sam jsem nikdy o Doncastru mluvit neslyšel.

"Bylo tam hezky, že?"

"Bylo, protože tam se mnou byli ještě oba dva."

"Louis i Sarah." Řekl jsem za ní a Sam přikývla.

"Ikdyž jsem na něho a vůbec na vás všechny strašně pyšná. Vážně mi chyběl."

"Nevím jestli to víš, ale první rok, co byl pryč, jsem s ním každý večer volala. Možná to ode mě bylo nejspíš sobecké, protože jste toho měli hodně. Upřímně mi to není líto, protože alespoň vím, že tu teď je a když zvednu telefon můžu s ním být. Proto tak strašně bolí, vědět že už ji nikdy neuslyším." Zněla tak strašně smířeně, až mě to na chvíli vyděsilo. Věděl jsem, že Sam je silná a že se s tím jednou vyrovná, ikdyz to bude trvat dlouho. Teď jsem nevěděl jestli je to dobře nebo ne.

"Vila v Londýně." Přerušila moje myšlenky.

"To je moje další oblíbené místo."

"Pak ta vesnička u moře." Řekla a mě se rozbušilo srdce. Bylo to místo, kde jsme spolu byli.

"Pak Californie." Dokončila svůj seznam.

"Na něco si zapomněla." Ozval jsem se a pozoroval její zmatený výraz.

"Ale ty nejsi místo." Řekla naprosto vážně a já se rozesmál.

"Myslel jsem Irsko. Celé Irsko - nejlepší země vůbec." Řekl jsem s úsměvem a  zaparkoval jsem auto před domem, ve kterém jsem prožíval celé dětství.

"Jestli vám to pane Horane udělá radost, tak ano Irsko je moje nejoblíbenější místo." Řekla zatímco jsme vystupovali z auta.

"To ráda slyším Sam." Ozval se za námi hlas, který mi vážně chyběl.

"Ahoj mami." Otočil jsem se na ní a sevřel ji v náručí.

"Mami to je Sam, moje přítelkyně." Řekl jsem hrdě a pozoroval, jak Sam zmizela v mamčině náručí.

"Moc ráda tě konečně poznávám."

"Já vás taky paní Horanová."

"Ale prosimtě, říkej mi Maura."

"No tak děti pojďte dovnitř." Řekla mamka a oba dva nás táhla dovnitř.

"Ani jsem neměla čas být nervózní." Zašeptala směrem ke mě Sam.

"To je dobře." Usmál jsem se a vtiskl jsem ji malý polibek do vlasů.