Black and White N.H.

kapitola 57.

Z pohledu Sam:
Nasedla jsem dozadu do auta a natiskla se k Niallovi. Pohodlně jsem se o něho opřela. Niall kolem mě ovinul ruku a vtáhl mě do polibku, do kterého jsem se musela usmát. Vedle nás se ozvalo odkašlání a tak jsme se od sebe odtrhli.

"Mimochodem mám vás pozdravovat od kluků." Otočila jsem se k ostatním.

"Od Caluma a Ashtona." Dodala jsem na vysvětlenou.

"Kde jsi je potkala?" Ptal se Niall se zaujetím.

"Letěli se mnou v letadle a seděli vedle mě." Vysvětlila jsem a kluci chápavě přitakali.

"Kam vlastně teď jedeme?"

"Teď pojedem do hotelu a Niall ti ukáže pokoj. Budeme tam tak za deset minut." Odpověděl mi Liam.

"Večer pak máme koncert, takže pak pojedeme na zkoušku." Dodal Zayn.

"Ale ty by ses měla trošku odpočinout, takže.."

"Ne jsem v pohodě. Spala jsem v letadle." Skončila jsem Louimu do řeči. Nějak mi předtím nedošlo, že teď budu pod neustálým dohledem a věděla jsem, že po těch třech měsících si mě budou chtít pohlídat. Kdyby mě to došlo dříve, možná bych si ještě rozmyslela let sem.

Po příjezdu k hotelu jsme se museli čelit nejen fanouškům, ale také Paulovi, kterému kluci ukradli auto.

"Já si říkala, že to není jen tak, že pro mě jedete vy." Smála jsem se zatímco se Paul je snažil chytit.

Když se situace uklidnila, přivítal se se mnou i Paul. Niall mi ukázal pokoj, zatímco ostatní šli shánět jídlo. Trošku jsem je podezírala z toho, že si z hotelu dělají prozatímní bitevní pole. Na chodbách byli poházené polštáře, jako kdyby hráli polštářovou bitvu a místo uvítací haly byla teď skateboardová rampa. Další místnosti po hotelu jsem radši ještě neviděla.

Když jsme se konečně s Niallem ocitli samy, přitáhnul se mě do objetí. Zabořila jsem mu hlavu do hrudi. Cítila jsem jak mi vtiskl polibek do vlasů. Vdechovala jsem jeho vůni a snažila se nebrečet. Chyběl mi tak moc.

"Chyběla jsi mi tak strašně moc." Prolomil ticho a zvedl mi prsty bradu.

"Už nikdy tohle nechci zažít." Zašeptal a palcem mi setřel slzu z tváře.

"Miluju tě." Zašeptala jsem těsně předtím než se naše rty spojily.

Vyznat se ve svých zabalených věcech s ukázalo, jako nemožné. Přehrabovala jsem se v kufru a snažila se najít něco do čeho bych se mohla převléknout.

"Vážně si spala?" Ptal se mě Niall a pozoroval mě.

"Jo chvíli jo." Řekla jsem po pravdě a doufala, že se nebude ptát dál.

"A kdy si spala předtím?" Přišla další otázka a já si povzdechla.

"To není důležité." Snažila jsem se vyhnout odpovědi, ale moc se mi to nedařilo.

"Dneska je 14. dubna?" Ptala jsem se a Niall se na mě překvapeně podíval.

"Jo je 14.dubna." Potvrdil mi a já začala v duchu počítat. Lhát nemělo cenu.

"Hodinu jsem spala v letadle a předtím jsem spala 12. dubna přesně čtyři hodiny." Na zděšení v j ho obličeji jsem se nemohla dívat a uhla jsem pohledem.

"Prosím, že si jen děláš srandu." Řekl flustrovaně a prohrábl si vlasy rukou. Jen jsem zakroutila hlavou a oblíkala se do úzkých černých kalhot.

"Zůstaneš tady a půjdeš spát." Řekl Niall rozhodně, ale já jen znovu zavrtěla hlavou.

"Stejně bych neusla, půjdu spát až s tebou." Řekla jsem a byli vidět, že rezignoval. Pokračovala jsem v převlékání. Ani jsem si nevšimla, že se mezitím Niall přesunul těsně vedle mě a nesouhlasně si mě pozoroval.

"Kdy si jedla?" Ptal se starostí v hlase.

"V letadle s kluky, klidně si to můžeš ověřit. A ano než se zeptáš zhubla jsem a ne není to tak hrozný." Odpověděla jsem a začínala jsem být naštvaná.

"Promiň já jen mám starost. Mám pocit, jak když se mi ztrácíš před očima." Omlouval se a přetáhl mi přes hlavou jeho mikinu a jeho vůně mě úplně omámila.

"Promiň. Jen už mě unavuje, jak se mě na to pořád někdo ptá." Řekla jsem.

"Však já už to nějak všechno napravím." Slíbil Niall a já věděla, že svoje slovo dodrží. V té chvíli jsem cítila vše, co jsem potřebovala. Cítila jsem starost, pochopení a lásku. Cítila jsem vše, co jsem, kdy v životě potřebovala.

Cítila jsem se doma.