Black and White N.H.

kapitola 56.

Z pohledu Sam:
Nervózně jsem přešlapovala z nohy na nohu a v dlani drtila rukojeť mého zavazadla. El se ode mě odpojila před pár minutami. Marně se mě snažila uklidnit, že to bude v pohodě. Takže teď jsem tu stála, sama uprostřed poloprázdného letiště a čekala jsem až mě odbaví. Nemohla jsem se dočkat až za kluky dorazím. V životě jsem v Americe nebyla a teď jsem ji měla procestovat skoro celou.

Když jsem se konečně dostala do letadla. Sedadlo jsem měla naneštěstí hned u okénka. Snažila jsem se z toho nic nedělat a prostě jsem si sedla. Otevřela jsem svůj telefon a rychle odepsala na pár zpráv. Pak jsem si nastavila režim letadlo a mobil zase schovala.

"Sam? Jsi to ty? Louiho ségra, že jo?"

"Ashtone? Jo, jo jsem to já."

"Tebe jsem tady nečekal. Kam letíš?" Řekl a sedal si vedle mě.

"Letím za kluky na turné."

"Nemáš ještě školu? Harry něco zmiňoval."

"Dneska jsem udělala zkoušky, takže jsem už volná." Usmála jsem se a přesunula jsem pohled na dalšího spolusedícího.

"Ty jo gratuluju." Ozval se Calum a sedal si vedla Ashtona.

"Děkuju."

"Kde máte zbytek?" Zeptala jsem se, protože letušky už zavírali dveře a nikde jsem je neviděla.

"Letěli už předevčírem. My jsme se tu ještě zdrželi." Vysvětlil mi Calum.

"Jo tak." Pokývala jsem chápavě hlavou.

"Já jen myslíš, že. To je jedno." Zarazila jsem se v půlce věci.

"Ne povídej." Vyzval mě Ashton.

"No já se tak trochu bojím výšek a letím poprvé. Myslíš, že.."

"Chceš si přesednout? To není problém." Skočil mi do řeči a usmál se na mě.

"Děkuju." Řekla jsem, když jsem se ocitla na prostředním sedadle mezi kluky.

"Nemáš zač."

"Hele nebuď nervózní. Létání je v pohodě, brzy si na něj zvykneš." Uklidňoval mě Calum.

"Snad jo." Usmála jsem se nervózně a snažila se ignorovat dvě holky, které si nás fotili.

Letušky nás upozornili, že budeme vzlétat a já se snažila, co nejvíce uklidnit. Říkala jsem si. Udělala jsem dneska závěrečné zkoušky, jak mě může rozhodit tohle? Ale to jsem prostě byla já. Byla jsem ráda, že jsem tu aspoň nebyla sama. Kluci byli fajn.

Vzlet nakonec nebyl tak špatný, jak jsem čekala a teď když už jsme byli desítky metrů nad zemí, jsem si připadala dokonce dobře. Kluci odchytli letušku a my si tak objednali jídlo. Nezapomínali mi všechno vysvětlovat a pořád se ptali jestli jsem v pohodě. Popravdě? Připadla jsem si víc než v pohodě. Konečně jsem měla za sebou tohle hrozné období a já cítila, že teď mě čeká něco nového a bude to úžasné. Cítila jsem, že když budu s Niallem a s kluky, že se dají zase věci do pořádku. Moc jsem se na ně všechny těšila.

S kluky se vážně člověk nenudil. Dokázali si dělat srandu úplně že všechno. Společně jsme zkoukli minimálně čtyři filmy. Pak jsem usla a probudil mě až Calum, když jsme měli přistát. Překvapivě to docela uběhlo a ani jsem se tolik nebála. Teď jsem si akorát převzala své zavazadla a šla se rozloučit s kluky, kteří na mě čekali opodál.

"Moc děkuji za všechno." Řekla jsem a myslela to vážně. V životě bych nebyla takhle klidná, kdyby se mnou neletěli.

"My taky, je s tebou sranda." Usmál se Calum a objal mě.

"Pozdravuj kluky a dávej na sebe pozor." Řekl Ashton a taky mě objal.

"Taky pozdravujte zbytek."

"Mějte se." Řekla jsem a pak jsme se naše cesty rozešli.

Chvilku mi trvalo než jsem se dostala ke správnému východu, kde na mě měl někdo čekat. Vytáhla jsem mobil a dali si na něm normální režim. Hned mi přišlo několik zpráv. Dvě od El, jedna od Kate a dvě od Beth. Zprávy jsem prozatím ignorovala a místo toho se rozhlížela kolem jestli někoho neuvidím. Žádné paparazzi jsem naštěstí nikde neviděla.

Nakonec jsem je uviděla stát úplně v rohu parkoviště opřené o auto. Docela jsem se divila, že přijeli, protože to bylo docela riskantní. Rozešla jsem se směrem k nim. Jakmile mě viděli, rozběhli se ke mě jako malý děti. Niall mě vtáhnul do objetí, ani jsem si tolik neužila a hned jsem byla v objetí svého bráchy a postupně všech kluků. Nezapomněli se u toho ještě překřikovat a skoro se pozabíjet navzájem. Jen jsem se nad tím usmívala.

Tohle mi chybělo.