Black and White N.H.

kapitola 32.

Z pohledu Sam:
"Harry to není úplně nejlepší nápad." Vymlouvala jsem mu pokus o zdobení stromečku. Bála jsem se o něho a taky o jeho okolí. Stál na okraji barové židličky a snažil se dát hvězdu na špičku stromečku. Židlička se nebezpečně naklonila a já ji rychle přidržela. Pádu Harryho jsem však zabránit nedokázala.

"Auuu Harry zatraceně to musíš být takový nešika?" Hulákal Liam a snažil se ze sebe setřást Harryho, který na něj spadnul.

"Sakra aspoň ze mě konečně slez." Křičel na něj Liam zatímco já se Zaynem jsme se snažili nesmát.

"Co se tu děj-kluci?" Ptal se nechápavě Louis a ja vyprskla smíchy. Zayn, který se o mě ještě opřel, nebyl o moc pozadu. Liam na nás hodil vražedný výraz a to nás rozesmálo ještě víc. Do pokoje přišel i Niall a jakmile je viděl začal se smát taky. Už jsem říkala, že jeho smích je strašně nakažlivý? Smáli jsme se ještě snad více než předtím.

"Sakra co vám na tom přijde tak vtipný? Jsem úplně rozmačkanej!"

Harry se rozpačitě podrbal ve vlasech a já nevinně usmíval.

"A ty se moc netlem, nemehlo." Řekl Liam a Harry uraženě nafoukl tváře.

"Tak si to zkus ty chytrolíne."

"Tak to jsem dej."

"Stop, kluci nechci vás podceňovat, ale ještě se zraníte. Dejte to sem." Kluci mi hvězdu bez řečí podali.

Chvilku jsem přemýšlela, jak dostanu tuhle věc na skoro dvoumetrový strom když já sama měla asi 160cm. Podle vzoru Harryho jsem si stoupla na barovou židličku a opatrně se natáhla až na špičku stromečku. I se svojí výškou jsem si počínala daleko šikovněji. Seskočila jsem ze židličky a nechala jsem tam kluky ohromeně stát.

"No co. Je to holka, ty jsou vždycky šikovnější." Vysvětlil situaci Harry, když ho Liam stále vražedně pozoroval.

"Louis? Nevadilo by kdybych si zašla do města?"

"Ehm."

"Loui?" Řekla jsem a nesnažila jsem se zakrýt překvapeni v hlase, když hned neodpověděl.

"Fajn, ale někdo půjde s tebou. Za chvíli se bude stmívat. Rád bych to byl já, ale jedu za El."

"Já jedu za Pezz." Řekl Zayn omluvným pohledem.

"Já mám zas rande." Promluvil Harry.

"Uniklo mi něco?" Zeptal se Liam a jeho zlost náhle zmizela.

"Řeknu vám to později, ale je vážně milá a když už jsme u toho měl bych se jít připravovat."

"Já klidně půjdu stejně tam potřebuji něco zařídit." Řekl Niall.

"To tady mám být sám?"

"Fajn pojedu za Soph." Odpověděl si sám sobě Liam.

Naše cesty se rozdělili. Jenom já s Niallem jsme zůstali spolu a neskutečně jsme se bavili. Bylo vážně těžké s ním nakoupit vánoční dárky, ale na druhou stranu skvěle poradil. Když jsme se pak večer sešli všichni na gauči bylo to zvláštní. V každém z nás se odehrávalo něco jiného. Zatímco já jsem bojovala se svými pocity, který mě neustále pohlcovali. Niall vypadal klidně. Bylo těžké odhadovat, co ukrývá vevnitř. Louis vypadal spokojeně a Zayn taktéž. Harry jen zářil a pak tu byl Liam. Hnědovlásek byl jak hromádka neštěstí. Soph se s ním rozešla. Docela ho to vzalo. Bylo mi ho vážně líto. Kluci se ho snažili trochu rozveselit, ale moc se jim to nedařilo.

"Liame." Povědela jsem mu a opatrně s ním zatřásla. "Neví o co přišla. Jsi úžasný kluk a tohle si nezasloužíš. Zkus se tím tolik netrápit. Chvilku to bude bolet, ale věř mi, že se najde někdo, kdo tě bude milovat tak, jak si zasloužíš."

"Děkuju Sam." Řekl a objal mě. Objetí jsem mu v klidu oplácela a hladilo ho po zádech.

"Uvidíš, že to bude lepší. Chce to jen čas." Hnědovlásek kývl a naše objetí se rozdělilo. Za tu dobu co tu bydlím, jsem si skoro začala myslet, že jsem jejich máma, kterou tak potřebovali. Ačkoliv to byli celosvětově známé celebrity, pořád to byli jen obyčejný kluci, co měli city. Přála bych si, aby si to uvědomilo více lidí.