Black and White N.H.

kapitola 58.

Z pohledu Sam:
Celý koncert jsem si užila. Klukům se opravdu vydařil a bylo vidět, jak moc je to baví. Teď jsem čekala na kluky před jejich šatnou. Díky časovému posunu teď bylo něco kolem půl jedenácté a já se cítila vyřízená. Nemohla jsem se dočkat až se konečně dostanu do Niallovi náruče. Jediné místo na světě, kde jsem se cítila tak sama sebou. Nemusela jsem se přetvařovat, jak moc jsem silná. Pravda byla taková, že jsem nebyla. Samota mě zabíjela.

Když jsme se konečně dopravili na hotel bylo něco kolem půl dvanácté. Rovnou jsem přešla do koupelny, kde jsem se odlíčila a převlékla do Niallova trička. Niall mezitím ještě něco řešil s kluky. Když se vrátil tak se ke mně přidal v koupelně a vyčistil si zuby.

"Vypadáš hodně unaveně." Pohladil mě jemně palcem po tváři. Musel narážet na tmavé kruhy pod očima, které do teď alespoň trochu maskoval make-up. Sklonil se ke mně a jemně políbil na čelo. Aniž bych jsem to postřehla, jsem se najednou objevila v jeho náručí a lehkostí mě nesl do vedlejší místnosti.

"Čas to napravit princezno." Řekl a zazubil se. Usmívala jsem se jako už dlouho ne a políbila ho na špičku nosu. Nedokázala jsem slovy popsat, jak strašně moc mi chyběl a co všechno jsem k tomuto muži cítila.

Niall mě položil na postel s hned na to se ocitl vedle mě. Nechala jsem se obejmout a tak jsem se ocitla v jeho těsné blízkosti. Položila jsem mu hlavu na hruď a poslouchala jeho srdce. Bylo to uklidňující. Postupně jsem propadala spánku až jsem nakonec usnula.

...

Popíjela jsem kafe a snídala croissanty s čokoládou náplní. Chystala jsem se na raní směnu do práce.

Ne ne ne. Věděla jsem, co se bude dít dál. Rychle jsem přemýšlela, jak se probudit, ale nešlo to a tak jsem to byla nucena celé zažít znovu.

Oblékla jsem si kabát a čepici. Venku hrozně pršelo a sem tam se objevil blesk.

Bylo to divné ráno. Nikdy předtím jsem bouřku ráno neviděla, ale ten den bylo všechno jinak.

Šla jsem po chodníku a najednou se proti řítilo auto. Nemohla jsem nic dělat. Jen jsem sledovala, jak auto naraží do těla postavy předemnou a to se řítí nehybně k zemi. Neviděla jsem mu do tváře.

Bála jsem se. Strašně jsem se bála, že to bude někdo koho znám.

Přiběhla jsem k tělu a podívala jsem se mu do tváře. Srdce se mi bolestí sevřelo a začala jsem křičet. Bolest byla nesnesitelná. Na rukou jsem měla krev. Jeho krev. Blonďaté vlasy byli v kaluži krve a světle modré oči byli mrtvolné. Ten pohled jsem nesnesla.

"Sam. Notak probuď se."
Slyšela jsem hlas z dálky a já se trhnutím probudila. Cítila jsem, jak se celé moje tělo třese, ale moc jsem to nevnímala. Nechala jsem uvěznit v Niallově objetí. Už jsem ani nebrečela. Tahle noční můra se mi zdála tak často, že jsem jakékoliv emoce potlačila. Pořád jsem nechápala význam téhle noční můry. Proč Niall? Byla jsem vyděšená, byla jsem naprosto zdrcená, ale stejně jsem jen koukala do prázdna. Pohledem jsem zkoumala ruce, které se třásli. Poté jsem se oddálila od Nialla, abych se mu mohla podívat do očí. Potřebovala jsem se ujistit, že jsou pořád stejně modré.

Niall mi neustále šeptal slova na uklidněnou a dařilo se mu to. Zanedlouho jsem se uklidnila natolik, že jsem se přestala třást. Pohledem jsem vyhledala mobil, abych se mohla podívat kolik je hodin. Bylo něco kolem páté. Nahlas jsem si povzdechla a otočila jsem se na Nialla, který mě pozoroval.

"To nic." Usmál se na mě a vtáhl si mě zpátky do objetí.

"Pojď ještě spát Samie." Řekl a přitáhl si mě do objetí. Slabě jsem se usmála a poslechla ho. Věděla jsem, že bude čekat než usnu. Věděla jsem že na mě bude čekat vždycky. Tohle ráno, ale dlouho nečekal. Usla jsem rychle a do rána už jsem se ani jednomu neprobudila. Pravdou bylo, že už hodně dlouho jsem se nevyspala tak dobře.

"Dobré ráno princezno."

"Dobré můj princi." Odpověděla jsem mu a ušklíbla jsem se, abych skryla úsměv. Niall se se mnou přetočil, takže jsem se ocitla pod ním. Překvapeně jsem zamrkala, Niall se jen nevinně usmál a začal mě lechtat. Začala jsem se smát a snažila jsem se z jeho sevření vykroutit, ale nešlo to.

"Nialleeeee."

"Pro - prosím dost." Smála jsem se a Niall se nade mnou konečně slitoval.

"Jen počkej. Jednou ti to oplatím." Slibovala jsem mu.

Niall se jen usmíval od ucha k uchu a nechal si ode mně učesat vlasy. Celou dobu u toho seděl na posteli a jen se na mě uculoval. Myslím, že si nikdy neuvědomoval, co ve mě vyvolává. Možná, že takhle vypadá spřízněná duše a jestli to tak je tak neexistuje nic lepšího.

Bože já ho tak miluju.