Black and White N.H.

kapitola 48.

Z pohledu Sam:
Nemohla jsem uvěřit, že se děje to, co se děje. Nikdy jsem se necítila více jistá. Pozorovala jsem jeho obličej. Vypadal tak klidně. Vlasy měl rozlétané do všech stran. Ikdyž měl zavřené oči, mohla jsem si perfektně vybavit jeho nádherné modré oči. Pravidelně se mu zvedala a klesala hruď. Pohledem jsem přejela přes jeho vypracované paže, které měl kolem mě obmotané. Jeho dlaň spočívala na mém pasu. Trošku se zavrtěl a přitáhnul si mě blíže k sobě. Musela jsem se nad tím pousmát a pohled stočila opět k jeho obličeji.

"Baví tě mě pozorovat?" Zeptal se mě ranním chraplákem. Nevědomky jsem zrudla a zabořila jsem hlavu do jeho hruďi.

"Možná?" Zamumlala jsem a pokojem se rozhlehl jeho smích.

"Nech toho." Bouchla jsem ho do ramene, ale smála se taky.

Prsty jsem přejela po jeho dlani. Niall si se mnou okamžitě propletl prsty. Druhou ruku přemístil na moji bradu a donutil mě se na něj podívat.

"Jsi nádherná a jen má." Zašeptal těsně předtím než si mě přitáhl do polibku. Cítila jsem se, jako kdyby mi v břiše lítalo tisíce motýlků. Musela jsem se usmát. Rozpojili jsme náš polibek, abychom se mohli nadechnout.

"Nechci odjet. Nechci tě opustit." Prolomil ticho. V jeho hlase zněl smutek. Překvapeně jsem na něho pohlédla. Na jeho tváři nebyl ten úsměv, který jsem na něm znala. Zabořil hlavu do mého krku a povzdechl si.

"Ale notak. Teď na to nemysli." Řekla jsem a hladila ho po vlasech.

"My to zvládneme a až dokončím školu tak můžu přijet, ale nad tím teď nepřemýšlej."

"A teď vstávej. El se k nám dneska stěhuje."

"Ještě né." Zakňučel Niall a hodil na mě psí oči. Vyprostila jsem z jeho objetí a vstala z postele. Kolem pasu se mi obmotali jeho ruce a stáhnul mě zpátky k sobě.

"Niallee." Rozesmála jsem se, když jsem narazila do jeho hruďi. Držel mě pevně u sebe, rozhodnutý mě nepustit.

"Vážně už musíme vstávat." Řekla jsem po pár minutách.

"Ty si tak netrpělivá." Zavrtěl nespokojeně hlavou a konečně mě pustil.

Jako každé ráno jsme se na chvíli rozdělili. Trvalo mi to o něco déle než obvykle, takže jsem se ani nedivila, když jsem našla Nialla čekajícího ve svém pokoji.

"Můžem?" Optal se a já kývla na znamení souhlasu.

Dole už všichni byli. Harry a Liam se dohadovali u televize. Zatímco Zayn, Louis a El snídali. Louis si nás přeměřoval pohledem, ale brzy toho nechal, když si všiml, že mu mizí z talíře snídaně.

"Zayneee!"

"To snad nemyslíš vážně. Ty si mi snědl snídani!"

"Když tys jí chudince nevěnoval tolik pozornosti, co si zasloužila." Řekl smutně a El se rozkašlala, když ji zaskočilo sousto.

"Panebože vy jste paka." Řekla mezi smíchem. Zatímco Louis vraždil Zayna pohledem.

Když jsme se všichni najedli, nasedli jsme do aut a vyjeli jsme k El. Cestou jsme ještě naložili Perrie, která se nabídla, že pojede taky. Před domem už čekali stěhováci. Já s Perrie jsme šli balit oblečení, mezitím co El velela klukům.

Potichu jsem si pobrukovala písničku, která mi hrála v hlavě už od rána. K mému překvapení se ke mě přidala i Perrie a tak jsme si ji nakonec spolu zazpívali. Už jsem se tolik nebála jako dřív. Dokončili jsme poslední tóny písničky a Pezz se na mě překvapeně podívala.

"Nevěděla jsem, že tak nádherně zpíváš. Máš talent."

"Děkuju." Řekla jsem rozpačitě.

"Tuhle písničku miluje Leigh-Anne. Musím tě někdy s holkami seznámit."

"To budu moc ráda." Přitakala jsem.

"Jinak ty a Niall?" Zeptala se a několikrát zamrkala.

"Už to tak bude." Zasmála jsem je a snažila se ignorovat její nadšený výraz.

"A my už pracovali na plánech, jak vás dostat dohromady." Prokecla se a já nechápavě pozvedla jedno obočí.

"My?"

"No víš já a El jsme si myslel-"

"Tak takhle vy. Koukám že po vás ještě nevím všechno." Zasmála jsem se.

"To není nic co by se nedalo napravit." Dodala a spiklenecky na mě mrkla.