-Barbara's view-
Mám dobrou náladu, tak doufám, že mi ji ty děti nezkazí. Mohli bychom je s Mon přivést sem a oni by se tu zabavili. I když musíme jít s nimi alespoň na krátkou procházku.
"Už jsi připravená?" Zavolá na mě Monique z chodby. Vím, že mi to hrozně trvá, ale čekala jsem na zprávu od Nialla, která se nedostavila. Má hodně práce, proto mi neodepisuje a já to musím respektovat. Na dveře se ozve klepání.
"Už jdu." Zamumlám, jakmile dveře otevřu.
"Mohli bychom s těmi dětmi přijít sem." Ozve se Mon, když už stojíme na ulici a míříme k našemu cíli.
"Čteš mi myšlenky." Řeknu a obě se zachichotáme. Jakmile všechny děti vyzvedneme, tak s nimi vyrazíme na procházku, že vše obejdeme, abychom doma byli, co nejpozději. Všichni jsou samozřejmě jako vždy zdivočelý a nechtějí ani jednu z nás poslechnout, takže všichni křičíme jeden přes druhého. Asi se z těch dětí zblázním.
"Kluci potřebujeme pomoct." Křikne do domu Monique. Jako na povel všichni čtyři jsou dole.
"A co za to dostaneme?" Zeptá se nás Ben. Thom už se s Ale čem otáčejí, že nás v tom nechají samotný, ale z ničeho nic se zastaví.
"Budete nám za to týden uklízet pokoj." Zahubí se Alex, ale já prudce zavrtím hlavou, protože vím, jaký bordel dokážou udělat.
"Fajn." Vyslechne Mon a já na ni nevěřícně vytrestím očí. Rozhodně nechci uklízet jejich volně položené boxerky, které jsou zašpiněné bůh ví čím. Talíře s nedojezeným jídlem. Fuj.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------
Je tu konečně další část, ale není nic moc :/
