-Monique's view-
Snažila jsem se namalovat so nejlépe, ale abych přitom působila přirozeněji. Dnes je pátek a jde se ven s klukama! Možná dneska potkám Harryho! Jsem tak nadšená, že mi srdce buší tak prudce a téměř nemohu nadšením dýchat. Narychlo si odběhnu do svého pokoje, kde už mám na posteli připravené oblečení na dnešní večer. Jsou to obyčejné světlé džíny, bílé tílko s výstřihem a přes sebe jsem si přehodila fialovou koskovanou košili. Zrovna se češu hřebenem, když mě vyruší klepání na dveře a v nich se objeví Nick s úsměvem na rtech, ale v očích je smutný.
"Jdete zase s Bary někam ven?" Zeptá se mě Nick, když jeho úsměv zmizí z jeho tváře.
"Jo, ale brzy budeme zoět." Pootočím se na něj a povzbudivě se na něj usměju. Nick přikývne a posadí se na postel.
"Jdu tam jako doprovod Bar, protože nechce jít sama a nikoho tam nezná." Zalžu mu, přičemž se snažím na sobě nedat nic znát. Je to hlavně kvůli tomu, abych se opět viděla se všemi pěti kluky! Je to můj sen! Jsem jedna z největší directinerek a tohle je prostě náš sen! Kluci znamenají úplně všechno!
"Aha." Hlesne tiše a sklopí lavu. Je mi ho strašně líto, musí se cítiti příšerně.
Přejdu k němu a chytnu jeho tvář do dlaní, abych ho mohla políbit. Přitisknu moje rty na ty jeho plné rty a tuto chvíli si vychutnávám.
"Vrátíme se, co nejdřve." Řeknu mu a popadnu svoji malou kabelku přes rameno, kde mám jen mobil, peněženku a klíče, nic jiného nepotřebuji.
"Takže se nemusím bát?" Zeptá se mě a upře na mě ty jeho modré oči.
"Čeho by ses měl bát?" Pohladím ho po tváři a namířím si to ven z pokoje, protože na dveře mi už buší Bary, jak je nedočkavá. Já jsem taky, jen se to před Nickem snažím skrýt, protože nechci, aby byl smutný. Ani neví, s kým jsme domluveni, vlastně ani neví, že jsme se s někým domlouvali. Mezi dveřmi se s ním ještě políbím, než se s Bary vydáme ven o dva baráky dál, kde na nás kluci čekají v autě.
"To bude něco! Povezeme se s nima a v jejich autě!" Vypísken Barbara a rychle se žene dopředu.
"Já vím! Nemůžu se dočkat." Začnu s ní sdílet svoji náladu.
"Počkat, půjdeme pomalu, aby to nevypadalo blbě."
"Jo." Přitakám a obě se zastavíme. Zhluboka se několikrát nadechneme, než se vydáme k dvěma černým autům, které na nás už čekají.
