-Monique's view-
Dnes je to první den, co hlídáme děti, od té doby, co jsme přijeli z Česka do Anglie. Dnešní děti jsou sprostí a drzí. Docela mi to nahání strach, ale my dvě to zvládneme. Když si budeme pomáhat, tak to bude naprosto v pořásku. Chvilku obě dvě stojíme před cizíma dveřma a čekáme, ktará z nás zazvoní, nakonec se toho ujme Bary.
"Dobrý den děvčata." Pizdraví nás žena vě věku mé mamky, takže jí muže být okolo čtyřiceti se špinavě blonďatými vlasy staženými do drdolu. Je oblečená velmi elegantně a moc jí to sluší.
"Pojďte dál." Pozve nás do jejího domu, který je jako její styl elegantní. Vstoupili jsme do předsníni, zrovna když kolem nás proběhl nějaký malý kluk takovou rychlostí, že jsem ho jen tak tak zaregistrovala.
"Ten kluk, co proběhl se jmenuje James." Představí nám ho. Místo toho, aby se na nás jak to ty roztomilé dětičky dělají, usmívají se na vás, on na nás vyplázl jazyk. Žena ve středním věku nám řekla, co má a nemá rád. Myslela jsem si, že to zvládneme, ale jestli budeme hlídat děti jako je on, tak nás zaživa ukamenují.
"Tak pojď půjdeme ven se projít." Řeknu mu a natáhnu k němu ruku, aby se jí mohl chytnout. Ten malý hnědovlasý prcek ke mně přijde, ale zastaví se, jako by váhal, zda mě má za ní chytit. Konečně vztáhne ruku, ale nechytí mě za ní, ale kousne!
"On mě kousnul!" Začnu si stěžovat Bary, která to sledovala s širokým úsměvem na rtech.
"Asi budeme potřebovat pomoct. Musíme to stihnout, protože musíme být za chvíli pro dalšího prcka." Řekne Bary, jakmile se podívá na hodiny na svém mobilu. Obě dvě se rozejdeme ke klukovi, kde má svůj pokoj. Vezmu za kliku, ale místo, abych vešla, tak narazím do dveří.
"Otevři prosím." Zaťukám na dveře. Na druhé straně se nic neozývá, jen ticho. Začnu ho úpěnlivě prosit, ale vůbec neodpovídá. Bary opět za ťuká a snaží se ho přemluvit na lízátko, bonbóny i zmrzlinu. Konečně uslyšíme na druhé straně dveří jeho nesmyslné brmlání.
"Otevřu vám, ale musíte mi zazpívat." Slyšíme jeho vysoký hlásek. Obě dvě na sebe vytřeštíme oči.
"Co třeba Kiss you?" Navrhne písničku, kterou bychom mohli zpívat. Přikývnu a na tři zpustíme obě dvě.
"Oh, I just wanna take you anywhere that you like, we could go out any day any night, Baby I'll tak-." Naše píseň končí jeho řerušením.
"Ta se mi nelíbí." Postěžuje si. V tu chvíli mám chuť ho uškrtit, ale myslím si, že by mě za to zřejmě zavřeli. Dveře se prudce otevřou a z nich vyběhne James, který kolem nás prolítne.
"Ale chci dva kopečky zmrzliny!" Zakřičí na nás a hrne se k domovním dveřím, kde se začne sám obouvat.
"Už víme, co na něj funguje. Zmrzlina."
.----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Píšu ještě dvě povídky, které bych chtěl naplno rozjet :) První Shadows, která je o Liamovi a Savages je ff na všechny kluky z 1D je to ze střední školy :D Ta povídka se mi líbí a nemusím nad ní nijak přemýšlet narozdíl od Shadows :) určitě si je přečtěte :)
