-Barbara's view-
"Tak, co by jste chtěli dělat?" Zeptám se dětí, kteří kolem nás sedí na koberečku a upírají na nás ty roztomilá očka, i když až tak roztomilý nejsou, když nás neposlouchají. Momentálně jsme u nás doma a kluci si našli také brigádu, takže dům je jenom náš.
"Já bych si chtěla malovat." Zvedne malinkou ručičku hnědovalsá holčička s modrýma očima, kterou jsem si okamžitě oblíbila, jelikož byla snad jediná, která nás poslechla.
"To by bylo dobrý, kdybyjste něco namalovali a my pak s Bary řekli, kdo měl ten obrázek nejhezčí." Řekne jim Monique. Její nápad se mi dost líbí, proto se na ni zeširoka usměju.
"Ale já si nechci malovat." Zabručí jeden klučina, který má otráveně podepřenou bradu a dívá se na nás.
"Chtěl bych si hrát s autíčkama." Pokračuje ve své věte. Ztrápeně si povzdechnu. Vůbec netuším, jak to budeme tyhle malé prcky zvládat.
"Ale my tu žádné autíčko nemáme." Řekne mu Monique. Ten blonďatý klouček smutně našpulí rty a svraští obočí.
"To sis měl vzpomenout doma. Tak zítra ho vezmeme ano?" Snažím se mu zlepšit náladu, ale jak vidím, vůbec se mi to nepovedlo. Mám tu s sebou červeného Range Rovera, ale to mu nepůjčím, pro mě je to velká vzácnost.
Konečně vyhlásíme soutěž o nejlepší obrázek, ten kdo vyhraje dostane čokoládové lízátko, proto Moniwue rychle běžela do obchodu pro všech těch pět dětí pro lízátka. Ještě než začalai malovat, tak jsme se mezi sebou domluvili, že vyhrajou všichni. Když se všem udělili ceny, rozhodli jsme, že budeme vařit. Zatímco si tam hráli s několika plyšáky a někteří si malovali, my jsme se vydali do kuchyně.
Monique bude vařit, protože jí to jde lépe než mě, zatímco já upěču perník, který je snadný a zvládne ho každý blbec. Stihnu si akorát jít pro misku, když jedno vajíčko přistane na mých zádech. Otočím se za tím malým caprtem, který mmi to udělal a uvidím se smějícího Jamese.
"Válka." Vykřikne, což donutí se všechny děti rozeběhnout z obývacího pokoje do kuchyně a házet po nás všechno možné, co jim přijde po ruce. Dokonce po mně už letěla lžíce, ale díky bohu někam jinam.
"Přestaňte!" Křičíme s Mon obě dvě na ty malé hajzlíky, ale nikdo nás neposlouchá, jen se tomu smějí. Začnu si zakrývat obličej, ale v tu ránu přestanou, protože už tu není nic, co by po nás mohli hodit. V těle se mi začne vařit krev a já mám chuť každého postupně zabít.
