-Barbara views-
Nedočkavě jsme se se s Mon drali ven, abychom byli mezi prvními, co spatří Londýn jako první. Jakmile jsme každá držela svoji tašku a dostali jsme se z letiště ven a stáli na čerstvém vzduchu obě dvě jsme naráz začali pištět. Až tak šťastné jsme byli. Možná to vypadá, že jsem v jak v Anglii, tak v Londýně prvně, ale nejsem, jen teď mohu pištět, protože tu teď nejsem se svými učiteli.
"Jsme v Londýně!" Vykřikne Mon a nasadí ten přiblblí úsměv, z kterého mě vždycky bolí tváře. Lidé kolem nás procházejí snažíc se nás nevšímat, ale některým se to nedaří. Asi dost připomínáme holky, které jsou jakoby poprvé ve městě, zatímco celý život žili na vesnici. Já jsem popravdě z vesnice, ale krávy tam nejsou, ale Mon je z města, takže nějaké vidlačky rozhodně nejsme.
"Jdeme!" Zavelím a zatáhnu jí za ruku.
"Za chvíli uvidíme naše spolubydlící." Řeknu jí, čímž ji pobídnu k dalšímu kroku. Obě dvě jsem na ně hrozně zvědavé, ale jsme zvědavá, jak se s nimi domluvíme, jelikož rodilý mluvčí nejsem. Maturitu bych z angličtiny zvládla při nejhorším na čtyrku, ale z mojí zkušenosti vím, že jim nebudu rozumět, ať umím anglicky sebelíp.
"Jsem zvědavá, jak se s nima domluvíme." Vysloví moji myšlenku Mon nahlas.
"Mame ruce a nohy ne?" Odpovím a jako důkaz začnu mávat rukama a nohama v autě,což způsobí náš další výbuch smíchu, kterého jsme prožili až až.
"Ještěže, když někdo řekne sex, tak mu rozumí všichni." Pošeptá mi Mon do cuha, aby to její táta neslyšel. Zakuckám se smíchy a přes pusu si dám ruku, abych se přestala smát.
"Půjdeme dneska večer do Funky Budhha?" Zeptám se jí šeptem.
"Jo, už mám vybraný oblečení na sebe." Pošeptá mi nazpátek.
"Už jsem několikrát projížděla na googlu, kudy se tam dostanem." Řeknu jí, přičemž mávnu rukou.
"Já taky, už jsem projela celý Londýn." Zasměje se. Celou cestu jen kecáme a kecáme o různých kraviná, ckteré nejsou pro svět nijak důležité,ale pro nás ano. Konečně zastavíme v Hill street, kde budeme celé dva měsíce prázdnin přebývat.
"Budem nám to tam trvat zhruba deset minut pěšky." Řeknu směrem k mé kamarádce.
"Kam?" Začne se hned zajímat jeí táta a zvědavě si nás obě prohlíží.
"Niakm." Odpoví mu rychle Monique. On jen zvědavě povytáhne jedno obočí.
"Jenom tady je kousek jeden obchod s hezkým oblečením." Vysoukám ze sebe. Vezme si každá svoji tašku a hodíme si ji přes rameno. Zazvoníme na domovní dveče a vyčkáváme na jejich otevření. Dveře se otevřou a v nich stojí vysoký blonďatý kluk s piercingem ve rtu. Otevřu pusu, div mi nevypadne spodní čelist z pantů. Musím zaklonit hlavu, abych mu viděla do tváře. Je tak o půl metrů vyšší než já! Teď si vedle něj připadám jako trpaslík a Mon zřejmě taky, protože ta je sice vyšší než já, ale jen o nějaký ten centimetr.
