-Monique views-
Dobalovala jsem si posledních pár věcí jako je kartáček na zuby, hřeben a ostatní hygienické potřeby plus kosmetiku. Zapnu si sportovní tašku a nejprve si ji poteěžkám, zda ji unesu.
"To zvládnu." zamumlám si sama pro sebe a nadšeně se rozejdu ke dveřím, kde se obuji.
"Až se vrátíš, tak tu budeš mít nový pokoj." Řekne mi mamka. Já s úsměvem přikývnu, i když sama vím, že se nevrátím, což moje mamka samozřejmě neví. Myslí si, že jedu do Anglie na brigádu, pak se vrátím, ale nevrátím. Nic mě tu nedrží. Mamka i s bráchou mě odvedou dolů před bytovku a na zastávku, kde na mě čeká Barbary mamka, která nás odveze na letiště.
"Ahoj." Pronesu nadšeně, přičemž mi oči jenom září nadšením. Už se nemůžu dočkat.
"Ahoj." Vypískne a zazubí se na mě.
"Tvůj táta tam bude na vás čekat?" Zeptá se mě její mamka.
"Jo." Odpovím jí. Moje mamka si myslí, že tam letíme sami, bez táty. Na letišti nás její maka opustí, zatímco táta nás přivítá a s jeho pomocí se dostaneme do letadla. Obě dvě bychom se tu zratili. Cesta doprava, pak doleva a zase někam dopředu. letiště mis píše připomíná nějaké bludiště.
"Do letadla bych netrefila, ani po dvou dnech." Uslyším šepot mé kamarádky, která celou dobu jde po mém boku a cupitá za mým tátou. Konečně se usadíme do letadla a já vyhlížím z okénka ven. Myslím na to, jaké to bude v Anglii, jestli někoho potkám, nejlépe Harryho. Ta je ho potetovaná postava a ty jeho zelený oči.
"Až přistanem, hned se budeme podívat na Big Ben." Vypískne hnědovlasá sousedka vedle mě. Začnu se zase hihňat. Je stejně nadšená jako já. Anglie je por nás jako stvořená. Nikde jinde žít nechci.
"Hlavně musíme do domu voskových figurín."
"Jo a já tě budu krýt, zatímco ty se podíváš, jaký to tam mají dole, i když to asi nebude přesný jako ve skutečnosti." Začnu se tomu smát. Ona i Harry ze mě udělali úchyla. Co bych udělala, kdybch ho viděla? Určitě bych se na něj vrhla a hned ho svlíkla.
"Teď si představ, kdyby jsme je potkali." Zasním se nahlas s tím přiblbím úsměvem na rtech.
"Asi bych omdlela." Představí si Barbara, co by se asi mohlo stát. Já bych možná udělal to samí, ale určitě bych začala nahlas pištět, až by se za mnou ostatní otáčeli.
"Třeba by ti pak Niall dal umělý dýchaní." Řeknu jí se smíchem, který se už dere ven.
"S jazykem." Zazubí se na mě a společně se rozesmějeme.
"Až omdlim já, tak hlavně se mě nesnaž zachránit, ať to udělá Harry." Připomenu jí.
"Ty to samí, akorát to místo Harryho udělá Niall."
-----------------------------------------------------------------------------------------------
Je tu další část :D Ty naše rozhovory opravdu takhle probíhají a divím se, že se o tom dokážemne bavit opravdu dlouho :D Nikdo to totiž s námi nevydrží :D
Jsme prostě jetý directionerky :D
